Proč souvisí jméno prezidenta Beneše s tzv. dekrety?
Čs. stát byl mnichovským diktátem rázem rozvrácen, Parlament nebyl s to operativně přijímat zákony, takže zákonodárná moc byla svěřena i prezidentu dr. Háchovi formou dekretů. Dr. Beneš tudíž nouzový legislativní instrument moci výkonné – dekrety – nevytvořil. Z voleb v r. 1935 měl sedmiletý mandát. Prozatímní státní zřízení, založené 9. 7. 1940 v Londýně, jej potvrdilo jako prezidenta s pravomocí vydávat dekrety. Žádný ze 142 dekretů nenařizuje vysídlení. Byly věnovány vedení odboje a po osvobození ke stabilizaci poměrů do obnovy Parlamentu. Ústavní soud ČR v nálezu č. 55/1995 Sb. z 8. 3. 1995 konstatoval: „Všechny dekrety byly vydány ústavním způsobem, ústavním způsobem potvrzeny a jsou platnou součástí našeho právního řádu.“
Kdo tedy rozhodl o vysídlení Němců, o konfiskaci jejich majetku?
Příčinou války na Ukrajině je i rozšiřování NATO, řekl Filip Turek v Kyjevě. Vadí vám, že to řekl?Anketa
Kritici dekretů uvádějí, že dekrety jsou projevem české pomsty Němcům za jejich národnost, řeší i to onen nález ÚS?
Ano, cituji: „I když je v dekretu v prvé řadě řeč o osobách německé národnosti, vztah nepřátelství není koncipován na národnostní bázi … není za nepřítele považován, kdo aktivně vystoupil na obranu demokracie.“ K „lidskoprávním“ výtkám k odnětí státního občanství ÚS konstatuje, že „kolektivní odnětí občanství nastalo před přijetím Všeobecné deklarace lidských práv z 10. 12. 1948 … se souhlasem Závěrečného protokolu Postupimské konference z 2. 8. 1945 a především, postižené osoby po vydání dekretu nezůstaly bez státního občanství, neboť jim zůstalo německé.“ Nejenom odpůrcům dekretů Ústavní soud vzkazuje: „Může se práva … domáhat ten, kdo ho svým chováním sám destruuje … podíleli se … někdejší českoslovenští občané německé národnosti na destrukci práv a svobod ostatních občanů Československé republiky ... v někdejších pohraničních oblastech projevilo tamní německé obyvatelstvo naprostou loajalitu vůči nacistickému Německu, v protektorátu ... zavládly perzekuce a teror, k nimž nemalou měrou přispěl K. H. Frank, oceněný funkcí státního ministra pro celé okupované území. S jeho jménem je také spojena tragédie Lidic a Ležáků a represálie po atentátu na Heydricha.“
Zastánci zrušení dekretů vytýkají prezidentu Benešovi, že v exilu přemluvil Spojence k vysídlování Němců
Historik prof. Pešek v přednášce z 19. 5. 2014 na téma „Evropská vyhnání a vysídlení 20. století a velmoci“ uvedl, že „velká část historické i politické literatury a publicistiky se utápí v moralizování nad dekrety i amorálností konceptu tzv. odsunu. Nechce vzít na vědomí, že to byla pouhá součást dobových, v jádru velmocensky účelových projektů stabilizace ... kontinentu.“ Po příkladu Rakouska a Československa mělo vysídlení zabránit zneužití německých menšin k rozvratu hostitelských států a k jejich ovládnutí... Připomínám premiérku Thatcherovou a prezidenta Mitterranda, kteří ze strachu před obnovením síly Německa přemlouvali Gorbačova, aby nedopustil jeho sjednocení.
Proč prezident Beneš dokonce zakázal užívání pojmu Sudety?
„Termín sudetští Němci vznikl na počátku 20. století jako název pro německy mluvící obyvatele ... Čech, Moravy a Slezska … je srovnatelný se sebeoznačením etnických Němců na území Rakouska … Alpendeutsche, nebo na území Slovenska Karpathendeutsche (odkazuji na https://www.historisches-lexikon-bayerns.de/Lexikon/ Sudetendeutsche Landsmannschaft). Tudíž v českém pohraničí odjakživa neexistovala jakási „Sudetenland“, území, podle něhož by mohli etničtí Němci odvodit svoje označení. Německý „Lexikon“ pokračuje: „Termín sudetský Němec se stal politickým termínem...“ Dodávám vůči Čechům nepřátelským, a to přičiněním „Sudetendeutsche Partei“ Henleina a Franka, a založené osm měsíců po zvolení Hitlera, ideologicky ztotožněné s NSDAP.
