Představte si, že je prosinec roku 1989 a rozhoduje se o budoucnosti této země. Která varianta by byla nejlepší?Anketa
V listopadu uplyne 25 let od sametové revoluce. Jaké změny - dobré i ty špatné - podle vás přinesl České republice nový režim?
Nový režim je slovní spojení, které nemám moc rád. Já bych tomu spíše říkal změna společenského vnímání. Lidé se po sametové revoluci dokázali více samostatně rozhlížet a hledat cesty, po kterých chtějí jít. Spousta lidí si ale nedokázala uvědomit, co to bude každého z nás stát. Ne každý byl na takový „kotrmelec“ připravený. Za dobré určitě pokládám to, že se lidé naučili vnímat svět s více otevřenýma očima, za špatné zase to, že se čím dál více vytrácí z mezilidských vztahů lidskost a slušnost. Dříve většina z nás měla k sobě blíže než dnes - měli jsme společného nepřítele - KSČ, a nic lidi tak nesemkne než právě společný nepřítel. Dnes nám takový „terč“ chybí, a tak si pro jistotu stěžujeme na všechny a na všechno.
Je pro vás polistopadový vývoj tedy zklamáním?
To si asi špatně rozumíme - nejsem zklamán. Beru běh věcí po revoluci jako přirozený vývoj, nelze přeci stát na jednom místě celá desetiletí. Jistě, něco se mi líbí více, něco méně, ale tak by to bylo v každém případě, ať už by sametová revoluce proběhla, nebo ne. Každý z nás, nebo určitě většina, tehdy na konci roku ´89 cítil, že se něco musí stát, že už je situace neúnosná. Asi nikdo z nás si tehdy nedokázal představit, co nás čeká. Jedno ale vím jistě - pokud bych se znovu ocitl v té samé situaci, jako v roce 1989, šel bych do všeho stejně, jako tenkrát. Žádná doba není dokonalá, ale člověka žene naděje. A naděje umírá poslední...
V anketě redakce ParlamentníchListů.cz se ptáme veřejnosti: Představte si, že je prosinec roku 1989 a rozhoduje se o budoucnosti této země. Která varianta by byla nejlepší? Jedna z možností je, že by měl vládnout Dubček a Komárek a měli budovat socialismus s lidskou tváří ve stylu roku 1968. Tato možnost mezi čtenáři jednoznačně vede. Co k tomuto lze říci? Jakým směrem se podle vás mělo Československo vydat v době transformace?
Víte, já byl tehdy hodně mladý. Vrátil jsem se akorát z vojny, 24. 11. 1989 jsem se ženil (s trikolorou na klopě vedle myrty...) a vlastně jsem vůbec netušil, která bije. Cítil jsem jen, že chci něco víc než šedý život v šedé zemi. Chtěl jsem cestovat, chtěl jsem užívat života a slovo „svoboda“ bylo tehdy i pro mě svatým grálem. O pražském jaru a všem okolo jsem toho však moc nevěděl, přiznám se, že jsem tehdy, v roce ´89, ve svých dvaceti jedna letech, řešil jiné věci. Bylo mi jedno, zda to tady povede Dubček nebo Komárek, nebo oba společně, jen když to bude „jiné“, než to bylo do té doby.
Jak se v důsledku polistopadového vývoje proměnila česká společnost? A jaké změny v naší společnosti očekáváte v následujících letech?
Víte, my jsme zvláštní národ. V Boha nevěříme a po sametové revoluci, když padl bolševik, jsme zjistili, že se tak nemusíme ničeho bát. Člověk by se ale něčeho měl bát, respektive měl by z něčeho mít respekt. Respekt je u nás však vzácné zboží. Celá řada našich spoluobčanů zjistila, že když si umane nějakou lumpárnu, že není důvod, proč se do ní nepustit. Například takový Němec (to berte prosím jen jako příklad...), když ho napadne nějaká morálně neslušná věc, řekne si – „to se přeci nedělá“ - a jde od toho a neudělá ji. Čech je ale Švejk, a tak si řekne – „a proč vlastně ne, když to JDE...?!“ Spoustu věcí by si u nás lidé neměli dovolit, ale dovolí si je. Někdy je to ku škodě věci. Neumíme být moc slušní, bohužel. Co se budoucnosti týká, tak minulost mě poučila, že nejsem věštec, takže se nechám překvapit. Co jiného mi také zbývá...?
Jaký je váš názor na kvalitu politické kultury v Česku téměř dvacet pět let od pádu komunismu? Jaké osobnosti dnes nejvíce postrádáte v politice?
Tato otázka souvisí s tím, co jsem odpověděl na tu minulou - neumíme být k sobě slušní. A to se samozřejmě týká i politiků.O politické kultuře u nás nemůže být zatím ani řeč. Není tady odpovědnost za své činy, a i kdyby se našel někdo, kdo by chtěl být v politice dlouhodobě čestný - ti ostatní ho vyklovou pryč ze svého středu. O politicích a politikaření si nedělám ty nejmenší iluze. Politika byla svinstvo, je svinstvo a bude svinstvo. Jaké osobnosti mi chybí v naší politice? To je přeci jasné - čestné.
Lze první fázi Majdanu vnímat podobně jako události listopadu 1989, kdy nespokojení občané chtěli změnit poměry v zemi?
Nevím, nebyl jsem tam, ale z informací, které se ke mně dostaly, bych řekl, že o podobnosti s naším listopadem lze hovořit jen ve smyslu pozadí, které hrálo v obou událostech role. S tím rozdílem ovšem, že tehdy, mám na mysli náš listopad ´89, to těm, co tahali za nitky, vyšlo. Jenže my nejsme tak „horké palice“, jako jsou s odpuštěním Ukrajinci. S tím, zdá se, loutkoherci z USA a EU tentokrát nepočítali...
Čím to je, že se u nás dvacet pět let od revoluce značná část veřejnosti staví na stranu Ruska v rámci pohledu na ukrajinský konflikt?
Neřekl bych, že se lidé u nás staví na stranu Ruska, spíše to vidím tak, že spoustě lidí vadí jednostranné a tendenční informování jak ze strany našich politiků, tak našich médií o konfliktu na Ukrajině. Naši lidé jsou velmi citliví na projevy cenzury a jsou odborníci na čtení mezi řádky. Jinými slovy, naši lidé ani tak nestraní Rusku, ale hledají pravdu. A tu, zdá se, v informování o ukrajinském konfliktu nenacházejí. Řekl bych, že většinu hlasů, které volají po opatrnosti v přístupu k sankcím vůči Rusku, si vypěstovali ti, co se snaží Rusko za každou cenu ukázat jako jediné zlo v onom konfliktu. Jenže český člověk už (zaplať bohu) není tupé hovádko, ale dokáže přemýšlet. A hledá spravedlnost. Ví, že nic není černobílé. A to je přeci dobře.
| Vladimír Kroupa (46 let) je český bloger, pracuje jako vedoucí skladu u česko-americké společnosti. Dále o sobě říká: „Jsem podruhé ženatý a mám z každého manželství jednu dceru. Žiju v Praze, rád fotografuju, čtu, chodím přírodou, rybařím. A rád se ptám...“ |
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: Petr Kupka
