V krajské radě Pardubického kraje jste zodpovědný za oblast financí a rozpočtu kraje. Za první čtvrtletí tohoto roku hospodaření kraje vypadalo příznivě, příjmy dosáhly téměř 30 procent ročního rozpočtu, naopak výdaje jen 21,5 procenta. Na co byste bez ohledu na rozpočet potřebovali peníze nejvíc?
Jednoznačně největším problémem je stav silnic druhé a třetí třídy, zejména v části kraje, která navazuje na kraj Vysočina, a případně na Středočeský kraj, protože tam nebylo tolik možností čerpat evropské peníze. Kvůli poklesům příjmů v minulých letech jsme priority směřovaly zejména na akce, které bylo možné spolufinancovat z evropských fondů, tak v těchto částech kraje se, bohužel, nepovedlo obnovit tolik silnic. Daří se nám sice velmi dobře plnit rozpočet, ale to je samozřejmě jen plnění plánu. Pokud by ten plán měl odpovídat mým představám, tak v něm bude už předem daná mnohem vyšší částka na investice, takže investiční výdaje by byly výrazně vyšší.
Doprava je tedy oblastí, na níž se Pardubický kraj musí nejvíc zaměřit?
Například ve zdravotnictví se situace za posledního dva a půl roku výrazně stabilizovala, ať jde o platby ze strany zdravotních pojišťoven, ale i na straně kraje se provedla řada restrukturalizačních opatření, které vedly k zefektivnění řízení. To vyvrcholilo na únorovém zastupitelstvu, kdy jsme schválili fúzi nemocnic k 1. červenci. Naším problémem je opravdu dopravní infrastruktura, teď myslím páteřní infrastrukturu, silnice R 35. Spojení Mohelnice a Hradce Králové. Pardubický kraj je tranzitním krajem, je to druhá spojnice východ – západ a v současné době, kdy se realizuje po jednotlivých etapách rekonstrukce dé jedničky, tak řada zejména nákladních vozidel si vybírá právě tu severní trasu spojení východ – západ a přes náš kraj tak jde velká část nákladní dopravy. Proto musí být urychlené budování R35 prioritou vlády i krajů, protože to není jenom věc Pardubického kraje, ale je to komunikace celostátního významu, na níž v minulosti nebyly prostředky.
Psali jsme:
Politici si většinou dávají cíle nepřekračující horizont jejich funkčního období. Vy byste mohl být coby nejmladší z hejtmanů výjimkou. Máte představu, co udělat pro kraj z dlouhodobého hlediska?
To, že politici nepřemýšlejí na delší období, je jednoznačně chyba. Ale už teď plánujeme čerpání evropských fondů do roku 2020. To je finanční perspektiva, která už měla běžet, ale, bohužel, jak na straně České republiky vinou předchozích vlád, tak na straně Evropské komise je obrovské zdržení. Nicméně to už je plánování sedmileté, které zdaleka překračuje můj volební mandát a my se dnes musíme zabývat i tím, co bude po roce 2020. Proč? Protože do roku 2020 Česká republika bude poměrně slušně čerpat dojednané peníze z evropských fondů, ale poté prostředků výrazně ubyde, protože díky politice soudržnosti a konvergence se výrazným způsobem přiblížíme průměru Evropské unie. Nebude už tolik zdrojů, takže musíme už teď uvažovat, z čeho pak budou třeba silnice, sociální záležitosti nebo zdravotnictví financovány. Takže jednoznačně je třeba přemýšlet v delším časovém horizontu.
Pardubický kraj nebývá v médiích spojován s žádnými problémy v soužití s nepřizpůsobivými lidmi, máte vůbec v této oblasti nějaké potíže?
Jsou určité vymezené lokality, které do jisté míry problematické jsou. Z velké části to jsou opuštěná sídliště po armádách, ale není to zásadní problém, který by byl neřešitelný. Skutečnost je taková, že tyto problémy u nás nejsou zásadního charakteru, jsou spíše lokální.
Jakou mají obyvatelé Pardubického kraje perspektivu v uplatnění na pracovním trhu?
Pardubický kraj se pohybuje mírně pod celostátním průměrem v míře nezaměstnanosti. Větší problémy máme v tzv. strukturálně postižených regionech, což je Králicko, částečně Českotřebovsko a hlavně také Moravskotřebovsko a Svitavsko, kde míra nezaměstnanosti přesahuje deset procent. Naopak západ kraje je výrazně pod průměrem. Můžeme se chlubit titulem Region budoucnosti v letech 2014 až 2015, což je titul, který jsme získali od nezávislé instituce v rámci skupiny Financial Times. Náš region byl vyhodnocen jako nejperspektivnější region v zemích střední a východní Evropy a také Czech Invest i další instituce se shodly, že Pardubický kraj je pro rozvoj podnikatelského prostředí ideální.