Dostáváme se k Mnichovské dohodě, mají henleinovci na ní svůj podíl?
Hitler v dobyvačných plánech předpokládal využití německých menšin v sousedních státech k zámince pro mocenský nátlak a jejich následnou anexi. V březnu 1938 si to vyzkoušel v Rakousku, když se Seyss-Inquart (rodák ze Stonařova), tamní jeho pohlavár, zasloužil o pozvání Wehrmachtu a anexi, „Anšlus Rakouska“. O půl roku později se staly záminkou mnichovského diktátu protičeské provokace Henleinovy SDP (měla přes milion členů, v r. 1938 ji volilo 90 % Němců v pohraničí).
Kdy a kde se objevil Sudetoněmecký landsmanšaft?
Poslanec čs. Parlamentu Wenzel Jaksch, zároveň předseda „sudetské“ socdem, emigroval před Hitlerem. V Londýně požadoval od dr. Beneše, aby se ČSR po válce neobnovila v předmnichovských hranicích. Od r. 1961 se stal místopředsedou Sudetendeutsche Landsmannschaft-Bundesverband e.V., vedeného od 6. 6. 1954 v obchodním rejstříku mnichovského soudu pod ev. zn. VR 5524, de facto jako „neziskovka“. Do U.S. okupační zóny v Bavorsku byl z ČSR vysídlen cca milion osob. SL přijal 7. 5. 1961 dvacet bodů programových požadavků. Podle bodu č. 2 měli sudetští Němci sídlit v zemích patřících přes 700 let Německu, neboť „Čechy, Morava a Slezsko patřily do r. 1806 k Římské říši národa německého, do r. 1866 k Německému spolku a do r. 1918 k Rakousku-Uhersku.“ Dle č. 4 jim má rozsahem náležet území anektované mnichovským diktátem, dle č. 8 cit.: „Rozpínavý český nacionalismus ... v roce 1945 ... vyhnal sudetské Němce z jejich ... území a oloupil je o jejich národní bohatství... Proto dle č. 11 „Němci … se nikdy s vyhnáním sudetských Němců ... nesmíří,“ podle č. 12 SL vyhrožuje, když „posuzují všechny osoby podle toho, co si dnes myslí o vyhnání...“, dle č. 14 jsou jejich politické snahy „založeny na právu na vlast“, podle č. 15 se hlásí „... k nároku … sudetoněmecké etnické skupiny na návrat a život právě tam ve svobodném sebeurčení“, proto dle č. 16 nařizují Čechům „s osudem sudetských Němců a jejich teritoria smí být ... nakládáno jen s jejich výslovným souhlasem.“
Kdy a jak se mohl SL objevit u nás?
Ohrozil Trump zásahem proti Madurovi mezinárodní právo?Anketa
Abychom měli od jejich kritiků klid, nebylo by lepší je zrušit?
Ústavní soud označil dekrety za vyhaslé. Ale zřejmě nebudou, když jejich odpůrci požadují jejich zrušení. Již na mezinárodní konferenci k 65. výročí odsunu či na přednášce pro Senát Parlamentu ČR jsem upozorňoval na ústavněprávní dopady zrušení dekretů. Ostatně jen si zkusme představit, co by s ohledem na „20 bodů“ SL nastalo zrušením ústavního dekretu č. 11/1944 z 3. 8. 1944, o obnovení právního pořádku. Vnitrostátním právem totiž nelze zrušit mezinárodněprávní dokument, dokonce ani takový, jakým je „Mnichovská dohoda“. Mj. SRN ji doposud neprohlásila za neplatnou od samotného začátku, nýbrž jen mlhavě za „nulitní“. Německý text Čs.-německé deklarace z r. 1997 německo-českou hranici neoznačuje za státní. Nýbrž za „bestehende Grenze“ čili stávající hranici. Ale uvnitř státu lze alespoň zrušit právní předpisy, jež by bez rámcové účinnosti tzv. Mnichovské dohody nebyly vydány. Zmíněný dekret právní předpisy přijaté na našem území po 30. 9. 1938 zrušil. A po osvobození v r. 1945 zároveň obnovil čs. předpisy státní správy na navráceném území. Avšak proti navrácení tzv. Sudet Československu byl Wenzel Jaksch už v Londýně, „jeho“ SL v roce 1961, v bodu 16. svých požadavků, upřel čs. státu správu nad tímto územím.
