Značnou pozornost vyvolalo vaše sdělení na Twitteru, že nelze nevnímat sílící kritiku České televize, a to od mediálních odborníků i od široké veřejnosti. Dodal jste, že to je velké téma k diskuzi pro Radu ČT a že je třeba, aby sněmovní mediální výbor kladl přísné otázky a hledal řešení, a to hned v lednu. Vy jste vždy patřil spíše k zastáncům veřejnoprávních médií, co vás tedy vedlo k tomuto tweetu?
To není tak, že by přišel jeden impuls zrovna teď před Vánoci. Ale na úvod chci především podtrhnout, že mám za sebou dvanáct let v Českém rozhlase, takže veřejnoprávní média – víc samozřejmě rozhlas – znám zevnitř. A velmi citlivě vnímám jejich pozici v mediálním prostoru. Kdo zná moje vyjádření, tak ví, že dlouhodobě jsem a budu na straně veřejnoprávních médií v tom smyslu, že když jsou hodně kritizována třeba od senátora Veleby, Hradu, nebo když se Tomio Okamura v poslední době dost agresívně vyjádřil proti nim, že se mají rušit a podobně. Tak s tím já bytostně nesouhlasím. Naopak vždy říkám, že právě veřejnoprávní média jsou jakousi hrází, prvkem demokracie nebo hlídacím psem nás politiků, protože v soukromých médiích si skoro může každý napsat, co chce. Ale u veřejnoprávních médií mám jakž takž jistotu, že nebudou sklouzávat. Po tom tweetu jsem se stal terčem útoků, že jsem podobný jako okamurovci nebo podobný jako KSČM, že chci Českou televizi nějak omezit nebo ohrozit, protože se mi nelíbí kritika hnutí ANO nebo pana Babiše. Ale o tom to vůbec není.
Proč jste tedy upozornil na sílící kritiku České televize, a to nejen od jejích diváků, ale i od odborníků přes média?
Protože jsem bývalý novinář, a to je druhá zásadní věc, tak srovnávám kvalitu. A když vidím třeba naprosto profesionální server Hlídací pes, jeho šéfredaktora Roberta Břešťana, který byl mým kolegou v rozhlase, tak to je pro mě ukázka nezávislé žurnalistiky opřené o zdroje a data. Nebo když vidím DVTV s Drtinovou a Veselovským, tak to je projekt, který je velice úspěšný a přitom levný. Na jednu kameru točí rozhovory ve velkém newsroomu bez velkých nákladů, sklízejí úspěchy a jakou mají sledovanost. Sbírají i novinářské ceny a přitom celé to je nízkonákladové a efektivní.
A teď co mě k tomu vedlo. To jsou takové jednotlivé kapičky. Třeba před rokem byla Česká televize kritizovaná za přístup k americkým prezidentským volbám, a to dokonce od Rady pro rozhlasové a televizní vysílání. Říkal jsem si, když už velká mediální rada přistoupí veřejně k nějaké kritice, tak to už není samo sebou. To už vnímám tak, že na tom něco bude. Ve stejné době se podobně vyjádřil – ale těch lidí je víc – pan Radim Valenčík, který byl k České televizi také kritický za to, jak v této věci informovala. Pak mě šokovalo nebo překvapilo, když investigativní reportérky ČT někdy na konci srpna točily reportáže kolem Čapího hnízda a najednou běhaly po Praze s obsahem spisů, které nikdo ani neviděl a ony už je měly u sebe. Tak to mi také nepřišlo jako etická práce. Ale pořád jsem nic neříkal, neřešil jsem to.
Co tedy bylo pro vás tou poslední kapkou, která vás vedla k tomu v úvodu citovanému prohlášení?
To byla čerstvě zveřejněná analýza Centra mediálních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, kterou si nechala zpracovat velká rada. Měl jsem zrovna v úterý čas, jel jsem vlakem, tak jsem si ji pročítal. A to byla poslední kapka, která mě vedla k tomu něco v tomhle směru říct. Analýza pro mě byla tím hlavním impulsem, ale uvedl jsem i jiné, aby bylo vidět, že nebyl jediným, jen časově posledním a velkým. Druhá věc, kterou bych rád podtrhl, je, že ode mě to není žádný frontální útok, jímž chci veřejnoprávní média nějak rozebrat nebo zrušit, ale cítím potřebu tohle nahlas říct.
