Na obraně možná mají kouzelný prsten z Arabely. Problémy armády dle Fidlera

Po delších obstrukcích se na stole objevil návrh rozpočtu na rok 2026, který je vláda (stále ještě Fialova, ač v demisi) povinna předložit poslanecké sněmovně. Zároveň se objevily informace, že čtyři resorty nemají v tomto okamžiku již peníze na své povinné výdaje. Ministr v demisi Jurečka měl prohlásit, že například požadavky jeho resortu budou pokryty přesuny z jiných resortů, které jsou nyní v přebytku. Není to poněkud chaotické?

To je spíše otázka pro ekonoma, než pro historika. Asi je normální, že při přípravě rozpočtu nelze zcela přesně určit předpokládané příjmy a výdaje. Ostatně ještě před několika dny řešili ve Spojených státech skutečnost, že státu došly peníze. Na druhou stranu je ale pravda, že pokud nejsou v kase prachy již šest týdnů před koncem roku, tak se někdo v kalkulaci sekl o více než 10 procent, což je již dosti vysoká statistická chyba. Vzhledem k tomu, že se to povedlo v rozpočtu na rok 2025, zákonitě se objevuje otázka, zda není stejnou chybovostí postižen i návrh rozpočtu na rok 2026.

Návrh rozpočtu na další rok je asi problém, poslanecký výbor přerušil jednání a objevila se informace, že chybí téměř 100 miliard korun. To ale opravdu necháme ekonomům, mne by spíše zajímalo, jak vidíte plánované výdaje resortu obrany?

Našel jsem si údaje přímo na stránkách předsednictva vlády a ministerstva financí, kde byly uvedeny již v září 2025. Jelikož prý rozpočet poslaný do nové sněmovny je totožný, mělo by se jednat o stejná čísla. Vládní výdaje mají činit 2,4 bilionu korun, z toho výdaje na obranu tvoří 206,5 miliardy korun. Jde o nárůst + 45,7 miliardy korun proti loňskému roku. Z toho výdaje resortu obrany 175,8 miliardy korun, tedy nárůst + 21,4 miliardy Kč. Rozdíl mezi výdaji na obranu a výdaji resortu směřuje do dalších resortů, někde snad smysluplně, například ministerstvo dopravy, jinde asi méně, třeba ministerstvo zahraničí.

Chápu-li to dobře, tak v současném okamžiku několika resortům chybí zhruba 10 procent financí na zákonem stanovené výdaje a musí si je vzít od resortů, kterým peníze zbývají. Jelikož obrana mezi postiženými uvedena není, může patřit k těm ministerstvům, jež budou přeposílat peníze?

Je to pravděpodobné, ostatně o skutečnosti, že tento resort není schopen vyčerpat přidělené peníze, se hovoří dlouhodobě. Nemluvě o tom, že nikoli malá část peněz odplouvá do zahraničí jako zálohová platba projektů, které snad budou realizovány v blízké či vzdálené budoucnosti. U francouzských děl Caesar měly naše vojskové zkoušky proběhnout v roce 2024 a dodávka celkem 62 kusů měla být rozložena na roky 2024 až 2026. Je listopad 2025 a nemáme nic. Podle ministerstva obrany však nedošlo ke zpoždění, ale jen k „úpravě harmonogramu“. Vcelku zajímavý eufemismus, ale „úpravy“ nekončí.

V listopadu 2024 resort tvrdil, že zkoušky proběhnou v létě 2025. Léto však máme za sebou a opět nikde nic. Před měsícem se objevila nová informace, že zkoušky budou zahájeny v lednu 2026, tedy možná. V každém případě jde o dvouletý skluz ve vyzbrojování, který nemusí být definitivní.

K Caesarům se ještě vrátíme. Jen mne tak napadá, jaké byly zkušenosti francouzskými zbraněmi v minulosti?

