Na veřejnost unikly odposlechy, ve kterých měl Andrej Babiš údajně úkolovat jednoho z redaktorů MF Dnes, aby účelově vyhledával kauzy na špičkové politiky ČSSD. Přitom ministr financí se vždy „dušoval“, že svá média neovlivňuje. Na druhou stranu, odposlouchávat ministra financí a místopředsedu vlády je také dost nehorázné... Co si o tom všem myslet?

Když jsme na volebním výboru slušně žádali vysvětlení týkající se úniků mailů pana premiéra (mimochodem je to výsledek mizerné ochrany jeho komunikace), ve kterých konzultoval a komunikoval s šéfem rady Českého rozhlasu různá řešení ohledně volby generálního ředitele (což by bylo ve slušné demokracii téměř na odstoupení), bylo nám řečeno, že jsou to „ukradené maily“, a že je tedy nemorální se tím zabývat. Kolegové z ČSSD nás jako jeden muž přehlasovali a výbor se tím v podstatě nezabýval. A když se objeví modelově stejná situace týkající se pana vicepremiéra, tak kvůli tomu svoláváme Bezpečnostní radu státu a je to příčina „vládní krize“. Je to uměle vyvolané. Protože pro nás prostě neplatí stejný metr – a vzpomeňte si na mě při volbách. To, co projde ostatním stranám, neprojde nám. Samozřejmě, že odposlouchávat kohokoliv z vládních činitelů je nepřípustné, a samozřejmě se to podle mě děje. A o tom, co jde vytvořit při dnešních možnostech techniky ve studiu, co ve studiu – s dobrou technikou doma v kuchyni – tak o tom bych vám jako letitý rozhlasák mohl vyprávět hodiny… Právě proto už dávno nemá zvukový záznam takovou průkaznou hodnotu u soudu.

Je pravděpodobný předpoklad, že bude více působit kauza kolem zmíněných nahrávek než případné podezření z daňových úniků, protože jde o problém pro lidi zřetelnější a Češi jsou také na ovlivňování médií více citliví?

Češi jsou na ovlivňování médií citliví – proto také stále více reagují na nevyvážené a často jednostranně účelové vysílání veřejnoprávní televize i veřejnoprávního rozhlasu. Důkazem jsou stížnosti, které v posledních letech řeší obě rady – ČT i ČRO – a také Rada pro rozhlasové a televizní vysílání. Jak to PR agentury a poradci, kteří tyto „causy“ produkují, mají proti Andreji Babišovi vymyšleno, nevím. To se jich musíte zeptat. Já stále věřím ve zdravý rozum slušných lidí a také v to, co máme v sobě z minulosti – umíme číst mezi řádky a nejsme národ tupců, kteří věří všemu, co se jim okázale předkládá jako „důkazy“. Snad právě proto je u nás tak populární excelentní David Suchet v seriálu Hercule Poirot. Jako příklad připraveného scénáře „důkazů“ může posloužit například epizoda „Hodiny“ z dvanácté série.

Vicepremiér Babiš trvá nyní na tom, že z vlády neodejde, dokud nerozhodne prezident. ANO ale už navrhlo své kandidáty na pozice, které zastává. Na pozici ministra financí premiér odmítl Alenu Schillerovou a Richarda Brabce by akceptoval jen jako vicepremiéra. Nyní souhlasil s kandidátem Ivanem Pilným. Lze aktuální přístup Andreje Babiše vnímat jako nesoudnost, protože nechce sám odejít, nebo bude nakonec považován za někoho, kdo chce pomoct k tomu, aby byla vláda funkční? A co si myslíte o odmítavých reakcích premiéra na navržené kandidáty? Do jaké míry jde teď o zlom ve vládní krizi?