_635482601242890843.JPG&id=26188)
Lze předpokládat, že se svět po vítězství Donalda Trumpa v amerických prezidentských volbách určitým způsobem změní? Radujete se vy osobně z výsledku hlasování? V čem pro vás vzbuzuje rozhodnutí amerických voličů naději, a v čem naopak strach?
Ano, to předpokládat lze. Je jen otázkou jak, v čem a zda to bude pro svět přínosem, nebo naopak pohromou. Volba prezidenta v USA je ryze jejich záležitost a nevidím sebemenší důvod, proč bych se měl z výsledku, tedy z výhry nebo prohry toho či onoho, radovat nebo smutnit. Americký volič rozhodl a nám nezbývá než to respektovat a snažit se, aby vzájemné vztahy mezi našimi národy byly na přijatelné, vzájemně vyvážené úrovni. Tak tomu podle mě doposud není a Česká republika, respektive její političtí představitelé, si hrají na sluhy, lokaje a předhánějí se, kdo více ohne svůj hřbet. Mimochodem – to, abychom měli přátelské vztahy, neplatí jen pro nás a USA, ale pro všechny státy světa.
Naději vidím v tom, že Donald Trump nebude dělat tak válečnickou politiku, jakou dělali předchozí prezidenti, byť se tvářili, že jsou demokraté. Jenže ten jejich export demokracie stál životy desetitisíců a statisíců lidí na celém světě. Strach by mohl nastat, kdyby se Sorosovi a další válečnické pakáži podařilo přesvědčit Trumpa, že je třeba vykopat válečnou sekeru. Jako optimista budu věřit, že k tomu nedojde.
Po celém světě se šíří názory, které u nás reprezentuje například Tomáš Halík. Tvrdí, že vítězství Donalda Trumpa pro něj byl šok, a že je to tím, že nevzdělaní lidé jsou manipulovatelní. Prý nejsou schopni vnímat fakta, propadají se do nenávisti v důsledku nechuti k uprchlíkům, homosexuálům a komukoliv odlišnému. Jenže další názorový proud říká, že politici tak dlouho vnucovali lidem něco, co nechtějí, ať už se jedná o práva menšin anebo toleranci k imigrantům, že už těchto názorů mají dost. Kdo má pravdu?
Škoda, že pana Halíka z toho šoku neklepla pepka. Ne, vážně. Kecy pana Halíka a dalších povalečů z kaváren mi jsou ukradené a jsem rád, že to mám stejně jako většina našich spoluobčanů. Ta mediální masáž, ty zmanipulované průzkumy veřejného mínění a to hraní si na elity, které všemu rozumějí a proto mají právo nám říkat, co si máme myslet – se prostě už zajídají. Není to vzpoura nevzdělaných lidí, právě naopak, je to vzpoura rozumu. Prostě se ukazuje, že lidé už mají dost všech těch nechutných exhibic homosexuálů a dalších menšin, stejně tak jako těch několika blbečků z televizních reklam.
Lidé chtějí žít život, o kterém si mohou z větší části rozhodovat sami a ne jen přežívat a čekat, co komu odpadne od stolu. U nás mají tu výhodu, že mnozí znají, co to je žít v důstojných podmínkách, kdy si byli téměř všichni rovni, byť to mnozí nechtějí slyšet nebo to zesměšňují.
Blíží se volby v Německu, ve Francii i v Rakousku. Do jaké míry může nastat, že kandidáty typu Trump budou volit i lidé v Evropě? Bude politický mainstream přinucen otočit kormidlo?
To, jak se vyvíjí situace – zejména ta bezpečnostní – v západní Evropě, dává předtuchu, že lidé začnou volit ty politiky, kteří jim budou nabízet jednoduchá a rychlá řešení jejich problémů. To je ta lepší varianta, že to bude formou voleb. Druhá varianta je, že to budou samozvaní vůdci a půjde to rovnou z ulice, a to přes dlažební kostky a tak. V každém případě to bude znamenat nárůst nacionalismu a xenofobie, což může v konečném důsledku vést až v rozpad neslavné EU. Současné vedení EU totiž ještě nepochopilo, že v evropské lodi je díra, loď nabírá vodu a čára ponoru je již blízko. Na palubách vyšších tříd se stále tančí. Když tak někdy vidím ty no-go zóny, mám důvodnou obavu, aby to neskončilo třeba občanskou válkou.
