Řekl jste, že důvod, proč došlo k otravě bývalého ruského agenta Sergeje Skripala a jeho dcery, nebyl takový, jak tvrdí ve Velké Británii. Jaké důvody si myslíte, že mohly vést k předčasným závěrům Británie, která rovnou začala vyhošťovat ruské diplomaty a podobně?
To je samozřejmě dobrá otázka. Myslím, že obvinění Kremlu na základě prosté formulace, že nikdo jiný než Rusové neumí Novičok vyrobit, a proto to museli být Rusové, se ukazuje jako velmi chabé. Od Britů to nebylo vůbec správné a rozumné, protože, jak je vidět, tak i Česká republika umí vyrobit Novičok. Kdo umí vyrobit Novičok 230, umí vyrobit Novičok 234. Obvinit někoho jen proto, že nikdo jiný nás nenapadne, mi přijde málo.
Druhá věc je, že pokud zůstaneme u Novičoku, tak jestliže by se jednalo o Novičok, jak nám všichni říkali, tak Sergej Skripal i Julia Skripalová by museli být dávno po smrti. Ukazuje se, že nejenom nejsou mrtví nebo velmi postižení, ale byli propuštěni z nemocnice. Jinými slovy jim zřejmě nic nechybí. Tady mě zajímá – protože ještě jsme nebyli konfrontováni s žádným vyjádřením Sergeje Skripala a Julie Skripalové – abychom se dozvěděli, co se jim stalo. Nebudu polemizovat, do jaké míry má ruská ambasáda právo na styk se svými občany, ale jejich vyjádření mi docela chybí. Bylo-li tak dlouho ticho po pěšině, jak se říká, pak se nabízí otázka, jestli se to celé vlastně nevymklo z nějakého plánu, protože ti, co měli být mrtví, nebo trvale poškození, nejsou ani poškození, ani mrtví; a my bychom potřebovali slyšet jejich vyjádření.
Fotogalerie: - Zeman na severní Moravě
Třetí věc: Já chápu, že ti, co je přijali v nemocnici, mohli mít podezření na otravu nějakými organofosfáty, ale i tak zajistit léčbu v nemocnici v městě Salisbury takovým způsobem mi minimálně pro Skripalovi přijde, že všechny hvězdy štěstí se sešly nad jejich hlavami a pomohly jim celý útok přežít. Já jsem samozřejmě rád, že nezemřeli, ale vidím kontradikci k tomu, co jsme slyšeli. Uspěchanou akci – zaštítěnou Evropskou unií o vypovídání ruských diplomatů v kontextu: jsou to Britové, naši spojenci, musíme být solidární – jsem kritizoval od samého začátku a kritizuji stále, protože konstrukce, která nám byla přednesena, se minimálně bortí takovým způsobem, že jsme si spíše měli ponechat trochu vlastní národní hrdosti a vlastního rozumu a reagovat nejen proto, že nám to někdo řekl, ale protože bychom měli zůstat trochu sebevědomí a měli bychom vyjít v tomto jinak velmi složitém světě.
Napadají mne dvě otázky a položím je zároveň, protože je možné, že mají souvislost. Ale pochopitelně nemusejí. Řekl jste, že ten útok na Skripala mohla být msta. Mne zajímá, v jakém slova smyslu to mohla být msta a zda se domníváte, že se někdy dočkáme vyjádření Sergeje Skripala a jeho dcery k celé věci?
Já jsem označil buď bývalé, nebo některé příslušníky především ruské vojenské služby GRU jako možné viníky útoku s tím, že tito lidé provedli mstu proti Skripalovi, ale nikoliv se schválením šéfa GRU, natož Kremlu. Jako jedna z variant se mi to zdálo docela možné, čímž nevylučuji, že to mohlo být ještě jinak. Zda se dočkáme vyjádření Sergeje Skripala? Já bych byl rád, kdybychom se dočkali, protože šlo přeci jenom trochu monstr akci, která velmi ovlivnila vnímání Ruska – o jehož zahraniční politice si nedělám žádné iluze – pro řadu zemí, a nejen Evropské unie, ale i dalších států, které se k sankčním opatřením dobrovolně přidaly. Bylo by dobré, kdybychom slyšeli vysvětlení, já osobně velký optimista nejsem.
Jak hodnotíte v celé této kauze Zemanovo chování? Objevila se kritika na jeho osobu za to, co prozradil z informací tajných služeb, ale i na další výroky.
Já bych za prvé chtěl říci, že prezident jako nejvyšší velitel ozbrojených sil této země, jako hlava státu – a zákon mu to umožňuje – má právo úkolovat tajné služby. Má to dělat s vědomím vlády, jak říká zákon, musí o tom ministři vědět. Zda o tom věděli, nebo nikoliv, už není můj problém. To, že služby úkoloval, je v pořádku. Já osobně bych tak nečinil veřejně, nemusel to dělat, jako nemusel veřejně sdělovat výsledek jejich zjištění, protože došlo k takové nepříjemné minimálně dezinterpretaci, kdy se nějaká vyjádření pravděpodobně popletla. Každopádně prezident se vyjádřil v tom duchu, že se Novičok u nás vyráběl a mělo to konotaci ve větším množství. Ale hlavně to bylo nepříjemně spojeno s tím, že Rusové nás poměrně od samého začátku dávali do spojitosti jenom jako zemi, která umí Novičok vyrobit, o čemž není důvod pochybovat, že umí. Ale že ten Novičok, kterým byl vykonán pokus vraždy na Skripalovi, byl použit v Salisbury, bylo tvrzení velmi silné a tím si Rusové moc nepomohli. Jinými slovy si myslím, že prezident svoje zjištění nemusel ventilovat veřejně.
