Návštěva dalajlámy, prohlášení ústavních činitelů k Číně a jeho kritika, kauza Brady, demonstrace na Staroměstském náměstí, křik na příchozí na recepci na Hradě, výzvy k „týdnu občanského neklidu“… Co z toho všeho vyvozovat?

Považuji dalajlámu za morální osobnost, samozřejmě lze polemizovat o tom, jaký byl režim v Tibetu dřív, než tam vtrhli Číňané, ale to je jiná věc. Domnívám se, že jeho návštěva byla použita jako katalyzátor k dalšímu vývoji. Považuji to za další atak na prezidenta. Myslím si, že ve společnosti, kterou považujeme za demokratickou, v případě nesouhlasu čekáme na další volby. Nátlakové akce se mi vůbec nelíbí.

Co se týká pana Bradyho, věřím, že si medaili zaslouží. Ale strany sporu si velice protiřečí. Současně si myslím, že takových, jako je pan Brady, jsou v této zemi stále ještě tisíce. Když jsem se dozvěděl, že další z příbuzných ministra Hermana dostala medaili za zásluhy od města Českých Budějovic, tak mi to přijde jako sbírání medailí. Pan Brady, který snad ani nevěděl, o co tady kráčí, si odveze ranec medailí…

Nejen z oslavy 28. října na Staroměstském náměstí se dá usuzovat na to, že jistá část společnosti skutečně prezidenta Miloše Zemana až nenávidí. Přetáhl strunu on, nebo jeho odpůrci? Zaslouží si to prezident?

To je samozřejmě dobrá otázka. Považuji prezidenta Zemana za demokraticky zvoleného a za extrémně inteligentního člověka. Používá ovšem k oslovení veřejnosti i metody, které mi nesedí. Hodně zla ale vyvolali i lidé kolem něj, ať je to pan Mynář se svou prověrkou – neprověrkou nebo pan Ovčáček se svým vysvětlováním důvodu zpoždění letu do Bratislavy. Ale znovu opakuji, když se někomu prezident nelíbí, ať ho nevolí. Mně ale přijde, že ta část společnosti, která, jak říkáte, prezidenta nenávidí nebo má k němu antipatii, prostě používá metody, které nejsou v demokratické společnosti přijatelné. Prezident byl zvolen většinou voličů, kteří se zúčastnili, a tečka. Změna ve slušné demokratické společnosti se dělá tak, že ho lidé nezvolí. Nemohu přece říct, jak se opakovalo v nejrůznějších podobách: Zeman není můj prezident. Je to prezident České republiky. Jestli se hlásíme k Západu, a věřím, že ano a jsem na to pyšný, tak se musíme podle určitých norem chovat.