V USA se objevily bitky a protesty, protože spousta lidí nedokáže přijmout osobnost nového prezidenta. A nemusíme chodit daleko – i u nás určitá vrstva společnosti prezidenta Miloše Zemana snad až nenávidí. Může skončit situace násilím v ulicích?
Tak zaprvé. Ti protestující v některých městech USA jsou dobře placeni, aby protestovali. Stoupenci demokratické kandidátky přece mohou demokraticky vyjádřit, že nesouhlasí s demokratickou volbou protikandidáta a pokud nebude u moci demokratka, tak májí právo užít i násilí. To je americké pojetí demokracie. Mám ale informace, že tamní policie už pozatýkala několik desítek demonstrujících, kteří po policistech házeli pyrotechniku. Trochu jsem očekával, že naši „havloidi“ budou křičet o policejní zvůli, ale zatím mlčí. Asi se ještě nevzpamatovali z té volby Donalda Trumpa nebo ještě nedostali nové noty, jak mají nyní reagovat.
Psali jsme:
Když si vzpomeneme na to, jak bylo veřejné mínění směrováno ještě před dvěma lety, nebylo vůbec přijatelné přistupovat k složitému problému migrace způsobem, jaký teď zcela otevřeně prosazuje Trump. Jakou odezvu můžeme v tomto směru očekávat v Evropě a v ČR?
Migrace je globální problém, který nebude snadné vyřešit a v podstatě ani vyřešit nejde. Ta současná vlna, která postihuje a pustoší Evropu, má dvě příčiny. První z nich je kolonialismus západních států vůči zemím v Africe, kdy to tam desítky let ekonomicky plundrovali a obyvatelé těch postižených zemí nyní cítí oprávněnou potřebu jít do té Evropy, do těch zemí, jejichž jazyk ovládají. Cílovými zeměmi jsou třeba Francie, Anglie, Španělsko či Nizozemí.
Druhou příčinou pak je snaha o nesmyslný export amerického pojetí demokracie a vyvolaná řada barevných revolucí. Tady jsou hlavním viníkem zejména USA a další vazalské státy. Vše to vojensky zastřešuje válečnický pakt NATO, jehož jsme bohužel také členy a tak máme i svůj podíl na tom vývoji tam. Ve jménu demokracie se neštítíme ani lží. Nějakého toho teroristu si za oceánem sami vychováme, to aby bylo s kým a proti komu bojovat. Ve vedených konfliktech není důležitý výsledek, ale to, že se všem stranám dodávají zbraně a oni za ně platí. Do takovýchto válkou zmítaných zemí pak stačilo dát jen impuls, že Evropa má otevřenou náruč a hloupá slova Frau Merkel „My to zvládneme“ – to nás dovedlo tam, kde jsme. Ti chytřejší už vědí, že to nezvládneme, a tak se na různých místech znovu začínají stavět zdi a ploty. Ty to však nevyřeší.
V době sčítání výsledků hlasů při volbě amerického prezidenta to vypadalo, jako by Českou televizi výsledek zcela překvapil. Jak zvládají informovat o volbě lídra světové velmoci média, ať už veřejnoprávní nebo soukromá? Myslíte si, že postupně zkusí hledat jiný přístup, že nebudou tolik proimigrační a podobně? Začnou být shovívavější i vůči názorům, které hlásají například nulovou toleranci vůči menšinám či imigrantům?
O České televizi, kvalitě a nezávislosti jejího vysílání, nemám valné mínění. Pro mě je jejich zpravodajství novinářská žumpa a ta se plně projevila právě i při komentování voleb v USA. V době, kdy informace obletí svět v řádech vteřin, kdy jsme měli možnost vidět přímé přenosy amerických TV a aktuální počty hlasů pro kandidáty, u nás byla tato čísla o desítky nižší a komentátoři stále říkali, že se to ještě může změnit. Velice zajímavé byly i výběry komentátorů ve studiu, kdy jakoby náhodou všichni stranili Hillary Clintonové a osočovali Donalda Trumpa. O to zábavnější byly jejich výrazy, kdy už bylo jasné, že Trump bude dalším prezidentem USA. To mi přišlo, že žvýkají citrón a docela jsem jim to i přál.
