Jaký je váš názor na romskou otázku?
Je to velmi komplikovaná záležitost, kterou se dlouhodobě nedaří řešit. Ani u nás, ani na Slovensku, ani ve Francii, ani například v Irsku, kde jsem měl možnost vidět, jak se s tím vypořádává irská společnost. Máme ministra pro lidská práva a já si myslím, že bychom měli jako společnost primárně tlačit nejvíce na to, aby zákony platily pro všechny stejně. Největší zlo, které se mohlo stát, bylo, že se dělaly nějaké ústupky a výhody. Přerostlo nám to přes hlavu. Dnes se ten problém bude řešit, pokud se nám ho vůbec kdy podaří vyřešit, hůře, s větší složitostí a za vyšších finančních nákladů, než kdyby se řešil dříve.
Ale na druhou stranu si neumím vybavit, v které zemi se to někomu vyřešit podařilo. Kanada, Francie, Anglie nám vracely Romy. Je to příklad jejich pokrytectví. Jakmile se začali Romové chovat pro ně nepřípustně, začali je vracet, ačkoli nás mnohdy kritizují za naše údajně nedemokratické postoje k Romům. Demokracie pro ně končí tam, kde začínají jejich zájmy. Ale to je pro ty tzv. mocnosti a kolébky demokracie příznačné a platí to, bohužel, nejen v romské otázce.
Jak se díváte na ta opatření, která předkládá ministr pro lidská práva Jiří Dienstbier ve směru pozitivní diskriminace...
Tady budu až příliš strohý. Nazvu to šíleností. To je ten nejsprávnější výraz.
Někteří komentátoři říkají, že Úsvit je fašistický či fašizující...
Velmi mě to uráží, stejně jako všechny ostatní členy Úsvitu. My rozhodně nejsme žádní fašisté. Nevím, komu já mohu připadat jako fašista? Lidé, kteří mě znají, tak vědí, jaké jsou mé názory. My pouze poukazujeme na to, o čem jiní pokrytecky nechtějí hovořit. Ožehavým tématům se raději vyhýbají. Mluví se o multikulturní společnosti ve Francii. Proč už se nevzpomíná na to, že tam jisté etnikum obracelo auta naruby, zapalovalo autobusy? Probíhaly tam pouliční bitky, které vyvolávali imigranti. To samé se odehrálo v Německu a podobné problémy mají i v Anglii.
My v Úsvitu nejsme žádní blázni. My jenom dopředu říkáme, že je lepší se k tomu postavit čelem včas a snažit se to řešit, dokud ten problém nenaroste do neřešitelných rozměrů. Protože jakmile ty problémy přerostou do úrovně, se kterou se dnes potýká Francie, Německo, Británie, Belgie, Nizozemí, tak už to lze řešit jenom velmi těžce. My máme v tuto chvíli výhodu, že se na to můžeme připravit a nastavit nějaká pravidla, aby nás nepostihlo něco podobného. Čili si myslím, že náš postoj je velmi prozíravý a rozumný. Nechceme být a nejsme xenofobové a někoho svévolně omezovat. My jen říkáme, že chceme, aby se naše společnost rozvíjela a nechceme připustit, aby nekontrolovatelný příliv imigrantů naši společnost rozvrátil. Protože nejsme tak ekonomicky silní, abychom si mohli dovolit přijímat tolik imigrantů. Nemoci je lepší a levnější předcházet, než ji pak nákladně léčit.
Psali jsme:
Není z hlediska negativní imigrace pro nás rizikové členství v Evropské unii z hlediska Schengenského systému, volného pohybu osob, z hlediska toho, že EU chce zavádět společnou imigrační a sociální politiku EU a přerozdělovat imigranty do členských států EU? Neměl by se pohyb osob více kontrolovat, více omezit, abychom dokázali kontrolovat, kdo na území našeho státu bude a aby nám tu časem nevznikla nějaká imigrantská ghetta? I s tím, že by nám sem Brusel jednou přidělil nějaké imigrační kvóty...