Psali jsme:
Takzvané nebezpečné Rusko, téma české diskuse od roku 2013. Jak se do řetězce dějů stran Ruska promítla právě tato kauza pokusu o zabití agenta Skripala?
V mých očích se postoj Ruska nezhoršil, protože jsem přesvědčen, že by Putin nikdy neudělal takovou hloupost, aby nechal po osmi letech zabít dvojitého agenta, kterého měli několik let v držení a pak ho v roce 2010 propustili. Tady se mi nutně vždy bude klást otázka: cui bono? V čí prospěch? A z toho by podle mne Putin žádný prospěch mít nemohl. Nehledě, že tímto krokem by si do budoucna Rusko omezilo možnost další výměny takto zadržených agentů na obou nebo na více stranách. Protože když toho, koho pustíte výměnou, pak zabijete, tak s vámi země takové výměny asi těžko budou dělat. Já jsem zastánce toho, že Rusko není hrozba bezpečnosti Severoatlantické aliance z řady důvodů. Nemá na to vojensky, nemá ekonomický zájem, to by byla sebevražda, ale je to složitý hráč, který bude se Západem spolupracovat vždy, když se mu to bude jevit výhodné, a vždy bude prosazovat svoje zájmy na úkor Západu, když to pro něj bude životně důležité.
Pokud budeme vnímat to, co říká Rusko, že od roku 2008 si nepřeje rozšiřování Aliance o země, jako Gruzie či Ukrajina, a pokud dlouhodobě do svých strategických dokumentů bude zahrnovat, že NATO je jeho největší nepřítel, tak se nesmíme divit tomu, že dělá, co dělá. Nesmíme se tvářit, jako kluci, které chytnou se staženými kalhotami. Prostě to tak říká a to také dělá. Chcete-li a já to říkal už několikrát, měnit geopolitické uspořádání v Evropě na úkor zájmu těch, kteří si je prosazovali dříve, musíte k tomu mít dvě věci. Sílu a odvahu ji použít.
Je evidentní, že se Západu do války – a mě to nepřekvapuje – s Ruskem kvůli Gruzii ani kvůli Ukrajině nechce. A že Rusko se bude snažit rozmělňovat integrační procesy Evropské unie, je celkem pochopitelné. To, že se bude snažit narušovat soudržnost Severoatlantické aliance, je také logické. To, že k tomu bude využívat zpravodajských informací, různých dezinformačních kampaní a podobně, byť bych jejich význam úplně nepřeháněl, je rovněž logické. Jde jen o to, abychom si uvědomili, že když řekli: Ano, NATO je náš největší nepřítel, tak bude dělat také všechno proti, aby se z jeho pohledu ta hrozba maximálně minimalizovala. Na druhou stranu bychom my jako západní země měli být čitelní. Jestliže říkáme, že Rusko, a já k těm lidem nepatřím, je přímou hrozbou Západu, tak bychom si měli položit otázku, proč jenom pět zemí Severoatlantické aliance vydává na zbrojení dvě procenta HDP a Česká republika, ve které je silný diskurz, jak velké nebezpečí Rusko znamená, dává pouze okolo jednoho procenta. Tím Kremlu ukazujeme nekompatibilitu toho, co říkáme a co děláme. V Kremlu zcela jistě nesedí pitomci, kteří tuto disproporci nevidí.
Jinými slovy máme-li tendenci a netvrdím, že je ideální, vytvořit jednotnou hráz proti Rusku, tak by měla být více, než jen verbální. Z těch našich výkřiků do tmy předpokládám, že se Rusko nikterak strachy neklepe. Měli bychom si uvědomit, v jaké situaci jsme: Rusko potřebujeme k řešení řady vážných problémů. Skutečnost, že bude Rusko hájit svoje zájmy, o tom vlastně celý svět je – o zájmech zemí spíše než o proklamaci, s kým a kdo ví, jak velcí jsme spojenci a přátelé.
Zmínil jste, že Západu se do té války s Ruskem nechce. Někdo tvrdí, že Sýrie je jakýmsi bojištěm mezi Spojenými státy a Ruskem. Co vy na to?
Neviděl bych to tak silně. Nemyslím si, že se jedná úplně o bojiště tak, jak jsme vídávali za studené války. Spojené státy spíše svojí nepříliš dobrou a šťastnou politikou v Sýrii umožnily Rusku triumfální návrat na mezinárodní scénu poté, co bylo jaksi zostuzeno anexí Krymu, když se poměrně triumfálně vrátilo na stranu Bašára al Asada. Jejich (USA) trvání na odchodu Asada, aniž by nabídly někoho jiného, kdo by zemi spíše sjednotil, než rozvrátil, bylo nesmyslné a „vyznamenaly“ se tím, že vyvolaly takzvané prosyrské bojové skupiny, které po vycvičení a vyzbrojení stejně sběhly k islamistům. Moc moudrého toho neudělaly.
Větší problém než soupeření Ruska a Spojených států v Sýrii vidím nebezpečně eskalující konflikt mezi Izraelem a Íránem, který si zde regulérně měří síly, byť zaplať pánbůh pouze nepřímo a samozřejmě za značné podpory Spojených států. Rusko se prostě etablovalo v Sýrii. Kromě toho, že si zachránilo jednu ze dvou mimoruských základen, což jsou námořní základna Tartus a letecká základna Latakia, tak si RF i zajistila dobrou prezentaci svých nových zbraní, vyzkoušeli si je a podobně. To je nezpochybnitelný fakt. A že budou mluvit do poválečného uspřádání a poválečné obnovy Sýrie, je rovněž pravda.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Zuzana Koulová
