Co se to s naší zemí poslední týdny děje? Návštěva dalajlámy, prohlášení ústavních činitelů k Číně a jeho kritika, kauza Brady, demonstrace na Staroměstském náměstí, křik na příchozí na recepci na Hradě, výzvy k „týdnu občanského neklidu“… Co z toho všeho vyvozovat? Co tady koho trápí tak vážného? Lze říci, co je hybatelem této vzrušené doby?
Nenazval bych tuto dobu jako vzrušenou, ale spíše dekadentní s narušenými hodnotovými vzorci chování, které se snaží určovat a nevybíravě prosazovat ti, kteří se cítí být elitou národa. Mluvím o pražské kavárně, pravdoláskařích a sluníčkářích, k nimž se přidávají někteří umělci, ale i představitelé akademické obce a v této době i část politiků. Trápí je ztráta pokory a nezdravé pýchy, že oni jsou ti vyvolení, kteří jsou předurčení k tomu, aby určovali chod této společnosti, aby prosazovali jediný správný, tedy jejich, pohled na svět, a konečně aby oni rozhodovali, co je dobré a co je špatné, a předepisovali většině, co si má myslet. Jejich společným jmenovatelem, tedy jednoticím prvkem, je nejdemokratičtější možná metoda výsledkem první přímé volby prezidenta republiky Miloše Zemana.
Miloše Zemana přinesli na Staroměstské náměstí znázorněného jako exkrement. Jistá část společnosti ho velmi nenávidí. Zaslouží si to prezident? Přetáhl strunu on, nebo jeho odpůrci? Může se stát, že v příštích týdnech přerostou protesty proti němu, zahrnující i zmíněné pokřikování před Hradem, ve fyzické násilí? A nehrozí, že se proberou i Zemanovi příznivci a pojmou obranu prezidenta poněkud ostřeji? Jak zabránit takovému scénáři?
Jednou jsem vedl agrární demonstraci, při které byla ministru zemědělství Gandalovičovi předána prasečí hlava. Normální prasečí hlava z jatek, nikoliv nějaké „umělecké dílo“ hlavy Gandaloviče, ale přesto jsem při tom měl smíšené pocity. Ale udělat z hlavy prezidenta republiky, kterého volilo 2,7 milionu občanů, exkrement, to svědčí o duševní a lidské bídě těch, kteří se v den státního svátku k této formě propůjčili, a hlavně o tom, že nejde o elity národa a obránce demokracie, ale o dekadentní uskupení.
Jedno pravdivé přísloví říká, že kdo seje vítr, sklízí bouři. A pokud budou organizátoři akcí, jako byla ta na Staroměstském náměstí 28. října v podobných akcích pokračovat, pak přijde reakce. Probudí se mlčící většina a pak je jenom otázkou času exploze, tedy fyzické násilí. Vím, co mluvím, neboť v poslední době dostávám mnoho e-mailů, telefonátů a dopisů s výzvou, abychom zorganizovali obranu před narůstající zvůlí tzv. elit, jejíž konkrétní projevy nesou prvky ne nepodobné počátečním projevům fašismu. Jeden příklad za všechny – lidé na venkově, kteří většinou volili Miloše Zemana jsou podle Gazdíka, Halíka a dalších méně inteligentní a podobně. Podobné principy rozdělení lidí přece aplikoval fašismus.
Pokud jde o věcnou podstatu toho, co bylo: měl se Herman setkávat s dalajlámou? Podrazil vládu, když se s ním setkal oficiálně, což nečiní politici žádné ze západních zemí? Byl dopis čtyř ústavních činitelů přehnaný? Jaký postoj vy osobně zaujímáte k Číně a Tibetu?
Začnu odzadu. Stěžejní mantrou čínské politiky je integrita jedné Číny, jinými slovy Tibet je její integrální součástí. Tuto skutečnost respektují všechny vyspělé země světa včetně USA a zemí EU, Českou republiku nevyjímaje. Dalším faktem je, že dalajláma je de jure představitelem exilové tibetské vlády a pro Čínu jde o mimořádně citlivou záležitost, kterou drtivá většina zemí včetně USA respektuje a jejich představitelé se s dalajlámou oficiálně nesetkávají.