Je mi jasné, kam míříte. Většina francouzských zbraní se nacházela ve výzbroji československé armády ve dvacátých letech minulého století. Jednalo se o letadla, tanky i děla. Je zajímavé, že zbraně, které jsme obdrželi jako dar, více než stovka letounů SPAD a Salmson, byly tak kvalitní, že vydržely ve výzbroji našeho letectva až do poloviny dvacátých let. Kdežto desítky kanonů a houfnic Schneider, které jsme museli zakoupit v roce 1919, byl většinou válečným užíváním opotřebovaný šrot. Nemluvě o dělostřelecké munici, která byla pro tuto dodávku doslova sbírána v polních skladech za bývalou frontovou linií, kde rezivěla celou zimu 1918 až 1919. S¨takovým materiálem by si možná neporadila ani současná muniční iniciativa, i když zde jsou prý chlapci velmi kreativní. Takže tenkrát děla putovala do skladů, většina munice byla rozebrána a její komponenty využity jinak, třeba jako hodně drahý železný šrot pro hutě.

Zajímavý byl osud tanků. Francouzské velení naší armády na konci roku 1919 rozhodlo, že je třeba zakoupit asi 80 francouzských tanků Renault, a to v ceně přesahující 40 milionů korun. V ní nebyla započítána technická podpora, šlo o peníze za tankovou techniku s výzbrojí a bez munice, tedy asi 3 procenta rozpočtu. Problém byl v tom, že příprava a výcvik takového množství tankistů by trvaly tři až čtyři roky, kdežto tanky měly být dodány a zaplaceny v řádu několika měsíců, takže většina z nich by velmi dlouho stála v garážích. Proti tomuto plánu se postavilo několik našich důstojníků generálního štábu, jimž se zjevně nevýhodný kontrakt podařilo zmařit. Vedoucí této skupiny za to zaplatil vyhazovem z armády. Nakonec bylo rozhodnuto, že místo osmdesáti tanků se jich koupí pouze sedm pro studijní účely a prvotní výcvik. Francouzská strana, schopná dodat na jaře 1920 přes 80 tanků, se však urazila a oněch sedm kusů nám dodávala postupně až do roku 2024.

Dobře, zpátky k rozpočtu. Opět máme navýšení oproti minulému roku, tentokrát o více než 10 procent. Co to znamená?

Vláda v demisi se sice chlubila, že úspěšně pokračuje v navyšování, nyní již prý 2,35 procenta HDP, takže se krůček po krůčku blíží k těm vysněným 5 procentům HDP, ale rozdíl mezi efektním a efektivním je stále obrovský. Nemluvě o tom, že 175,8 miliard z 2,4 bilionu znamená, že resort obrany by měl nyní získat téměř 7,5 procenta státního rozpočtu. Někdo může namítnout, že v meziválečném období vojenský rozpočet osciloval kolem 15 procent, ale tehdy nebyly důchodové výdaje (v současnosti cca 900 miliard korun) součástí státního rozpočtu. Pokud bychom důchodové výdaje odečetli, abychom se dostali na meziválečné standardy, pak by resort dostával nikoli 7,5 procenta, ale téměř 12 procent.

Dobře, i tak to je pod oním průměrem první republiky...

To máte pravdu, ale podívejme se na to z hlediska efektivity. V době, kdy resort obrany čerpal oněch cca 15 procent státního rozpočtu, měl k dispozici mírovou armádu o síle 150 000 vojáků. Dnes nemáme dosaženu ani magickou hranici 30 000 vojáků. Srovnání počtu bojových jednotek a jejich výzbroje jsme provedli již několikrát, takže asi netřeba opakovat. Tehdy také armáda měla ve stavu průměrně stovku generálů a necelé tři stovky plukovníků, dnes máme generálů čtyři desítky, počet plukovníků je raději sladkým tajemstvím. Takže srovnání s průměrem meziválečného období, před obrovským vypětím druhé poloviny třicátých let, je následující. Poměr v procentech výdajů státního rozpočtu činí 1,25 : 1, poměr v počtu vojáků 5 : 1, poměr v počtu generálů 2,5 : 1. Máme tedy dvojnásobek generálů na počet vojáků, než v předválečném období a resort čerpá čtyřnásobné peníze. Nemluvě o skutečnosti, že se v současné době počet příslušníků Hradní stráže a Vojenské policie blíží počtu vojáků, kteří dvoří ony dvě brigády našeho pozemního vojska. Tedy asi 3 000 příslušníků armády je vyřazeno ze stavu bojových sil, a to pro vedení činnosti, která s obranou země souvisí jen velmi vzdáleně.

Jen pro připomenutí, jaký je vývoj výdajů resortu za poslední období?