Psali jsme:
Stane se ten materiál analytického týmu Centra mediálních studií FSV UK „doporučenou četbou“ pro členy Volebního výboru, který má v gesci média a jehož jste už druhé volební období po sobě členem? Jinými slovy: budete se jím oficiálně zabývat?
Mojí hlavní specializací poslední doby je doprava a jsem místopředsedou hospodářského výboru, ve Volebním výboru jsem řadovým členem. Samozřejmě se ta analýza nestane povinnou četbou, jak jste v nadsázce zmínil, to určitě ne. Ale počítáme s tím, že až se budou v zimě probírat výroční zprávy o hospodaření a o činnosti veřejnoprávních médií a některé jsou neprojednány i historicky, a to bude právě příležitost položit tyhle otázky. Tedy jak se televize staví k té analýze, jak na ni bude reagovat, jestli s ní souhlasí, nebo nesouhlasí, z čeho vycházejí její stanoviska, o jaké argumenty se přitom opírá, k tomu to já směřuji.
Martin Kolovratník. (Foto: Hans Štembera)
Jedním z hlavních sdělení analýzy je, že Česká televize zvýhodňovala v období krajských a senátních voleb 2016 TOP 09 tím, že promluvám jejích zástupců bylo trvale a pravidelně přidělováno zřetelně více prostoru, než by odpovídalo „reálnému postavení této strany v politickém a společenském životě“. Nevnímal jste tuto skutečnost ať už vy, nebo volební výbor, když ČT byla často hlasem lidu označována za Kalouskovu televizi?
Vnímali jsme to, a to je vlastně součást druhé věty toho mého tweetu. Od veřejnosti dostávám dlouhodobě od loňského roku e-mailem na Českou televizi kritické připomínky. Že informuje neobjektivně, že tam zase byl ten Kalousek, proč to neřešíme. Takhle a podobně nás vyzývali, takové vzkazy chodily od široké veřejnosti. Do jisté míry rozumím tomu, jak to mohlo vzniknout. Ono to je jakoby podvědomé, že ti redaktoři, kteří točí nějaké téma a chtějí ho mít vyvážené, tedy pozici vlády a proti ní opozici, tak se podvědomě obraceli v Poslanecké sněmovně na pana Kalouska, protože on je rétor a umí všechno hezky zkritizovat. A asi jim je i pocitově bližší, tak mu podvědomě dávají větší prostor, což se tedy dělo. Ale protože letos byly volby, tak jsme nechtěli ve Volebním výboru tohle téma otvírat.
Nešlo ale jen o kvantitativní zvýhodňování, tedy v přiděleném čase, ale i kvalitativním. Na konkrétních příkladech autoři analýzy uvádějí, jak zástupci nadreprezentované TOP 09 jsou oslovováni způsobem, který je posouvá do postavení autorit oproti ostatním politikům. Nekouká už z toho úmysl?
Já řadu těch redaktorů znám a vážím si jejich práce, především těch, kteří zpracovávají politické zpravodajství ze Sněmovny. Chci věřit tomu, že nikdo z nich se toho úmyslně nedopustil. Ale myslím si, že i u lidí ve studiu to je spíš podvědomé, což ale na druhou stranu ukazuje na nízkou profesionalitu. Profíkovi by se totiž nemělo stát, aby na něj podvědomí prozradilo, k čemu tíhne. To by si měl umět ohlídat.
Diváci byli v daném období také zahlceni projevy představitelů ČSSD nebo promluvami o ní, ale to autoři vysvětlovali tzv. mocenským bonusem, kdy představitelé koalice často vystupují v médiích již z titulu svých vládních funkcí. Ale přízeň vůči TOP 09 a ČSSD byla pozorovatelná běžným divákem i letos, přesto právě tyhle dvě strany utržily v říjnových volbách těžký debakl. Vypadá to, že diváci na Českou televizi příliš nedají a její protežované oblíbence nevolí. Nedá se z toho dedukovat, že ČT ztrácí vliv a důvěryhodnost?