Podle mluvčího SL Posselta se před časem tohoto bodu zřekli
Samozřejmě, vždyť se tím otevřeně usvědčovali z ospravedlňování Hitlerovy Mnichovské dohody. Jenže stále trvají na zrušení nikoli prezidentských, nýbrž podle „Benešových dekretů“. Neboť by byl eo ipso zrušen i ústavní dekret o obnovení právního pořádku. Pro názornost – Německo v r. 1938 anektovalo 28 643 km2, tj. 36 % rozlohy dnešní ČR, která činí 78 871 km2; po jejím odečtení by ČR zůstalo 50 228 km2. Nechci strašit, ale uvádím to v souvislosti s ust. čl.2, odst. 4 Charty OSN z 26. 6. 1945: „Státy se vystříhají ... hrozby násilím … nebo použití násilí … proti územní celistvosti … kteréhokoli státu ... jakýmkoli způsobem.“
Zeptám se – vytvořily dekrety něco pozitivního, anebo jen cosi rušily?
Anexe třetiny čs. území Německem byla vyústěním násilí těsně po válce zakázaného Chartou OSN, takže dekrety po osvobození ČSR zakládaly mírové uspořádání poměrů na území, jehož poměry byly závažně rozvráceny německou anexí a okupací. Nutno zdůraznit, že v souladu a pod tlakem rozhodnutí Spojenců v Postupimi 2. 8. 1945. Popíráním této historické skutečnosti došlo až k tomu, že padesát let po té obdržel Ústavní soud ČR návrh na zrušení dekretů, koncipovaný v duchu programových požadavků SL, cituji z nálezu, kterým byl onen návrh zamítnut: „Dekrety vydané dr. Edvardem Benešem odporovaly právním zásadám civilizovaných společností Evropy, proto je třeba považovati je za akty nikoli práva, ale násilí, jinými slovy postrádají povahu práva vůbec.“
Zdůrazňuji, žádný dekret ze 142 vydaných nenařídil „odsun“. Také zdůrazňuji, že do okupačních zón na území Německa a s vojenským režimem Spojenců nemohla čs. vláda ani prezident bez svolení spojenecké Kontrolní rady nikoho vysídlit. Avšak z rozhodnutí Spojenců čili z jejich vůle měla ČSR do nich vysídlit (mj. kvůli potřebě pracovní síly k rekonstrukci válkou poškozené země) ze svého území celkem 2,3 mil. osob již s cizím, tj. německým občanstvím. Jehož nabyly po „mnichovské“ anexi. Vinou poválečného rozvratu se v ČR ještě nemohly přijímat zákony. To až po obnovení zákonodárného shromáždění po volbách z 26. 5. 1946. Takže kvůli mimořádné naléhavosti stabilizovat poměry ve státu rozvráceném a zpustošeném okupací, jehož 360 000 obyvatel bylo hitlerovským režimem zavražděno, musely být alespoň formou prezidentských dekretů mj. řešeny problémy související i se Spojenci požadovaným vysídlením.
Kritici dekretů hovoří o pomstě ze strany Čechů
Protože se to týkalo německých občanů z čs. území, jehož připojení k Německu koncem roku 1938 ve své většině aktivně napomáhali (90 % z nich volilo SDP v červnových volbách)? Bylo zřejmé, že jejich vysídlením republika v nich ztratí vcelku kvalitní lidské zdroje. Proto jim byla dekrety nabídnuta možnost požádat o navrácení čs. občanství. Avšak bylo to těsně po osvobození, tak je logické, že jen za splnění podmínky, když se v době nesvobody nechovali vůči Čechům nepřátelsky. Konfiskací se řešilo ovládnutí majetku, především nemovitého, jenž zůstal po vysídlencích, a to jeho dočasným svěřením do státní správy. Po 9. 5. 1945 do 2. 8. 1945 někteří němečtí občané odcházeli do oblastí obsazených americkou armádou, a to ze svého rozhodnutí. Ale také docházelo k jejich vyhánění, násilnostmi srovnatelnému s vyháněním čs. občanů z pohraničí po „Mnichovu“. Historiky označovaného za „divoký odsun“. Jenž měl v individuálních případech kriminálního charakteru identifikovatelné pachatele. Jde tudíž o hanobení národa, pokud propaganda SL či média z kriminálních činů plošně obviňují Čechy.
