Stejně jako v jiných zemích Evropské unie, tak i v Česku zdražují prudce nejen energie, ale i potraviny, které reagují na napětí na komoditních trzích. Týká se to především pečiva, ale příliš pozadu nezůstávají v rámci EU ani ceny masa. Mohou na to nějak vlády reagovat? Jde mi pochopitelně hlavně o tu českou.
Podle mého soudu na to vlády principiálně reagují tak, že tu situaci systematicky zhoršují. A zhoršují ji tím, že se připojují k zesilování sankcí vůči Rusku. A Rusko na to reaguje stejně, jako na to reagovalo v roce 2014, když se řešila otázka Krymu. To znamená, že na embargo vůči Rusku odpovídá Rusko protiembargem. Klasickým případem bylo polské ovoce, polská zelenina, která měla jít do Ruska, ale místo toho šla do Evropy,. A poničila především české a slovenské ovocnářství, protože bylo za dotované ceny, jimž nebyli domácí producenti konkurenčně schopni čelit.
Zaslouží si ředitel BIS Michal Koudelka státní vyznamenání?Anketa
Takže jestli se bavíme například o energetickém embargu, tak to znamená, že cena uhlovodíku se zbytečně zvyšuje a bez dopravy dnes žádná produkce včetně potravinářské není možná. Stejně tak se budou zdražovat vstupy, ať už se jedná o krmiva, osiva, čímž máme zaděláno na obrovský problém v potravinářství. Víme, jaký je dnes problém mít rentabilní produkci prasat, ta je už ztrátová a může se to ještě zhoršit. A takhle bychom mohli pokračovat komoditu za komoditou.
Vlády nemůžou chytat býka za ocas, ale za rohy. Umělé zastropování cen, marží a podobné věci, co jsem slyšel od přítele Nekuly, jsou sice hezká gesta, ale je to principiální omyl. Takhle se vláda chová až v okamžiku, když to mléko rozlije a už ho jen utírá z podlahy.
Ministra zemědělství Zdeňka Nekulu pobouřilo, když našel místo, kde prodávali točený salám s přirážkou 246 procent. Prohlásil, že sice máme volné tržní prostředí, ale není možné, aby zemědělci byli takto zmáčknutí, aby prodávali za ceny, které jim ani nepokryjí náklady – a přitom jiní aby měli neúměrně vysoké marže. Sdílíte jeho rozhořčení?
Pan ministr Nekula je můj – abych tak řekl – přítel, byli jsme spolu v dozorčí radě EGAPu, takže mám k panu ministrovi velmi hezký osobní vztah a považuji ho za velmi slušného a kvalitního člověka. Ale je mi líto, nemůžu odvolat to, co jsem řekl před chvílí. Chytáme býka za ocas, ne za rohy. A to, že se chovají někteří obchodníci tak, jak jste zmínil, je v literatuře popsáno za posledních pět set let mnohokrát. Dokonce to byl terminus technicus – keťas, to byl výraz už za první i druhé světové války. To, že se to objeví znovu, je součást uvolněného tržního mechanismu. Je chvályhodné, že to pana ministra pobouřilo, oprávněně, ale ti keťasové se chovají úplně stejně, jako se chovali jejich tátové, dědové a pradědové před padesáti a sto lety. To je pořád stejné.
A samotné tažení vlády proti keťasení, kdy rozjela kontroly marži u másla, kuřecího masa, vepřového masa nebo pečiva, pokládáte tedy za zbytečné, nebo má nějaký význam?
Zbytečné není, je to hezké gesto, ale gesto, které je koncepčně chybné, protože už řeší situaci, kterou připustili tím, že se k embargu připojili a že ho dál stupňují. V tomhle je česká vláda premiantem v Evropě, respektive soutěžíme s pobaltskými republikami.
Nebo ještě jinak. Já jsem principiálně odpůrce embarga jako ekonomické nebo politické zbraně. Zeměkoule je jenom jedna a pokusy ji zase rozdělovat na jakési zóny nějakými železnými oponami je nesmysl. Je to krok proti logice, proti historickému vývoji. Nikdy to k ničemu nevedlo, nanejvýš k válkám. Vždyť i vstup Spojených států do druhé světové války byl kvůli americkému embargu na ropu Japoncům. Když si přečtete o Pearl Harbor, tak tam si to můžete najít.
V tomhle směru mám zásadní výhrady vůči tomu, jak se dnes vlády chovají a jak politici komplikují ostatním lidem život. Politici se utrhli ze řetězu a diktují společnosti naprosto zvrácený způsob chování a jednání.
Psali jsme:
Na druhou stranu, neměli bychom od ministra zemědělství očekávat něco víc než nářek nad vysokou marží u točeňáku?
Myslím si, že pan ministr dobře zná cenový zákon. Já jsem ho využil, když nás v roce 2002 postihly povodně a když jsem měl informace o tom, že v některých samoobsluhách nějací podnikavci vykupují celé palety balené vody – láhev stála tak osm, deset korun – a jsou ochotni ji nabízet za pětadvacet korun. Tenkrát mi pan Maštalka, ředitel cenového odboru, řekl, že je třeba okamžitě tyto pokusy o keťasení zastavit, pomocí cenového zákona na to jsou pravomoci. Tehdy pan předseda vlády Vladimír Špidla tuto informaci dostal a vyhlásil, že pokud cenové kontroly najdou jediný případ takto svévolného a spekulativního zvyšování cen, tak nekompromisně podle zákona zasáhnou. Je to dvacet let, ale pokud se na to dobře pamatuji, tak do rána byl klid, nikdo si to netroufl předražit.