V roce 2020 obdržel resort 72,5 miliardy korun, na rok 2026 se mu plánuje 175,8 miliardy korun, po šesti letech tedy navíc přes 100 miliard korun. Navýšení na 240 procent původního stavu. Počet bojových jednotek se nezměnil, jejich výzbroj také příliš ne. Místo tanků T-72M4CZ máme tanky Leopard 2A4, obrněná vozidla Pandur a BVP-2 zůstávají, pouze jsou o šest let starší. Dělostřelectvo má stále samohybné kanonové houfnice vzor 77 DANA. Stíhací letectvo Grippeny (o šestinu méně), stoupl počet vrtulníku Viper/Venom a klesl počet vrtulníků Mi-17. Protivzdušnou obranu zabezpečují jen systémy RBS 70, na všechno ostatní se čeká. Máme ovšem plán, jak to prý bude v roce 2030 fajn, pokud se samozřejmě něco nestane, a vše poběží podle úvah z předchozích let. Takže kuře je (s drobnými výjimkami) stále stokrát stejné, jen nás stojí dvaapůlkrát více.

Chtěl bych se ještě vrátit k oněm francouzským dělům. O problémech s jejich dodáním jsme již hovořili. Minulý týden se však v médiích objevila informace, že pokud Caesary přijdou, nebudou pro ně k dispozici plánované vyhřívané garáže...

Tuto informaci jsem zachytil také a může to být velký problém. Pokud je ve smlouvě uvedeno, že tyto zbraně musí být zabezpečeny ochranou před nepříznivými povětrnostními vlivy, její neexistence může znamenat zrušení jakýchkoli garancí a záruk ze strany výrobce. Je to opačná situace z období před 100 lety. Tehdy jsme dostali od Francouzů zmoklý šrot, který jsme sami mohli schovat pod střechu, nyní očekáváme špičkovou techniku, kterou asi necháme zmoknout. Nemluvě o tom, že naše dělostřelecká základna se opravdu nenachází v místě, kde jsou po celý rok velmi příznivé povětrnostní podmínky. Podle oněch údajů z minulého týdne je situace na základně taková, že se ohledně garáží pro novou dělostřeleckou techniku zatím ani nekoplo do země.

To je na pováženou. Dá se to nějak vysvětlit?

Myslím, že jsou k dispozici čtyři scénáře, ale nedokážu určit, který je nejreálnější. Nazval bych je obrazně jako „Arabela“, „Dešťovka“, „klasická Francie“ a „dánský úkrok stranou“.

Scénář „Arabela“ je znám každému, kdo první řadu tohoto seriálu viděl. Někdo na ministerstvu má prostě k dispozici její prsten, jehož otočením se ony garáže okamžitě objeví. Když to vyšlo s celým továrním provozem, proč by to nešlo s garážemi.

Scénář „Dešťovka“ je také dostatečně znám. Děla budou uskladněna pod širým nebem s maximální elevací. Při ráži 155 mm a délce hlavně 52 ráží to máte hodně velký objem pro zachytávání dešťové vody (krychlový decimetr je jeden litr, hlaveň je v podstatě válec, takže matematika základní školy nám sdělí, že jedna hlaveň je skoro 250 litrů).

Scénář „klasická Francie“ je zatím platný. Děla měla být dodávána od roku 2024 do roku 2026. Rok 2026 nám klepe na dveře a nemáme ani jednu hlaveň. Takže pohoda, klídek, tabáček, času na stavbu garáží je hafo, Francouzi to stejně nestihnou (viz také zkušenost s dodávkami tanků Renault v letech 1920 až 1924).

Scénář „dánský úkrok stranou“ je zvláště pro odcházející vládu a její fedrování vojenské techniky na východ dosti inspirující. Ze zemí NATO si původně Caesary pořídilo, kromě Francie, pouze Dánsko. Jeho spokojenost s novou zbraní však prý byla taková, že všechna děla raději předalo Ukrajině a nové si neobjednalo. Při použití dánského scénáře samozřejmě žádné vytápěné garáže nepotřebujeme, neboť ty kanony by Českou republikou maximálně projely.

Není snad možný ještě pátý scénář, prostě šlendrián, obklopující celý resort?

To bych si nemyslel. Již poručík Troník (v podání Miroslava Donutila) věděl, co se stane se zbraní, pokud se ponechá na dešti. Kromě toho, že zrezaví, tak „přece zkoroduje, vy tupci“.