Na Slovensku měl být přijat zákon o potrestání odpůrců dekretů, můžete ho přiblížit?
S politováním lze konstatovat, že na rozdíl od trestního postihu schvalování a podpory válečných zločinů nacistického genocidia po listopadu bují popírání a zpochybňování právních aktů, jejichž existence a použití řešily následky německé okupace na našem území. V rámci daném velmocenským rozhodnutím válečných vítězů. Je tudíž pochopitelné, že za situace útoků na dekrety byla na Slovensku přijata novela trestního zákona (č. 300/2005 Sb.), která v ustanovení § 417f zavedla: „Kdo veřejně popírá nebo zpochybňuje mírové uspořádání poměrů po druhé světové válce, které vzniklo na základě právních aktů reprezentativních orgánů Československé republiky nebo Slovenské národní rady, bude potrestán odnětím svobody až na šest měsíců.“
Landsmanšaft byl některými osobnostmi pozván do Brna, aby si tam uspořádal 22.–25. května sjezd, údajně např. Halíkem, Kroupou, Pithartem, Rychetským, Šabatovou, Polívkou, Suchým..
Posselt je mluvčím bavorské, nikoli celoněmecké neziskovky, která – kromě jednoho bodu – trvá na programu z roku 1961. Všechno ostatní připomíná mimikry. Na Slovensku by už mohly být tyto programové body považovány za naplnění znaků trestného činu podle § 417f TrZ. Čili odporující ustanovení, které hájí státní svrchovanost, jejíž ústavní základy byly po válce obnoveny dekrety. Tudíž stejně jako v „českomoravské“ části ČSR, potažmo dnešní ČR. Tato ochrana je dnes o to aktuální, oč narůstá podpora AfD v Německu. Ta byla Spolkovým úřadem pro ochranu ústavy (BfD) čili civilní kontrarozvědkou na jaře 2025 označena za pravicově extremistickou. Což bývá eufemickým označením neonacismu. Někteří její předáci získávají na popularitě nacistickou frazeologií. Např. Bjorn Hocke v dubnu 2024 stanul před soudem kvůli užívání sloganu nacistické SA. AfD mj. důrazně požaduje zrušení dekretů, odškodnění Němcům a Maďarům a české občanství vysídlencům. V podstatě kopíruje požadavky SL.
Pokud se příštím kancléřem stane zástupce AfD, bude u nás možné zabránit jejím požadavkům?
Připomínám, že by v případě restitucí vysídlencům ČR porušila mezinárodní závazky. V čl. 6 Pařížské mírové konference z 5. 12. 1945 se totiž zakazuje jakékoli navracení majetku zabaveného Němcům. Např. iDnes 22. 12. 2000 (Vyhnance už odškodnilo Německo) uvedla, že na základě německého zákona z r. 1956 o vyrovnání za ztrátu majetku bylo vysídlencům už jen do roku 1990 vyplaceno přes 51 mld. marek (na každou osobu připadlo min. 6 000 DM). V případě přijetí restituce z ČR by jí dotyčný musel podle zákona vrátit. Hodnota čs. válečných škod, vyčíslená a uznaná Spojenci, činila přes 160 mld. předválečných korun. NSR v padesátých letech akceptovala konfiskace, ale z reparací přišlo jen 0,09 %.