Z toho plyne, že nějaký Herman nemá nejmenší puvoár k tomu, aby na oficiální půdě ministerstva přijímal za přítomnosti místopředsedy Poslanecké sněmovny a místopředsedkyně senátu tuto kontroverzní osobnost. A jestliže to udělal, pak je to nejenom podraz na vládu, ale také provokace. Stranou ponechávám dalajlámovu mravní autoritu, kterou se mnozí zaštiťují, a ponechám na každém, aby se seznámil s dějinami Tibetu z doby, kdy byl takzvaně svobodný. Vládla tam krutá teokracie, bylo tam otroctví, nezletilí chlapci odvlékáni do klášterů a zde zbavováni své integrity, vládly nelidské tělesné tresty a neskutečná bída. Toto pro mne není symbol svobody a morální autority.
Psali jsme:
Co v této souvisloti říkáte tomu, že ministr zemědělství Marian Jurečka ve čtvrtek neodjel na plánovanou návštěvu Čínské lidové republiky. Členové tamní vlády, se nimiž měl jednat, podle ministerstva zahraničí schůzku zrušili...
Říkám především to, že ministr Jurečka velmi poškodil české zemědělce a potravináře. A dále že zde je odpověď všem „hrdinům“ a Hujerům, na jejich ujišťování, že Hermanovy podrazy s dalajlámou nebudou mít na nic vliv. Budou a zde je první vizitka. Ale abych byl konkrétní, o co jde. Už dva roky deptá české zemědělce komoditní krize, která zasahuje především sektor mléka, vepřového masa a letos se přidalo i obilí. Jenom u mléka odhaduji letos propad tržeb o čtyři až pět miliard korun! Jednou z možností řešení bylo uplatnění těchto komodit na nekonečném čínském trhu. To není informace jedna paní povídala či spekulace.
Rozveďte to.
V dubnu jsem v Číně byl – v Pekingu, Šanghaji, na Farmě Čínsko-česko-slovenského přátelství (agrokombinát se 100 tisíci zaměstnanci) a na místě ověřoval konkrétní možnosti. Bylo nám řečeno, že sem vyvážejí potraviny Poláci, Němci, Francouzi a další a že je zde velký prostor například pro vepřové maso, mléčné výrobky a některé další komodity s tím, že nejdůležitějším krokem je získat od čínských úřadů certifikaci na jednotlivé výrobky. Nutno říct, že na naší pekingské ambasádě je velmi šikovný zemědělský rada, ale pan ministr Jurečka svými politickými protičínskými kroky tuto šanci zmařil, v lepším případě zmrazil a výrazně poškodil české zemědělce a potravináře. Nutno ještě dodat, že tento mladý a zdá se, že poněkud nevyzrálý muž ignoroval i pozvánku na setkání s čínským prezidentem při jeho letošní návštěvě Prahy. Co by za takové setkání dal kterýkoliv ministr zemědělství našich západních sousedů…
Europoslanec Jan Zahradil rozvinul úvahu, že se pod ministrem Hermanem kývala židle, lidovci se ho chtěli zbavit, tak rozpoutal případ s dalajlámou, na základě čehož si získal Babišovu podporu. ČSSD se tím evidentně cítí zrazena. Ministr Zaorálek v tom udělal jasno na Primě. Najde si i díky tomu sociální demokracie cestu k prezidentovi, s nímž má v otázce Číny absolutní shodu?
Já s vámi nesouhlasím, sociální demokracie nemá s prezidentem absolutní shodu ani v otázce Číny. Dientsbier, Bublan (senátor nominovaný ČSSD), mladí sociální demokraté, to nejsou ti, kteří by podporovali profesionální a korektní vztahy a spolupráci s ČLR. Navíc jsem nepostřehl žádné symptomy, které by naznačovaly, že by se pod Hermanem kývala židle. A i kdyby takové byly, premiér Sobotka není ten, který by je řešil. Vždyť jeho postup v Hermanově kauze přijetí dalajlámy, vyznamenání – nevyznamenání Hermanova strýčka Bradyho jasně ukazuje naprostou bezradnost a slabost premiéra. Normální premiér by ministra, který hraje sólovou hru v tak citlivé oblasti a podráží vládu, zkrátka vyhodil. Já to vidím jinak. Prezident Miloš Zeman se zasloužil o oteplení politických a hospodářských vztahů s ČLR, a to bylo třeba narušit. První vlna byl dalajláma, druhá vlna strýček Brady a hlavní protagonista režisérů ministr Herman. Třetí vlna bude 17. listopad.