JUDr. Martin Netolický, Ph.D.
Nicméně abychom mohli akcelerovat a víc investorům pomáhat a vycházet vstříc, tak potřebujeme právě tu páteřní komunikaci, protože dopravní dostupnost je vždy klíčová. Dám jeden konkrétní příklad. V posledních třech letech se vybudoval významný logistický terminál společnosti Metrans nedaleko České Třebové, je to de facto kontejnerové překladiště vlak – automobil. Problém ovšem je, že silniční infrastruktura v okolí je velice nedostatečná a není zdaleka budovaná na kapacity stovek kamionů. Takže v současné době usilovně hledáme řešení s obcemi, aby nákladní doprava, která je v okolí tohoto terminálu výrazně zvýšená, tolik nezasahovala do života občanů, nicméně jednoznačně čekáme na realizaci té páteřní komunikace.
Váš kraj je spojován s mnoha významnými sportovními akcemi, ať už jde o Velkou pardubickou nebo Zlatou přilbu. Podporujete spíše ty sportovní akce, které dávají lidem zábavu jako divákům, nebo těm, které je vybudí k vlastní aktivitě?
Obojí. Jednak podporujeme akce, které jsou zařazené v zastupitelstvem schváleném seznamu významných sportovních a kulturních událostí, což je tzv. Tvář kraje. Tady se jedná o individuální podpory, nicméně pravidelné. Vedle toho běží každoročně grantový systém. Náš kraj se může pochlubit určitou profilací, vedle extraligového hokeje a basketbalu musím zmínit velice dobrý klub biatlonu v Letohradě, protože tam vyrůstali Ondřej Moravec a Michal Šlesingr i další. Zapomenout nemůžu ani na velice dobrou cyklistiku a Ústí nad Orlicí, rodné město olympijského vítěze Jaroslava Kulhavého. Rozhodli jsme se podporovat sporty, které jsou pro náš kraj důležité. Ale ne standardním komerčním způsobem, ale prostřednictvím podpory mládeže.
Osvědčil se nám projekt Golden talents u pardubického basketu, což je snaha z celého regionu stáhnout do Pardubic talenty, které se budou dál rozvíjet, aby se nerozmělňovala kvalita. Obdobným způsobem chceme přistupovat i k dalším významným klubům, jak jsem zmínil Letohrad nebo Ústí nad Orlicí. To jsou přesně příklady, kam musí směřovat cílená podpora. Kromě toho existuje čím dál více iniciativ, jak dostat mládež k jednotlivým druhům sportu. Ty iniciativy rostou jak houby po dešti, nicméně rozpočet je samozřejmě omezený a musíme v tom být spravedliví. Čekáme také na rozhodnutí Českého olympijského výboru, zda směrem ke krajům dá určité avizované prostředky na podporu mládežnického sportu z loterií a sázkových her. Když se to stane, tak se podpora výrazným způsobem zvýší.
Ve třetím ročníku výzkumu Místo pro život, který hodnotil jednotlivé kraje v roce 2013, obsadil Pardubický desáté místo, zatímco sousední Královéhradecký skončil třetí. Čím to?
Jednak já vůbec nevnímám rivalitu Pardubic a Hradce Králové, jsme velice dobrými partnery při jednáních a vztahy obou krajů jsou velice dobré. Ale v určité části Pardubického kraje je stále obrovským problémem životní prostředí, tedy oblast kolem Pardubic a chemický průmysl, to hraje asi největší roli. Proto se například snažíme investovat třeba do oblasti Králicka, kde vyrostlo fungl nové středisko, které je konkurenceschopné s velkými krkonošskými středisky. Z hlediska kvality služeb i z hlediska přepravních technologií jako lanovek a vleků dokonce v mnohém Krkonoše převyšuje.
Pokud bych ještě zůstal při srovnání s Královéhradeckým krajem, jenž byl dokonce v roce 2012 ze všech krajů u nás nejlepším místem pro život, tak u něj závěrečná zpráva hovoří o kladném přístupu ke starším lidem a hendikepovaným i o tom, že místní úřady a firmy zaměstnávají nejvíce lidí se zdravotním postižením a v hromadné dopravě je nasazen největší počet bezbariérových spojů. Jak je na tom z tohoto pohledu Pardubický kraj?