Jak jsem již zmínil, nevěnoval jsem volbě prezidenta USA žádnou mimořádnou pozornost a tak vlastně ani nevím, jak informovaly ostatní soukromé televizní stanice. Jednostranná propaganda, lži a nenávist, kterou média šíří, však naučila mnoho lidí vyhledávat si informace i jinde, což je dobře. Ukazuje se tak, že nejsme národ hlupáků, které si může někdo vodit jak ovce. Nevěřím, že se média v brzké době změní a že začnou vysílat objektivní a vyvážené zpravodajství. Podívejte se jen na příklad toho, že veškeré dění vládnoucích stran komentují zejména zástupci dvou marginálních pravicových politických stran, zatímco představitelé KSČM, jako nejsilnější opoziční strany v Parlamentu, tuto možnost dostávají jen sporadicky.
Trump vysílal poměrně pozitivní signály vůči Rusku, vyjádřil se i k dění v Sýrii. Řada republikánů má ale postoj odmítavý. Jaký postoj převáží, a jaký byste si přál, aby převážil? Mimochodem, v Moldavsku a v Bulharsku teď vyhráli proruští kandidáti. Spousta lidí na Ukrajině se bojí toho, že směr politiky USA bude spíš orientovaný na vnitrostátní problémy USA…
Pro mě nejsou důležitá slova a signály, ale až činy. Barack Obama, když kandidoval a stal se prezidentem, tak také říkal, že zruší americkou věznici Guantánamo na Kubě, a kde je výsledek na konci jeho druhého volebního období? Samozřejmě Trumpovy výroky směrem k Rusku, ale i k Ukrajině či dokonce k Srbsku vnímám, musím říci, že si jich vážím, ale až další doba ukáže, jak byly vážně myšleny a zda se promění i v činy. Sama možná víte, že se o dění na Ukrajině, zejména na Donbase, zajímám a že jsem tato území jen v letošním roce již dvakrát navštívil. Velmi bych proto uvítal, kdyby USA a Rusko našly společnou řeč a podařilo se přimět obě strany ke klidu zbraní a k trvalému míru v této oblasti. Jedině tak se mohou začít naplňovat dohody uzavřené v Minsku.
O prezidentských volbách v Moldávii i v Bulharsku samozřejmě vím. Vůbec však nechápu, proč média musí spekulovat o tom, zda nový prezident Moldávie Igor Dodon nebo nový prezident Bulharska Rumena Radeva jsou tzv. proruští či prozápadní. Proč si stále myslíme, že západní politika je správná a ta východní, chcete-li ruská nebo čínská, špatná? Nemůže to být právě naopak? Myslím, že obě zmiňované země mají po rozpadu SSSR, resp. východního bloku mnoho svých vnitřních problémů, které je třeba řešit. Pokud k tomu volba nových prezidentů přispěje, tak to bude jedině dobře a je přece úplně jedno, zda je prezident tzv. proruský či prozápadní. Politika je jen jedna, dobrá anebo špatná, a o tom hodnocení rozhoduje volič. Je více než zřejmé, že ani jeden z nich to nebude mít ve své funkce snadné. Oběma přeji úspěch, stejně tak jako lidem daných zemí, které jsem obě několikrát osobně navštívil.
Ve čtvrtek vzpomeneme na 17. listopad 1989. Zkusme situaci u nás shrnout: Když Václav Havel říkal, že musí pravda a láska zvítězit nad lží a nenávistí, kdo u nás momentálně šíří pravdu a kdo tady lže? Kdo šíří společenské smíření a kdo nenávist?
Jestli po sedmadvaceti letech a totálním rozkradení téměř veškerého národního bohatství ještě někdo věří na ty kecy o pravdě a lásce, tak mi ho je líto. Lásky, přátelství, ale i vzájemné úcty a ohleduplnosti je mezi lidmi stále méně, svoje místo si našla zloba a nenávist. A pravda? Ta se u nás dá dokonce i koupit. Někdy přemýšlím, zda je vůbec pravdivý ten nápis na prezidentské vlajce. Ano, zkusme situaci u nás shrnout. Článek 7 Ústavy říká, že stát dbá o šetrné využívání přírodních zdrojů a ochranu přírodního bohatství. A realita? Vodu vlastní Němci, Francouzi, Španělé a Italové. Uhlí jsme doslova darovali Bakalovi a mafiánům z Mostecké uhelné, zemní plyn a ropu vlastní Komárek, a takto bych mohl pokračovat ve výčtu dalších několik řádků. Jediné, co nám ti šíbři neprodali nebo neukradli pod nosem, je vzduch, ale možná to bude jen proto, že na to ještě nepřišli. Jestli se tedy chystáte slavit 17. listopad, tak já osobně jedině jako Mezinárodní den studenstva.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