Do dění nám každopádně vstupují umělci: Vojtěch Dyk a Jiří Bartoška varují před ohrožením našich svobod a – znovu – před posunem na Východ. Je to správné, či přehnané? Česká divadla „se chtějí otevřít svobodnému dialogu“ a také varují před tím samým. Je to správné? Jan Kraus sezval protizemanovské umělce, aby to „natřeli“ Zemanovi… Pomohou podobné věci něčemu dobrému, nebo to spíše vrazí klín mezi umělce a lidi, kteří mají rádi Zemana? Mají čeští angažovaní umělci reálnou sílu, nebo jen zneužívají mediální prostor?
Co soudíte o Michalu Horáčkovi?Anketa
Odpověď je jednoduchá a už jsem se jednou vyjádřil. Není rok 1989 a není situace a doba na to, že když se pan Bartoška a Dyk postaví před kamery, tak se český národ podělá a dá do pohybu. Máme zde demokraticky zvolený parlament a z něho vzešlou koaliční vládu, máme demokraticky zvoleného prezidenta, dokonce v přímé volbě, máme Ústavní soud. Nevím, o jakém svobodném dialogu pan Bartoška mluví. Vždyť jsme dospěli ve svobodě projevu tak daleko, že se zde, v naší zemi, která je příslušná k Západu, házejí v den státního svátku vajíčka po prezidentovi. Nebo že „také umělci“ ukradnou z Pražského hradu standartu prezidenta republiky, která zde visela od Masaryka s výjimkou fašistické okupace až do naší doby, a nic se neděje. Respektive děje, toto panu Bartoškovi a jiným umělcům, Krausům a spol. nevadí. Perlička – premiér Sobotka se s tím vypořádal na Twitteru slovy: „jedny trencle tento národ snese“! Jinak bych ještě poznamenal, že umělci reálnou politickou sílu nemají. Tu ale mají média, která se ochotně k útokům na prezidenta připojují. Vedoucí roli zde hraje Česká televize.
Psali jsme:
Objevily se některé rostoucí politické hvězdy. Petr Gazdík uspořádal úspěšnou akci na Staromáku, Michal Horáček ji moderoval, Daniel Herman sklízí rostoucí ovace liberálně-„pravicových“ a „sluníčkových“ kruhů. Čeká tyto pány zářná budoucnost? Katapultuje nechuť vůči Zemanovi KDU-ČSL a Starosty mezi „velké“ politické strany? Ublíží ČSSD, že obhajuje partnerství s Čínou?
Řekl bych všeho do času a není všechno zlato, co se třpytí. Akce na Staromáku byla úspěšná pro pražskou kavárnu, sluníčkáře a spol. a média. Kolik je to ale lidí? Sto tisíc, nebo milion či dva? Kolik starostů, a je jich přes 5 000, se s tímto pojetím politiky pana Gazdíka ztotožňuje? Mohl bych v kladení těchto otázek pokračovat, ale není třeba. Jsem několik dnů v týdnu mezi lidmi, nakonec mám za sebou úspěšnou kontaktní volební kampaň do krajských voleb a názory lidí, zatím mlčící většiny, znám.
Jsem přesvědčen, že vámi uvedené pány zářná budoucnost nečeká. Dokonce bych řekl, že třeba takový Jurečka se ve svém svatém zápalu boje proti prezidentovi Zemanovi a Číně zdiskreditoval a připravil se o šanci usilovat o vedení KDU-ČSL. Pokud se týká ČSSD, tam bych nepokládal tuto otázku v budoucím čase, ale konstatoval faktický stav, kam se tato kdysi nejsilnější politická strana dostala a kam směřuje. Prohrává sled posledních voleb a dál stlačuje volební preference voleb budoucích. A s tím nemá obhajování partnerství s Čínou nic společného.
A kam se poděli Miroslav Kalousek a TOP 09?
Zatím se ještě zcela nepoděl, ale směřuje, a to nezadržitelně, do politického propadliště. Vždyť i naše koalice SPD-SPO ho v krajských volbách porazila. A to se o mně vyjádřil, asi ho dráždily naše billbordy, že mám obličej typického funkcionáře. Nevím, jak na to přišel, vždyť kromě billboardů mne nikde v médiích, zejména v ČT, nemohl vidět, neboť tam nejsem pouštěn. Zato jeho lidé vidí každý den, ale za rok to snad po parlamentních volbách skončí.
