Rok 2018 přinesl prezidentské, komunální, senátní volby, vládu Andreje Babiše… Událostí na české politické scéně bylo opět dost. Jak nová vláda, tak prezidentské volby vyvolaly zásadní rozruch. Byl uplynulý rok v něčem přelomový? Jak se vše podle vás odrazilo na atmosféře ve společnosti? Jsme po roce sjednocenější národ, nebo je to právě naopak?
Přelomový v osobní rovině pro mnohé z nás určitě byl. V politické rovině moc ne. Na politické scéně u nás bojují a mají prostor téměř jen dva typy lidí. Jedni, kteří pracovitým lidem chtějí sebrat peníze, a rozdat je tam, kam chtějí ve jménu ‚evropských, morálních a západních‘ hodnot, a pak druhý typ, který je chce uloupit a rozdat ve jménu ‚národních, našich‘ hodnot, neboť ‚to tak musí být, bo to je fajne‘. Oba typy uvažování ovládly mediálně politickou scénu a často se navzájem velmi nenávidí – oběma jim jde totiž o to stejné, za peníze všech koupit něco, co se líbí jim.
A kupuje se toho hodně… Obědy všem dětem zdarma, jízdné zdarma (čti – skvělý byznys pro přepravce), výchovné programy některých neziskových organizací, dotace do vyvoleného podnikání, dotace do vyvolené kultury.
A co atmosféra ve společnosti? No houstne. Výše popsané skupiny rozdělovačů lupu totiž k tomu, aby moc měly, potřebují, aby občané hlavně viděli problém v té druhé skupině. Plivou na sebe navzájem a živí konflikt.
Určitě to také hodně souvisí s tím, že lidé při výběru zdrojů informací preferují čím dál tím víc sociální sítě. Tím se k nim dostávají téměř výhradně šokující informace, které se šíří na síti právě díky svému virálnímu potenciálu. Za jednu třetinu věcí může Zeman, za druhou Babiš a za tu třetí EU. Racionální rozbor veřejnost nezajímá, táhne konflikt, sprosté slovo, osobní život politiků. Přitom se nikdo nebaví o příčině našich problémů, nikdo příliš nekritizuje zrůdný systém dotací, který umožňuje nejen našemu premiérovi přesouvat peníze z kapes lidí do kapes Agrofertu, či podobných firem s politickou podporou.
Pokud jde o prezidentské volby, změnil se nějak za uplynulé měsíce váš názor na kandidáty na prezidenta, zvlášť na Miloše Zemana a Jiřího Drahoše? Překvapili vás v něčem?
Koncem roku prezident znovu podpořil zrušení sankcí proti Rusku, na jaře naboural oficiální výklad „kauzy Skripal“ s tím, že Novičok se v Česku tak či tak vyráběl. Vzbudil tím pohoršení. Co říkáte na to, že v souvislosti se jménem prezidenta padá i výraz vlastizrádce? Chová se skutečně Miloš Zeman v rozporu se „spojeneckými svazky“ a pokud ano, je to v náš prospěch nebo ne?
Nevěřím tomu, že je politik politikem od toho, aby moralizoval. U kauzy Novičok je díky různým informacím z ruské strany situace velice nepřehledná a člověku mimo dění nakonec zbude pouze důvěřovat jedné, nebo druhé straně. U Ruska víme, že lhát v rámci své zahraniční politiky umí obstojně, u Británie mi to nepřijde pravděpodobné, ovšem ani ne zcela nemožné. Náš prezident zdá se dnes bohužel slouží Rusku jako nástroj jejich propagandy a okamžitě přispěchal s vysvětlením, které Rusům pomohlo rozmělnit tlak.
Pomáhá nám však politika mnoha azimutů? Naše trhy se sice otevírají v Číně, je tomu ale i naopak? Sliby, jak to pomůže třeba Zetoru, zůstaly nenaplněny. Tím, že se profilujeme tímto směrem, si trošku uzavíráme dveře u partnerů z jiné části světa. Pokud děláme takovou odchylku od politiky našich spojenců, tak bych rád viděl výsledky, bohužel zatím žádné hmatatelné nejsou. Čínský kapitál v České republice může mít i negativní efekt – veškerý kapitál v Číně podléhá čínskému státu, a je to tedy prodloužená ruka státní politiky, nikoliv obchodní partner. Jistě to může platit i pro některé americké firmy, ale v případě čínských je poměr úplně jiný. Za vlastizrádce bych Zemana neoznačil, je možné, že to dělá ve své dobré víře. Pro dlouhodobý prospěch ČR politika mnoha azimutů, která spíše připomíná politiku „děláme užitečného idiota autokratům“, zrovna moc dobrá není.