Nebudu z toho dovozovat, že někoho adorovali a ten propadl, nespojoval bych to. Přes tu kritiku, kterou jsem vůči ČT měl, tak její zpravodajství vnímám jako převážně objektivní. Ale zpravodajství má i Nova a Prima, tak si nemyslím, že Česká televize mohla mínění nějakým zásadním způsobem ovlivnit. Jinak to však může svědčit také o tom, že lidé mají svůj rozum, a přestože k něčemu takovému došlo, tak se ovlivnit nedali.
Tomio Okamura
Když jste vyzýval, aby sněmovní výbor zabývající se médii kladl přísné otázky a hledal řešení, tak máte představu o tom, co by se dalo podniknout proti tomu, aby Česká televize nevycházela z analýz jako médium znatelně někomu stranící?
Já rozhodně nechci, aby politici začali určovat redakční politiku nebo mluvili do výběru témat a podobně. Nějaká hradba tam musí být. Ale ta nezávislost zase nesmí být zneužita v tom smyslu, že se „prosazuje“ nějaká skupina myšlenkově spřízněných lidí, prostě nějaká parta. Teď odbočím. O tom, že možná něco takového trošku hrozí, mě přesvědčila i ta – z mého pohledu – hysterická reakce na ten můj tweet. To na něco ukazuje. Protože kdykoli jsem se na Twitteru vyjádřil k televizi pozitivně, třeba že nesouhlasím s útokem Tomia Okamury, nebo že nesouhlasím s replikou senátora Veleby, tak na to z té skupiny buď nereagoval nikdo, nebo jeden, dva lidi. Když řeknu s trochou nadsázky, tak si ani nevšimli, že existuje nějaký Kolovratník, který se vyjadřuje na jejich podporu. Ale ve chvíli, kdy jsem si dovolil jen trošičku kritiky, a to ještě spíš v obecné rovině, ne že bych říkal zrušit 168 hodin, nebo zrušit Reportéry ČT, tak se strhla až hysterická reakce spousty lidí a „profesionálních nezávislých reportérů“, kteří si to sdílejí mezi sebou. Takže si až říkám, jestli touhle až hysterickou reakcí nepřipomněli české přísloví „Potrefená husa nejvíc kejhá“, a že tedy na tom něco bude.
Když se vrátím k otázce, tak já bych rozhodně nebyl proto, aby poslanci veřejnoprávnímu médiu do toho mluvili. Konkrétní řešení vidím v Radě ČT. Ta nám buď musí předložit svoje vlastní analýzy, kvantitativní, kvalitativní, tedy volatilitu vysílání, jak byly zabarvené zprávy a tak dále. Ať prokáže, že bylo všechno v pořádku, nebo řekne, že se na to podívá, že na to chce dva, tři měsíce a že bude mít svůj vlastní výstup jako Rada ČT. Televize má také etický panel, takže těch nástrojů nebo modelů je víc a nějaký výstup to přinese. Věřím, že Rada České televize bude korektní, férová a otevřená, a že pokud zjistí, že tam nějaká odchylka byla, že navrhne nějaké způsoby řešení, kde bude lepší editorská politika, křížová kontrola dvou editorů navzájem a podobně.
Zmínil jste hysterickou reakci na svůj příspěvek. Je vůbec možná diskuse o České televizi, aniž by plály vášně a zněly výkřiky o ohrožení její nezávislosti?
Musí být, v tomhle jsem optimista. Vždyť přece nikdo z nás si nepřeje, abychom tady měli veřejnoprávní médium, které stojí občany nějakých sedm miliard ročně a přitom reprízovalo třicet let staré Silvestry, staré seriály, nemělo kvalitní vlastní tvorbu, ať už nové filmy nebo seriály a utrácelo za to velké peníze nějakým spřízněným skupinám režisérů a dramaturgů. To je druhé téma, v tom jsem také kritický. Také není možné, aby ve zpravodajství vládla nějaká skupinka – nevím, jak to říct – povýšených nebo vybraných jedinců, kterým se nesmí říct ani slůvko kritiky. To by bylo špatně. Druhý extrém by byl ten, z čehož jsem osočován, že chceme zaútočit jako v Polsku, zprivatizovat, to samozřejmě ne. Takže diskuse ano, ale naopak nenechat televizi, aby si samovládla. Kdybych měl říct, co je správně, tak pro mě je ikonou kvality například DVTV, Hlídací pes nebo pan Šídlo ze Seznamu. Ty chválím a jimi by se měli redaktoři České televize inspirovat.