Andrej Babiš Zemana už tak urputně nehájí, je mezi ně vražen klín? Jak se nám to české „kdo, s kým, proti komu, za kolik“ kauzou Brady a vším kolem přeskupilo? Vnímáte Babiše jako sluníčkáře? Bude na straně Zemana, nebo se dohodne s Američany a pravdoláskou?
Babišovým cílem je vyhrát parlamentní volby a stát se premiérem. A až přijde čas lámání chleba, tak se spojí s tím, kdo mu tento cíl pomůže splnit, a je jedno, kdo to právě bude, respektive kdo se k tomu bude hodit. To, co předvedl s podporou Hermana, je toho důkazem. Bohužel ale taková je realita.
Co se může podle vás stát 17. listopadu, na který se nyní čeká? Další akce proti Zemanovi? Již vzpomenuté násilí? Aktivizace Zemanových odpůrců? Něco na způsob 17. listopadu 2014, kdy byla Praha plná červených karet? A ať už to bude jakkoliv, jsou poslední týdny začátkem konce Miloše Zemana? Může se stát, že ho křik umělců, politiků a médií opotřebuje tak, že v březnu oznámí, že nebude kandidovat? Či kandidovat bude a prohraje?
Poslední týdny nejsou začátkem konce Miloše Zemana, ale spíše impulzem pro koncentraci sil a promyšlení další strategie. Nemyslím si, že ho pokřik pražské kavárny a jejích sympatizantů opotřebuje či unaví, spíše naopak, nabudí ho to. Je teď na severní Moravě a náměstí a sály jsou opět plné. Pokud bude ve zdravotním stavu, který mu dovolí kandidovat, tak si myslím, že bude zvolen znovu.
Určitá část veřejnosti má za to, že tlak na prezidenta Zemana je cíleně vyvíjen neziskovými organizacemi, třeba i řízenými ze zahraničí. Jako strašák funguje jméno George Soros. Do jaké míry tomu lze věřit? Je pravda, že neziskový sektor, věnující se uprchlíkům a geopolitickému směřování, Zemana nenávidí, nicméně jsou zde i divoké konspirační teorie...
Tomu není třeba věřit, to je skutečnost. Konspirační teorie bych nerozebíral, tím bych se stal konspirátorem. Je ale skutečností, že akce s dalajlámou a na ni navazující politické aktivity proti prezidentovi (Staromák) byly pečlivě připravené a nesporně podporované ze zahraničí. To je čitelné a zřejmé.
A dalším terčem příznivců Zemana jsou média, zejména Česká televize. Selhala a selhávají média, a třeba i ČT, v posledních týdnech?
Za závažnější pokládám fakt, že příznivci Zemana jsou naopak terči médií. Dám osobní příklad. Letos v lednu jsem obdržel v rámci akce TRILOBIT Beroun 2016 od Českého filmového a televizního svazu FITES „Zcela zvláštní cenu poroty zlatý citrón senátorovi Janu Velebovi za opakované, politicky motivované vyhrožování České televizi“. K partnerům a sponzorům této akce mimo jiné patřily ČT a ministerstvo kultury. K úloze médií, zejména ale ČT, by se dalo dlouho mluvit, ale moje stručná odpověď na tuto otázku je „ano, jednoznačně“.
Nejsou zde jiná důležitá celospolečenská, celonárodní a civilizační témata, jež jsou nezaslouženě současnými událostmi a médii nastaveným diskurzem zakryta?
Samozřejmě že jsou. Takzvané elity život lidí neznají, v jejich hledáčku není obyčejný člověk a nahazují témata, kterými snadno navozují davovou psychózu a další práci za ně udělají média. Důležitá celospolečenská témata nejsou vůbec připuštěna a ani se hrát nemohou. Tam by totiž nestačily žvásty o demokracii, o evropských hodnotách, tam by se muselo mluvit konkrétně a odpovídat na velmi nepříjemné otázky. Například co s tři čtvrtě milionu exekucí ročně, jak řešit téměř sto tisíc bezdomovců, jak zastavit propad potravinové soběstačnosti, co s dopravní obslužností a vylidňováním venkova, jak změnit demografický vývoj naší populace? Tyto a další otázky jsou důležité pro vývoj naší země, ale na jejich zodpovězení opravdu nestačí mudrování o svobodě a demokracii. A propos, copak babička, která bere důchod 9 000 korun a polovinu dá na nájem, další peníze na léky, je svobodná? Tam řeči o demokracii (ve státě parlamentní demokracie) jsou k ničemu.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Lukáš Petřík