V posledních měsících roku 2018 čelil premiér Babiš reportáži stran svého syna a Čapího hnízda. Projevil se premiér jako „chlap“, který byl obětí médií, nebo se vymlouval a zahrál věci do autu? To byly v době průběhu kauzy dvě její dominující interpretace. Jak to tedy dle vás dopadlo?
Já jsem se po celou dobu této kauzy snažil vyhnout jakéhokoliv vyjádření na adresu soukromého života Andreje Babiše. Svobodní naopak začali větší kampaň proti dotacím, kde jsme se zaměřili na příčinu celého tohoto problému. Dotace soukromým subjektům vytváří obrovské korupční prostředí. Tady to máme černé na bílém, mechanismus je poměrně jednoduchý a dobře popsaný. Nechci řešit zdravotní stav syna Andreje Babiše a už vůbec ne jejich mezilidské rodinné vazby. Chci, aby systém, který nutí rodiče využívat své děti pro získání peněz od státu, skončil. Svobodní to říkají už od roku 2009, veřejnost ovšem potřebuje kauzu, emoci, konkrétní příklad. Dnes ho tu máme a máme tak možnost tento mechanismus představit i lidem, které do teď nezajímal. To je podle mě věc, kterou si lze z kauzy Babišova syna vzít.
Dotace jsou blbost. Dotace soukromým firmám tuplovaná blbost. Dotace obrovským firmám, které jsou místy na hranici monopolu, jsou vrcholem absurdity a sypáním soli do ran daňových poplatníků.
Místo dotací mají být, když už rozdělujeme veřejné peníze dopředu, stejné platby na všechny služby, které chceme veřejně podporovat. Třeba na žáka, na sportovce, na dítě. Ne, že stát vybírá, která forma aktivity ja „fajn“ a půlku peněz navíc rozkutálí rozdělovačům. Dotace jsou prostě nástrojem politiků, jak vyvést peníze z rozpočtu do aktivit, které mají rádi, nebo v nich mají hospodářský zájem. Alternativně jsou dotace nástrojem, jak nutit cukrem lidi k určitému chování, které se politikům líbí. Takový stát já nechci, stát má být sluhou, ne opatrovatelkou v církevní škole, která ví nejlépe, co máte dělat.
Andrej Babiš získal důvěru Sněmovny, ale důvěru většiny národa nemá. Stále se propírají kauzy s ním spojené, ale co jeho sociální politika? Zlevněné jízdné pro důchodce a studenty, zvýšení důchodů, obědy zdarma pro školní děti… To vše prosazuje vláda Andreje Babiše. Rozhazuje a korumpuje voliče, nebo zjednává sociální spravedlnost?
„Zjednává sociální spravedlnost“ – to zní hrozně. Pojďme si radši jednotlivé případy probrat postupně. Zlevněné jízdné pro důchodce a studenty? Stát doplatí 75% ceny základního jízdného soukromým společnostem. Je to pouze jiná forma dotací do soukromého podnikání, která se dlouhodobě projeví negativně na úrovni poskytovaných služeb a nijak nedosáhne cíle celé regulace – tedy aby lidé více využívali vlakovou dopravu.
Obědy zdarma pro školní děti jsou další příklad populismu. Děti ze sociálně slabších rodin mají možnost dostat obědy „zdarma“ už dnes z grantů poskytovaných kraji. Zbytek dětí má obědy tak jako tak dotované ze státních, případně obecních prostředků. I když odhlédnu od toho, že zdarma není vůbec nic, tak bychom děti spíš měli vychovávat k tomu, aby si věcí vážily a ne jim cpát věci bezpodmínečně. To stejné s jejich rodiči. Stát nemá vychovávat a ani přebírat vyživovací povinnost od rodičů. Moje děti mi domů nosí nízkotučné „mléko“ do škol, nakrájené kousky ovoce a brzy bude dobré pro zaměstnance školních jídelen pořídit další prase, na dotované zbytky obědů (což jim bohužel zakáže jiná regulace, takže se to prostě vyhodí).
Co se týče zvýšení starobních důchodů, tam je to o dost těžší. Důchody jsou u nás nedůstojně nízké a celý systém potřebuje reformu. Za 30 let se současný počet důchodců zdvojnásobí a nemůžeme pokračovat, tak že mladým pracujícím stát nachystá 70 % zdanění příjmů, aby to fungovalo. Pak totiž pracovat nebudou, nebo utečou, a systém se zhroutí. Potřebujeme důchodce jako ekonomicky silné lidi, kteří využívají toho, co si prací za celý život naspořili. Mají mít ekonomickou sílu a každý, kdo ví, jak funguje složený úrok, ví proč! Jenže to by stát musel lidem nechat během jejich života více peněz tak, aby si mohl každý naspořit na stáří sám.
