Podle některých vojenských analytiků prý roste riziko použití jaderných zbraní. V této souvislosti se hovoří nejen o NATO a Rusku či Severní Koreji, ale i o některých nových mocnostech v Asii. Kromě Číny připadají prý v úvahu Pákistán, Indie či Saúdská Arábie a i další země, které o jaderný arzenál usilují. Ztotožňujete se s tímto názorem, anebo to je jen zcela zbytečná obava?

V podstatě ano, je totiž obecným trendem, že stoupá počet zemí, které jsou schopné si vyvinout a vyrobit jaderné zbraně, jež by se pak daly i použít. To platí i o těch všech státech, které jste jmenoval. Otazník zatím snad visí nad Saúdskou Arábií. 

Jedním z důvodů, který se uvádí pro katastrofický scénář, je tvrzení, že jaderné mocnosti sice proklamativně snižují počty svých jaderných zbraní, ve skutečnosti je však pouze převádějí do nižších stupňů bojové pohotovosti nebo je modernizují. V průběhu letošního roku mají prý například USA v Evropě rozmístit modernizované jaderné pumy B61 o ráži 0,3 až 340 kilotun, které jsou vybavené systémem přesného navedení, a Rusko jako reciproční odpověď přiblíží ke svým západním hranicím raketové systémy Iskander. Jde o běžné záležitosti v rámci udržování jaderné rovnováhy, anebo se to dá charakterizovat jako už nebezpečnější kroky například oproti zkušenostem ze studené války?

Právě zkušenosti ze studené války ukázaly, že tehdy ty nejvýznamnější jaderné mocnosti, tedy USA a Sovětský svaz, uměly ty své kroky při zbrojení vhodně vybalancovat a existovaly i různé pojistky proti tomu, aby se nepřipustilo některé osobní či technické fatální selhání, jež by spustilo jadernou katastrofu. Fungovaly i takzvané horké linky či červené telefony mezi nejvyššími představiteli obou zemí. Daleko větší obavu mám proto o zneužití zmíněných arzenálů ze strany států, kde vládnou nespolehlivé režimy, než u Ruska a Spojených států. V nestabilních či diktátorských režimech jsou totiž jaderné zbraně i hůře chráněné a zabezpečené a kromě technického zkratu může také dojít snadněji k jejich odcizení.    

Údajně se nemají ani postupně naplňovat opatření vyplývající ze smlouvy o nešíření jaderných zbraní, která byla základem jaderné bezpečnosti světa 46 let, tedy konkrétně od března 1970. Dnes její signatáři, podle názoru některých komentátorů, jen bezmocně přihlížejí jejímu faktickému zániku. Souhlasíte s tímto tvrzením, anebo je příliš nadnesené?