V tomto se asi nebudeme výrazným způsobem lišit od Královéhradeckého kraje, protože to je věcí sociální politiky, kterou máme nastavenu velmi vyváženě. Když se budete bavit s poskytovateli sociálních služeb, tzn. nejen s organizacemi kraje, ale i měst, obcí a organizacemi neziskového sektoru, tak vám potvrdí, že právě sociální oblast patří dlouhodobě mezi stabilní a nesetkáváme se s žádnými zásadními připomínkami ze strany klientů. Na příkladu Chrudimi můžu dát jasný příklad - komplexní služby počínaje nemocnicí, léčebnou dlouhodobě nemocných přes domov důchodců, dům s pečovatelskou službou až po hospic. To je přesně ukázka toho, jak by sociální služby měly fungovat komplexním způsobem.
Jak Vás, nejmladšího hejtmana, změnil úvodní rok a půl ve vysoké funkci?
Dělám všechno pro to, aby mě změnil co nejméně. Hlavní je nezblbnout a sám ze sebe se nepo … Jinak je to samozřejmě velice časově náročné. Je to nevděčná funkce, protože při problémech se setkávám s kritikou, ale co se daří, se bere jako samozřejmost. Ale na druhou stranu musím říct, že mě ta práce baví a naplňuje. Takže si nestěžuji, ba naopak. Jestli jsem se změnil, by vám řekli mí přátelé, kteří se se mnou setkávají, ale já doufám, že minimálně.
Jste úspěšný krajský politik, a tak je namístě se Vás zeptat, zda jste se už zabýval myšlenkou zkusit to i v celostátní politice. Nebo Vás odradilo to, co se dělo v ČSSD kolem souběhu funkcí hejtmana a poslance?
Já to řeknu jednoznačně. Je lepší být první v Galii než druhý v Římě. A z toho bych vycházel. Jinými slovy tzv. celostátní politika mě neinteresuje. Naopak si myslím, že regionální může být mnohem zajímavější, protože výsledky práce vidíte relativně brzy a také se zabýváte konkrétními problémy. Vysoká politika je podle mě hodně o intrikách, o věcech, které často člověka spíš znechucují. Naopak ta regionální je o rozumném logickém přístupu ke konkrétním záležitostem. A je mnohem zajímavější, než se účastnit jednání Parlamentu, kde člověk vůbec neví, jestli pracuje, nebo poslouchá debaty, které k ničemu nevedou. Takže bych se držel toho hesla, které jsem zmínil.
Sociální demokracie sice s odřenými zády vyhrála poslední sněmovní volby, ale od nich přízeň voličů podle průzkumů preferencí dále ztrácí. Co způsobuje odliv voličů od ČSSD?
Ten propad už není tak zásadní, spíš dochází ke stagnaci. Je třeba vidět, že veřejnost má očekávání od nových subjektů, což už měla několikrát, ale ty většinou nedopadly úplně dobře. Nejsem zastáncem subjektů, které jsou postaveny na kultu osobnosti. Říkal jsem to i kolegům, s nimiž máme koalici na kraji, zemanovcům, že pokud chtějí být v politice úspěšní dlouhodobě, tak musí nabízet i něco jiného. To znamená program, další osoby a musí být standardní politickou stranou. Mám ale obavy, že případ několika stran je postaven na kultu osobnosti jednoho člověka a ti ostatní se jen vezou.
Nevím, jak se to dál vyvine, protože ten problém je velice mladý a dá se těžko predikovat, co bude za dva roky. Když začínala vláda Petra Nečase, tak by taky nikdo netipoval, že Věci veřejné budou projekt, který vydrží necelé jedno volební období. V každém případě je ČSSD nejstabilnější etablovaná strana, zdaleka nejsilnější, jejíž síla je v současné době právě v regionech. Jedna věc jsou ministři a počty poslanců, druhá hejtmani, starostové. Jsem přesvědčený, že pokud to sociální demokracie dokáže využít, může se dočkat dalších úspěchů díky vazbě v krajích, protože řada hejtmanů dává práci maximum možného.
Neobáváte se tedy, že ČSSD půjde cestou ODS, jak jí předvídají někteří politologové či političtí komentátoři?
To jsou nesrovnatelné příklady. Protože co se stalo ODS? Ta měla několik konkrétních afér. A jak se odkrývají další a další informace týkající se velké aféry Petra Nečase a jeho okolí, tak to je věc skutečně na zvážení. Myslím, že ODS se dostala do situace, ze které je těžko cesta zpátky. Existuje něco jako politický cyklus, kdy je strana určitou dobu v opozici, pak zase ve vládě. ČSSD bude mít určitou dobu méně preferencí, pak zase více podle toho, jaká bude společenská atmosféra. Ale to je normální politický cyklus. V případě ODS to úplně normální nebylo a myslím si, že v jejím případě cesty zpátky není. U ČSSD může dojít k určité stagnaci, ale nemám obavu, že bychom skončili jako ODS.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