Někteří dnešní důchodci ale neměli možnost svobodně podnikat, vzdělávat se, cestovat a střádat si kapitál. Je proto logické, že se o ně stát, který jim tyto možnosti sebral, postará.
Bohužel ani mnozí mladí lidé s rodinami, kterým stát sebere více než polovinu výdělku, ji dnes nemají. To, že s průměrnými příjmy nemohou investovat do budoucnosti, nebo poměrně málo, je špatně. A může za to rozhazovačná a neukojitelná státní kasa.
Psali jsme:
Andrej Babiš se chlubí, že s Viktorem Orbánem mluvil o politice navýšení porodnosti. Co nám v ČR reálně chybí k tomu, aby náš populační růst nemuseli dorovnávat migranti? Proč je tak málo českých dětí?
Nejsme žádný dobytek na pěstování pro vrchnost. Českých dětí je tolik, kolik jsou čeští rodiče ochotni jich mít.
Je to málo? Je to hodně? Já chtěl dětí hodně a není to místy jednoduché. A myslíte, že jsem svou ženu uplatil obědy zdarma, aby měla další dítě? To je dost absurdní představa. Nebo kdyby dostala o 10 000,- Kč za porod navíc, tak že by najednou chtěla šesté dítě? To je přeci amorální nesmysl. Lidé nepotřebují dostávat peníze od státu k tomu, aby měli děti. I když odhlédnu od toho, že to jsou pouze peníze, které jim stát předtím sebral, protlačil je byrokratickou mašinou a následně jim s pompou vrátil polovinu, tak je to naprostý nesmysl. Stavět státní politiku na tom, že budeme mít farmu na daňového poplatníka, je, s prominutím, svinstvo.
Chceme, aby motivace lidí mít děti byla primárně dávková? Já tedy ne. Chci, aby stát výrazně a radikálně snížil daně z práce. Chci, aby stát snížil byrokratickou náročnost a zasekanost při stavbě a rekonstrukcích domů, která způsobuje dražší bydlení. Budou-li české pracující rodiny mít více peněz a snazší přístup k bydlení, budou také mít možnost pořídit si tolik dětí, kolik uznají za vhodné. A budou to děti, které budou vychovávány lidmi, kteří umí tvořit hodnoty a ty jim také předají, namísto závislosti na dávkách a státní dlani.
Obecně řečeno, je Babišova vláda úspěšná? V předtuše blížící se hospodářské krize prý rozhazuje, neinvestuje a premiér vše překrývá nákladným PR.
Babišova vláda je úspěšná hlavně v PR. Dokáže prodat i negativní věci. V době růstu nemáme schodkový rozpočet, i když si ho sama vláda Andreje Babiše naplánovala. Nemáme ho ovšem schodkový proto, že mimo jiné neinvestujeme. 4 kilometry postavených dálnic v roce 2018 považuju za naprosté selhání vlády. Stát nedokáže postavit a udržovat silnice, zato ale dostanou děti obědy zcela zdarma. Není to ale chyba vlády, procitnout musí český volič. Ono to přijde s postupným snižováním úrovně služeb, které stát poskytuje. Korporátní socialismus funguje historicky všude stejně a vede k chudobě, nízké efektivitě práce a korupci. Zde bude vzorec obdobný.
ODS, TOP 09, Piráti, STAN či KDU-ČSL jsou v opozici vůči vládě Andreje Babiše. Bojují tak mnohdy o stejného voliče. Má některá strana dobře našlápnuto k tomu Babiše porazit a za jakých podmínek by se to mohlo stát? Vidíte na politické scéně nějakou osobnost, která by ho mohla dostat nejen z premiérského postu?
Tohle není o Babišovi. On je důsledek toho, že zde předtím nebyla velká konkurence a vlády před ním nastavily tak nízkou laťku, že je bylo pomocí výborně cíleného marketingu jednoduché během pár let porazit. Karty jsou podle mě rozdané, momentálně osobnost typu Babiše u nás neexistuje. ODS se snaží pasovat do role nejsilnější opozice, Piráti zatím jedou konstruktivně a chtějí být výbornými kontrolory a digitalizátory, to jim jde skvěle. Nic proti tomu. Jenže „zefektivněním“ státní správy, transparentností všeho a participativním rozpočtem se netvoří bohatství země. Jakmile začnou vládnout a prosazovat své další myšlenky, tak narazí. Nejdříve to bude dle mého názoru vidět na příkladu Prahy, ale to nechme na později. Další jmenované strany zatím nemají šanci získat dostatečnou podporu, aby byly Babišovi rovnocenným soupeřem.
