„Hitler byl nejnestydatější optimista za posledních sto let. Proto se stal největším monstrem... Pesimisté plynové komory nebudují...“ napsal ve své knize Naděje: Tragédie židovský spisovatel Shalom Auslander žijící v USA. Co vy na to?

Jistě, každá politická utopie, začíná jako malá sekta, a musí nutně nabídnout optimistický plán na nápravu světa, potřebuje získat přívržence. V 19. století ovládla Západ víra ve všeobecný automatický pokrok lidstva, a když se zhroutila, přišli zachránci s novou vizí. Zrodily se dvě šílené ideologie, dvě politická náboženství na přestavbu světa: „Dnes nám, patří Německo, zítra celý svět,” zpívali pochodující Hitlerjugend. A „mládež nová Gottwaldova” věřila v zářné zítřky budoucí beztřídní společnosti, protože bolševici v Rusku vyhráli občanskou válku.

Přestože byl Hitler posedlý likvidací Židů do posledního dne války a podléhal spiklenecké teorii, ostatní masoví vrazi nebyli o moc lepší – Lenin, Stalin, Mao Ce-tung, Pol pot, Ho Či Min, či soudruh Mengistu a další komunisté vyvraždili nejméně sto milionů lidí a miliardu zotročili. Nebýt atomové bomby, tak by Sověti rozpoutali třetí světovou válku. Velmi úspěšnou budovatelskou ideologii paradoxně založenou na apokalyptické dystopii šíří dnes sekta zelených, které se podařilo prosadit Green Deal a snížení životní úrovně v Británii i v nedemokratické Evropské unii.

Není právě optimismus opiem lidstva?