Tak nám začátek roku zpestřil Trump zásahem ve Venezuele. Pobavilo vás, že se do jedné řady postavila řada vašich přátel spolu s Rakušanem, s jinými „pětikoaličníky“ a se západními lídry? Totiž, že je to „agrese“, shodli se.
Ale rozhodně jiná agrese, musíte přiznat. Donald Trump ani v Íránu, ani v Sýrii, ani ve Venezuele nepoužil styl svých předchůdců, kteří to tam vybombardovali do doby kamenné, ale provedl přesný úder a nechal pak místní vládu, opozici i lid, aby si sami zhodnotili, co to pro ně znamená.
Zda je to proto, že Trump to hodlá dělat jinak, nebo tím, že ani Spojené státy už nemají peníze na velkou válku, to nechávám na čtenářích.
A co to všechno znamená pro Ukrajinu? Hlavně tedy pro význam slova „agrese“, kterým se Zelenskyj rád zaštiťuje a vlastně má asi i pravdu... Jenže ten termín, stejně jako termín „mezinárodní právo“, asi jaksi už nefunguje.
Americké intervence se strašně dobře zdůvodňují, když jste s nimi kamarádi. To je pak strašně jednoduché přijmout jejich teze o zbraních hromadného ničení, pašování drog, vývoji atomové bomby anebo prostě porušování lidských práv. To můžete být plni pohrdání vůči zlým diktátorům a jejich pohůnkům. Problém začíná ve chvíli, kdy to Američané udělají vám a vy byste strašně potřebovali, aby měli respekt k pravidlům, která jste spolu s nimi ještě nedávno bezostyšně porušovali.
První to asi zjistí Dánsko. Možná ještě předtím, než Ukrajina zjistí, že byla cenou za Venezuelu.
Psali jsme:
Co je tedy už opravdu nevídané, jsou náznaky, že Trump uvažuje o převzetí Grónska, tedy území Dánského království, spojence v NATO. To už by asi opravdu bylo „příliš“?
Před osmnácti lety to byli právě Dánové, kdo jako první uznali Kosovo. Teď třeba Kosovo jako první uzná americkou anexi Grónska... Ale dost srandy.
Celá léta tady vysvětlujeme, že není dobré jít velmocím na ruku. Nedráždit je, ale držet se od nich stranou, nebojovat jejich války a spojovat se se zeměmi, které nemají velmocenské ambice. S tím jsme šli do voleb. Vzbudilo to velký odpor. Zpochybňovali jsme tím základní pilíře naší bezpečnosti. A vidíte. Ve jménu americké války jsme se odzbrojili, poslali všechny zbraně na Ukrajinu a koupili nové, které nám Donald může na dálku vypnout. Každý dobrý skutek pro velmoc bude po zásluze potrestán.
Přiznám se, že ta kauza – „Okamura mluvil, velvyslanec vyzval k jeho odvolání, liberálové nadávají Okamurovi, vlastenci brání Okamuru a nadávají velvyslanci, Radim Fiala mluví o Vrběticích, všichni řvou na Radima Fialu“ – mě nebaví. Protože je to furt dokola to samé. Vás baví to sledovat?
Víte, kdy naposled u nás byli lidé takhle rozhádaní a posílali se v parlamentu i na ulicích navzájem do horoucích pekel? V roce 1948... Tenkrát se to vyřešilo tím, že většina z těch, kdo křičeli nejhlasitěji, skončila v lágrech. Přemýšlím, jestli dneska máme blíž k roku 1948, nebo 1989. Takhle nějak vypadá třídní boj, ne? Že nejde ani tak o to, co se řekne, ale kdo to řekne. Nejde o to, jestli je to pravda, ale jak na to nahlíží většina společnosti, že Petře Pavle!
Co myslíte, máme blíž k Havlově amnestii, nebo k monstrprocesům z padesátých let?
Psali jsme:
Je zajímavé, že Babiš se sice tohoto pořvávání chce držet stranou a vyzývá ke klidu, nicméně dějí se praktické změny: výměny úředníků, ukončování služebního zákona, snaha o změny poplatků na ČT, konec Foltýnova odboru apod. Může to být tak, že Okamura bude předhazovat „maso“ médiím, a Babiš s Macinkou budou mezitím dělat podstatné změny?
V každé koalici je nějaký „bad guy“, který říká to, co premiér s ohledem na své postavení říkat nemůže. Zpravidla je to někdo, kdo už nebude pokračovat ve volené funkci, a tak se nemusí ohlížet na svoji kariéru. To by na Okamuru celkem sedělo, ne?
A tak, zatímco jsou všichni intervjúci zaměřeni na předsedu Poslanecké sněmovny, pod svícnem probíhají zajímavé rošády, odcházejí lidé spojení s předchozí vládou, končí Foltýni i další politruci a zpřísňují se podmínky pro pobyt ukrajinských uprchlíků.
Pravdoláskaři by navíc měli mít na paměti, že Babiš je ten umírněný. Babiš je ten, kdo chce národní usmíření. On je ten nejmenší jestřáb. Všichni ostatní by chtěli řezat hlouběji.
Fotogalerie: - Zasedání vlády
Pořád se tady angažují ti, kteří s myšlenkou „Ukrajiny“ spojili svůj život. Myslí si, že tato vláda nějak „přebolí“, že Trump odejde a všechno půjde dál. Mají šanci na úspěch?
Anketa
Máte důvěru v novou vládu Andreje Babiše?
94%
4%
hlasovalo: 21868 lidí
Než Babiš či Trump skončí, bude svět vypadat úplně jinak. My prostě stojíme před natlakovaným kotlem, pořád se pod něj fest přikládá a všichni už vědí, že bouchne. Jen se neví, kdy přesně, neví se, jak velké budou škody a koho přesně se nejvíc dotknou.
Slyšel jsem od přátel, že Kateřina Konečná rozhodně nevzdává myšlenku na jednotící projekt, jehož by se účastnila. Můžete to potvrdit?
Jednotícím projektem je hnutí STAČILO! Od začátku to tak bylo a od začátku v tom Kateřina figuruje. Takže odpovídám naprosto banálně: Ano, Kateřina Konečná rozhodně nevzdává úsilí o sjednocení české levice. Již brzy ve vašich kinech!
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
reklama
Váš názor? (Hlasovalo 13 čtenářů)
Je podle vás dnešní atmosféra v Česku srovnatelná s roky 1948 a 1989?
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
petpa