Jednoduchá odpověď. Je to pro nás riziko. Jestliže se bude Evropská unie v této věci chovat tak, jak se chová, tak je to pro nás nemalé riziko. Česká republika tyto problémy zatím tolik nepociťuje, ale pokud by se ta imigrační lavina měla spustit, že třeba v Itálii, ve Francii a jinde přestanou být schopni absorbovat množství přicházejících lidí, tak to riziko poroste. A myslím, že Itálie už tuto schopnost ztratila a množství přicházejících imigrantů již není schopna absorbovat. A oni s tím problém mají a právě proto by chtěli ty kvóty a aby ti imigranti byli rozděleni i do jiných zemí EU.
Nebylo by rozumnější přispět svou politikou k tomu, aby se zvedla životní úroveň v zemích, odkud tito lidé přicházejí? Jim by se žilo lépe obecně a nás by to nestálo tolik peněz. Jenom bychom si pak nemohli kupovat produkty, které od nich dovážíme, respektive které si tam necháváme levněji vyrábět, za tak nízké ceny jako nyní. Například nemohli bychom si kupovat tričko jen za 200 korun, ale za 350 korun. Jsem přesvědčen o tom, že celkově by nás to ale vyšlo mnohem, mnohem levněji, než následně dotovat, financovat a řešit problémy s přistěhovalci.
Psali jsme:
Toto je jeden negativní faktor členství EU. Úsvit zaujímá k Evropské unii obezřetné stanovisko. Nemůže se stát, že i s dalšími negativy a regulacemi z EU pro nás bude jednou výhodnější nebýt členy EU? Jsou evropské státy jako Norsko či Švýcarsko, které mají dohody o společném obchodu s EU prostřednictvím EFTA či Evropského hospodářského prostoru, ale nemusejí přijímat všechny směrnice Bruselu. Například pokud jde o směrnice na obnovitelné zdroje energie, kdy Česká republika na jejich podporu musí vydat více než padesát miliard ročně...
Když jste řekl, že se Úsvit chová ve vztahu k EU obezřetně, tak jste to vystihl velmi přesně. My neříkáme EU rezolutní ne, ale ani neříkáme jednoznačné ano, respektive neříkáme ano stávajícímu modelu fungování EU. Jak jste to popsal, že bychom mohli být jako Švýcarsko či Norsko, tak si myslím, že o takovou možnost jsme už bohužel přišli tím, jak jsme byli příliš vstřícní a příliš otevření Evropské unii a již jsme za tímto horizontem. Vracet se dnes do statutu, který má Švýcarsko, by asi dnes bylo velmi problematické. Navíc si dokážu představit, že evropská centrála v Bruselu by se tomu velmi, velmi bránila, protože pokud by se toto podařilo jedné zemi, tak by se hned přidaly i další a ten zástup členských států, který by najednou říkal, že by chtěl změnit podmínky a pravidla, by se hodně rozšířil a tím by se v podstatě spustila demontáž Evropské unie.
Spíš jestli to nemít jako jednu z možností v záloze, protože když vyjednáváte s nějakým partnerem a nemůžete vytáhnout nějaké eso z rukávu a nenaznačit mu, že máme i jinou alternativu, tak vám to dává horší vyjednávací pozici. Jestli není chyba pořád říkat ano a nemít zadní vrátka?
My máme poměrně dobré podmínky, abychom změnili své vazalství vůči EU. Kdyby země Visegrádu více koordinovaly své postupy v EU, tak by to byla jedna z možností, jak si pro náš středoevropský prostor vydobýt jiné podmínky, než které jsou nám doslova diktovány z Bruselu. A k Visegrádu by se určitě mohly připojit např. i Pobaltské země, které jsou nám blízké svým stavem ekonomiky a hospodářství, svojí velikostí a ne nepodobnou historií, prostě svými problémy s uplatněním se v EU obecně.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Lukáš Petřík