Ing. Martin Kolovratník
Na slyšeních uchazečů o členství v mediálních radách před Volebním výborem jsem vypozoroval, že jste na nich strávil ze všech členů nejvíce času a navíc jste měl na každého kandidáta nějakou otázku. Nemyslíte si podle toho, jak mediální rady konají, že to vaše úsilí přichází vniveč? Nebo jste s nimi spokojen?
Převažuje tak ze dvou třetin spokojenost, že je Rada ČT poměrně slušně namíchaná. Jsou tam lidé se zkušenostmi s novinařinou, se zpravodajstvím, jsou tam ekonomové, pro příklad pan Hindls, profesor, bývalý rektor Vysoké školy ekonomické, takže je tam celkem dobré složení. Spokojenost ale není stoprocentní a otevřeně můžu říct, že zklamala předchozí Poslanecká sněmovna. Vy jste to už popsal. Mně o to šlo, nebo pořád jde v rámci času a možností, které mám, aby se do rad dostali profesionálové a osobnosti, které umí. Ten systém, jak je teď nastaven, to poslancům umožňuje. Bohužel, v minulém období vládla ve Sněmovně taková nálada nebo étos Antibabiš a AntiANO. Jakýkoli kandidát, o kterém jsem se já nebo někdo jiný z ANO vyjádřil pozitivně, že ho vnímáme jako profíka, tak toho – a teď budu hodně otevřený – zneužila sociální demokracie a toho člověka hned pomluvila a začala lobbovat napříč stranami včetně TOP 09 a ODS za nějakého svého protikandidáta.
Můžete to ilustrovat na nějakých konkrétních příkladech?
To bude tedy hodně otevřená zpověď. Tak třeba jsme doporučili a podporovali paní Boženu Jirků do rozhlasové rady, ředitelku Nadace Charty 77 a Konta Bariéry, což je ohromná osobnost neziskového sektoru, ale neprošla. Navrhovali jsme Zbigniewa Czendlika, který není a ani nikdy nebyl spojen s žádnou stranou, také neuspěl. Do Rady Českého rozhlasu se nedostal profesor Jan Jirák, přestože to je profík, který by tam měl sedět a nastavovat to kritické zrcadlo. Hnutí ANO řeklo, ať jsou do rad voleny takovéto osobnosti, protože to jsou profesionálové. Ale přispěchala sociální demokracie a do Rady ČT se dostal třeba pan Šarapatka, což je totální politický nominant, ať už má za sebou jakoukoli historii. To byla čistě politická nominace sociální demokracie a dostal se tam jenom díky tomu, že byl proti hnutí ANO. Teď udělám takovou paralelu. Když se vrátíme o několik otázek zpátky, jak jste poukázal na to, že z analýzy vychází stranění TOP 09 a sociální demokracii. No a já mám osobní zkušenost, že TOP 09 se sociální demokracií byly v minulém období velmi často sladěné právě co se týče podpory radních. To něco naznačuje. Když to shrnu, je co zlepšovat, chybějí nám v radách skuteční profíci, kteří by byli nezávislí, jak jsem je už zmiňoval.
Když jsem nedávno hovořil s bývalým členem Rady ČT Janem Prokešem, tak mi říkal, že ideální stav do budoucna by byl, kdyby existoval profesionální orgán - správní rada, která by nesla spoluodpovědnost s generálním ředitelem za chod televize včetně programu, a divácká rada, kontrolní orgán, zastupující diváky, který by mohl být tvořen podle finského modelu, kdy se v rámci regionálních voleb volí po třech zástupcích z každého regionu. Co říkáte takové myšlence a máte v plánu během funkčního období navrhnout nějaké změny v mediálních zákonech?
Principiálně si Zákon o České televizi i Českém rozhlasu zaslouží novelizaci, jednak systém, tak i ty zákony jako takové. Jsou z roku 1991, takže před šestadvaceti lety, nyní je tu digitalizace, jsou nové formy šíření obsahu, on-line platformy, nic z toho ty zákony nepostihují. Takže je třeba toho znovelizovat víc. Souhlasím s tím, že by se měl vylepšit a změnit, možná zmodernizovat systém výběru radních. To opírám o neblahou zkušenost z minulého volebního období. Budu možná i proti sobě, protože teď by to mohlo hnutí ANO vyhovovat, když má ve Sněmovně hodně hlasů, ale já se dívám přes další volební období, dvě, tři dopředu. Politici by měli sami sebe před těmito choutkami uchránit. Pro nějakou změnu tedy jsem a k tomu dodávám, že mně se třeba nelíbila ta konstrukce paní Marvanové, s tou jsem nesouhlasil. A nelíbilo se mi to proto, že do zákona navrhovala jakousi skupinu dvou desítek „vyvolených“ a už tam neměla nikoho jiného. A já jsem se ptal, proč zrovna tito? To mi nepřišlo dobré.