Takže rozšíření slovenského trestního zákona o ust. § 417f TrZ je za perspektivy „hnědnutí“ Německa také preventivní obrannou reakcí Slovenské republiky. O to více by se k ní měla urychleně přidat ČR, neboť nám jde navíc o pohraniční území. Sněmovna by měla reagovat, zasedli v ní také poslanci, kteří mají odvahu bránit suverenitu ČR. Dědictví po generace těch, kteří udrželi při životě český národ, od Bílé hory do současnosti. Ale i tak vyvstává otázka, proč SZ nekoná, ačkoli má k tomu oporu v ust. §§ 310 a 405 TrZ. Na slovenský TrZ § 417f může jen odkázat, ale kvůli požadavkům SL a AfD se může obrátit na německé OČTŘ s ohledem na čl. 26, odst. 1. Grundgesetz („Činy, které mohou narušit … soužití národů a jsou prováděny s úmyslem takového narušení … jsou protiústavní. Podléhají trestním sankcím.“). V této souvislosti se může zároveň dovolat čl. 2, odst. 4 Charty OSN. Obzvláště když si zástupci 12 mil. vysídlenců něco takového netroufají v Polsku, Maďarsku, Rakousku, Belgii, Nizozemsku či Dánsku, ale jen proti Čechům.
Tato nečinnost je zvláštní, srovnáme-li to s aktivitou SZ v případě § 405 učitelky, kterou jste obhajoval, dokonce s vámi byla pokaždé, celkem třikrát zproštěna.
Možná SZ v tom brání okolnost, že dokonce prezident ČR v květnu 2023 přijel do Bavorska mj. poděkovat mluvčímu SL za „zlepšení vztahů“. A to k „Čechům, kteří musejí přijmout odpovědnost za zločiny, které spáchali naši předkové“, rozuměj takové, z jakých nás obviňují SL v požadavcích vznášených od r. 1961. Což Pavel vyřkl dokonce na tryzně, konané v někdejším německém koncentráku v Terezíně.
Uvědomuje si prezident, koho vlastně povyšuje svým setkáním na úroveň náležející hlavě státu?
Zajímavou odpověď nalezneme v Lidovkách z 2. 4. 2011, informujících o tuzemské konkurenci bavorského SL: „Předseda SL Franz Pany zakázal tzv. Sudetoněmeckému krajanskému sdružení v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, založenému v roce 2009, používání jejich názvu. Záležitost se dostala až k soudu: „Fakt, že vedení landsmanšaftu nechce mít s českými ‚kolegy‘ nic společného, vysvětluje Pecina (jeden z jeho zakladatelů se Šináglem, Krystlíkem) jednoduše: Berou peníze z různých zdrojů, dostávají příspěvky od sudetských Němců ... nechtějí konkurenci.“
Pecina (v redakci WIKI ovlivňoval její texty) kouzlem nechtěného patrně vystihl leitmotiv fungování SL. Doporučuji také vyhledat v Augsburger Allgemeine zprávu z 9. 12. 2011, doplněnou fotografií s popiskem: „Museumsdirektorin B.M.im Aussig, die zusammen mit ihren Stellvertreter Jan Sicha … mit Bernd Posselt…“ Jakýsi stařík, pekař původem z Ústí n. L., děkuje Posseltovi a „ředitelce ústeckého muzea a jejímu zástupci“ a vyjadřuje jim vděk jakýmsi darem. Ve skutečnosti to byla jen ředitelka neziskovky Collegium Bohemicum a její kolega, který v ní působil jako úředník MZV coby „kurátor“. Kvůli neprůhlednosti jejich hospodaření jsem byl v roce 2013 nominován do její dozorčí rady. NKÚ podezření záhy potvrdil. Mj. ředitelka část dotace z Ministerstva kultury měla posílat do neziskovky, kterou onen kurátor vedl v Mnichově. On se chlubí na netu, že si pořídil v jedné pražské vilové čtvrti stylovou nemovitost... Následně vypukl medializovaný skandál. Posselt, který se s Panym a zmíněnou dvojicí objevovali na snímcích z návštěv v Ústí n. L. čili v srdci „Sudet“, se tam už více neukázali. Dodávám, že resuscitace SL počátkem devadesátých let nastala přičiněním „tuzemského“ živlu. Havlem počínaje a pak takovými jako onen kurátor Šícha. Což může být odpověď, proč v dalších státech, z nichž bylo po válce celkem vysídleno cca 10 milionů Němců, mluvčí obdobných „landsmanšaftů“ nemají domorodé „spolupracovníky, jako má Posselt v Česku“.
P.S. Moji předkové z matčiny strany, Stillerové, přišli do Čech také z Německa, jako dítě jsem vyrůstal i mezi Němci, kteří v pohraničí zůstali.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Váš názor? (Hlasovali 4 čtenáři)
Jak hodnotíte rozhovor?
toledo