Ale stát musí umět takhle rázně a jasně jednat. Když jsem poslouchal pana ministra Síkelu, jak chce hlídat marže benzínu, tak jsem zjišťoval, jestli vedle prodejních cen, které dlouhodobě monitorují u všech pump v republice, znají také nákupní ceny. No neznají. Když neznají ten rozdíl, tak co chtějí regulovat? Často to jsou jen gesta pro veřejnost, přičemž nemají žádný věcný obsah.
Ing. Jozef Síkela
Majitel jihočeské Madety Milan Teplý v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz řekl, že má informace o tom, že čeští velkovýrobci nebo producenti využili prudkého růstu cen pšenice a letošní úrodu, ještě než oseli, už z 92 procent prodali do zahraničí. Prý na tom vydělali velké peníze, ale je otázkou, co budou dělat čeští pekaři. Tak se vás ptám, co v takovém případě budou pekaři a pak i konzumenti dělat? Budeme bez chleba, bez rohlíků?
Tuhle informaci nemám. Ale není to vyloučené a dokonce to je velmi pravděpodobné. To, že se prodává produkce, ještě než se zaseje a než se sklidí, není, bohužel, první případ.
Na Ministerstvu zemědělství se nedočkalo příznivé odezvy doporučení Asociaci pekařů a cukrářů omezit vývoz pšenice z ČR, protože regulaci vnitřního trhu nepovažuje za dobré řešení. Byl by takový krok namístě, ačkoli by regulace mohla fungovat jako opatření všech členských států EU proti sobě navzájem?
Stanovisko Ministerstva zemědělství samozřejmě racionální je, ale potíž je v tom, že situace je nenormální. Čili nemáme žádný režim na normální stav, ale máme režim krizového řízení. Protože s touto situací embarga nikdo před čtvrt rokem nepočítal, tak pro tyhle varianty nemáme žádné zmocnění, že se v takové situaci všechny smlouvy anulují nebo že se to bude řešit konsensuálně v rámci celé Evropské unie, že se bude řešit centrálně rozdělování zemního plynu, hliníku, molybdenu a také potravin. Ale Evropa je zcela nepřipravená na takové krizové stavy. A v okamžiku, kdy už nastanou, tak jsou zájmy tak protichůdné a emoce tak vzedmuté, že už pro nějaký konsensus, který by byl všeobecně přijatelný, není prostor, není čas a už nejsou schopni se všichni dohodnout. To je, jako když se potápí loď a kapacita záchranných člunů je omezená. Kdo do nich sedne a odrazí, jede a přežije. Kdo přijde pozdě, má smůlu. Tak to prostě je.
Navíc bychom museli znát u každého konkrétního producenta jeho obchodní politiku, jeho obchodní smlouvy a museli bychom vědět, jestli má uzavřené krátkodobé, nebo dlouhodobé smlouvy na prodej svého produktu, obilí, řepky, to je úplně jedno, a jaké jsou sankce, kdyby ty dlouhodobé smlouvy neplnil. Tedy jestli by se mu vyplatilo tu smlouvu porušit a nedodat do zahraničí, ale nechat to pro vnitřní trh, že by mu to stát kompenzoval.
Šéf Madety mluví o tom, že by kostka másla mohla stát až kolem 80 korun, pekaři zas varují, že by chleba mohl stát až 60 korun. Nestal by se při tomto vývoji chleba s máslem nakonec jídlem pro bohaté, které si nejen chudí, ale časem třeba i nižší střední třída, nebudou moci dovolit? Nebo je to skoro šíření poplašné zprávy a zbytečné strašení lidí?
Já tomu neříkám šíření poplašné zprávy, ale varovná prognóza za nějakých předpokladů. Odhady takového cenového růstu jsou realistické v okamžiku, kdy se naplní předpoklady, že ti pekaři nebudou mít mouku, že budou mít tak drahou energii na vytápění v pekárnách, že cena toho produktu může být ne třicet nebo padesát korun za kilo, ale osmdesát nebo také sto. To se všechno může stát. Ten problém je psychologický, že generace dnes žijící na takovýto stav nouze vůbec nejsou psychicky připraveny. Těm, co v dětství zažili válku, je dnes osmdesát, devadesát, a nové generace o tom nevědí vůbec nic. A nějaké články o tom, jak se hladoví v Eritreji, v Jemenu nebo v Bangladéši tady nikoho nezajímají. Každý si říká, že to je daleko a že se nás to nemůže týkat. Starou belu. To se nás může týkat. A hrozně rychle.
Mimochodem, možná jste si všiml, jak málo informací se publikovalo o tom, jak probíhala válka v Jugoslávii. Její obyvatelé tuhle zkušenost, kterou dnes zažíváme my, mají za sebou dvacet pět let. A nikdo o tom nechce nic slyšet. Nikdo o tom pořádně nic neví, jak hladověli, jak neměli čím topit. Prostě špatné zprávy tohoto typu se nenosí, aby se lidi moc nevyděsili.
Už také zaznívají obavy, že to u nás spěje k energetické a teď už i k potravinové chudobě. Jak by se jim Česko mohlo vyhnout?
Ta cesta je velice jednoduchá. Prostě tu cestu nezablokovat. Když slyším pana Lipavského nebo paní eurokomisařku Jourovou, jak je načase zavřít ten ruský kohout, tak mi připadá, že jsou z jiného světa. Prostě ti lidé, co tu hysterii proti Rusku vyvolali, musí nést zodpovědnost. To je jednoduché. Já nejsem žádný fanda Ruska, ale taková destabilizace existujících hospodářských vazeb je prostě zločin. To se nedá jinak nazvat. A jestli někdo fouká pod tenhle ohníček nenávisti, tak pak musí nést důsledky toho požáru. Jak to mám říct jinak. Jsem sice voják, ale v zásadě jsem pacifista, válku nemám rád. Taky nikdy nepřinesla nic dobrého.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