Zmíněná úvaha o divácké radě vás nezaujala?
To, co říkal pan Prokeš, slyším poprvé v životě, ale připadá mi to jako zajímavý nápad. Já mám v hlavě pracovně zase jiný nápad: udělat takzvanou dvoj nebo trojnožku. V případě Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, NKÚ a tak dále platí křížová kombinace. Část volí Sněmovna a část Senát. Ale já si říkám, je to jen interní brainstorming, zda neudělat změnu v tom smyslu, že třetinu radních by vybral Senát, takže by byly politické vlivy rozmělněné a víc vyvážené. Dala by se tím i větší pravomoc Senátu, který je teď ostřelován, s čímž nesouhlasím. Myslím si, že druhá komora Parlamentu by fungovat měla. Takže část mediálních rad by skládal Senát. Kdybych ty úvahy dovedl dál, tak bych si dokázal představit, že polovinu členů do rady vybere Sněmovna, čtvrtinu Senát a čtvrtinu by tvořili zástupci regionů. Líbí se mi nápad změnit sestavování rad, chtěl bych ho přiblížit občanské společnosti a trochu vzdálit politikům. Ale protože mojí hlavní doménou teď bude v Poslanecké sněmovně doprava, tak nebudu mít kapacitu to aktivně navrhovat. Spíš o to požádám své kolegy a jsou to lidé mediálně zkušení, ať už Standa Berkovec, nebo pan Nacher a také Aleš Juchelka, který má zkušenosti z televize. A já se budu snažit v pozitivním slova smyslu iniciovat nějaké změny.
Ozývají se i návrhy na změnu financování České televize a Českého rozhlasu. Je vám bližší nynější model koncesionářských poplatků, nebo financování státem vztažené na nějaké pevně stanovené procento, respektive promile, z HDP? Ale i koncesionářské poplatky by šlo změnit. Už zmíněný exradní Jan Prokeš navrhoval podle finského modelu nějaké promile z příjmu podle daňového přiznání, nezjednodušilo by to jejich výběr?
Obecně jsem se systémem, jak je teď nastaven, spokojen. Vždy bych byl proti tomu, aby se financování veřejnoprávních médií nějakou formou stávalo součástí státního rozpočtu, ať už promile z HDP, nebo procento z nějakého příjmu. Už by to byla de facto daň a bylo by to mnohem více závislé na politicích, a to si myslím, že je špatně. Pokud by někdo navrhoval „zlepšovák“, třeba ten zmíněný finský model, tak bych se debatě nebránil. Stejně tak jiný zlepšovák může být – tuším, že ve Švédsku nebo v Norsku se platí – koncesionářský poplatek „z elektrické zásuvky“. Dokonce to snad spravuje i ten energetický závod. Kdo odebírá elektrickou energií, tak je předpoklad, že se může dívat na televizi nebo poslouchat radio, a tak součástí té faktury je nějaký takový poplatek. Tím by odpadlo i vyhledávání neplatičů. Na obranu veřejnoprávních médií chci ale říci, že to není jenom o zpravodajství, alespoň já to tak vnímám, jsou také nositeli kulturní tradice. Mají ohromné obsáhlé archívy, jak v rozhlase, tak v televizi. Třeba vysílání z doby druhé světové války, z osvobození Prahy, je tam archív roku 1968, a to jsou věci, které musíme uchovat pro paměť národa. Nebo kulturní věci. I tohle je důvod, proč by veřejnoprávní média dostatečné prostředky měla mít, a to nezávislé. Nebráním se změnám ve financování, ale nesouhlasím s tím, aby bylo ze státního. Na druhou stranu financování nepovažuji za zásadní téma, kterým bychom se měli vytěžovat nebo o něm hodně debatovat. Myslím, že ten systém je relativně v pohodě.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