V nedávné době vznikla politická strana, která chce Česko pozvednout díky technologickým inovacím. Už se stihla i přejmenovat na iČesko. Myslíte si, že mají šanci? A měli bychom tomu věnovat pozornost?
Historie nás učí jednu věc. Stát neumí a nikdy neuměl efektivně inovovat. Politická strana s pomocí státu taky nemá nijak šanci to dokázat. Samozřejmě lze automatizovat procesy státní správy, komunikovat přes internet, infolinky, možnost registrace online. Je to ale opět pouze a jenom snaha zavést něco, co už soukromý sektor několik let umí a aktivně používá. Svobodní chtějí moderní Česko, které nebude mít nálepku montovny a bude se snažit samo technologicky růst. Právě přechod na nové technologie, hlavně v průmyslu, potřebujeme jako sůl. Řešení není přijít s politickým programem, kde budou strany podporovat inovace. Řešením je to, že vytvoříme prostředí pro naše studenty, pro firmy, pro startupy. Tím prostředím ale nesmí být kancelář zdarma, dotace a příspěvky. Musíme snížit daně a výrazně omezit byrokracii. Je venku nesnesitelné vedro a chceš prodávat domácí limonádu před domem? Fajn, směle do toho. Chcete vytvořit ihned po škole firmu, která bude vyrábět mechanické součástky do laserů? Výborně, zaregistruj svou firmu pomocí jednoduchého formuláře online a zítra můžeš začít.
Jak se vlastně má naše země postavit k věcem, jako je umělá inteligence, nahrazování lidských pracovníků roboty? Jde o nevyhnutelný proces, nebo o mýtus? Jsme na změny připraveni?
Stejně jako dělníci v dobách průmyslové revoluce rozbíjeli stroje kladivy, aby nebyli nahrazeni a aby si udrželi práci, tak stejně se dnes bojíme další vlny automatizace. To je pochopitelné.
Trh dokáže vytvořit nová pracovní místa a sektory, o kterých dnes ani nemáme potuchy, dost možná se zkrátí pracovní doba o jeden den v týdnu. Roboti nás rozhodně nahradí ve velké spoustě profesí, lidský faktor zde ale bude potřeba vždy. Kreativu, empatii, emoce a improvizaci v těžkých podmínkách roboti neumí. Již dnes dokážeme automatizovat daleko více, zákazníci ale chtějí kontakt s lidmi. S přesunem lidí z průmyslu do služeb bude tento trend ještě silnější.
Zkusím to obrátit. Máte dost času? Ne? A je nějaký čas, který trávíte mechanickou prací, kterou nechcete dělat? Nakupování, vysávání, umývání oken? Sekání trávy? Raději byste trávili čas s přáteli, rodinou, u knihy? Pokud ano, pak robotizace může dlouhodobě jen pomoci. A pokud máte pocit, že lidé musí také pracovat rukama – to určitě musí, ale je rozdíl mezi nutností a chutí.
Lidé všech věkových kategorií, už dnes používají téměř mozkový implantát, a skoro jim vrostl do rukou – je to mobilní telefon – to je plíživá kybernetizace, kterou moc ani nevnímáme, ale je tu. Mobil fotí, abyste si pamatovali, informace dá, zábavu, rychlou reakci. Jen se to nemá přehánět, ať neumřeme strachy ve chvíli, kdy dojde baterka.
Jsem příslušník generace, která je napůl v digi věku, ale zažila analogové dětství. Zvláštní a neopakovatelná zkušenost. Jediní budeme moc srovnávat, jaké to bylo svolávat kamarády na klepáč a přes zvonky („Je Viktor doma?“) a jaké to je přes messenger, mobil a sms.
Celý rok hovoří média o provokacích ze strany Ruska: Skripal, Sýrie, Kerčský průliv. Potvrdila se letos mezinárodně sdílená teze o agresivním Rusku? Ve jmenovaných oblastech, ale i jinde?
Ruská agresivita se projevila jednoznačně. To ale neznamená, že je v této disciplíně Rusko v rámci mezinárodní geopolitické situace osamoceno. Tato agresivita je totiž pak používána pro propagandu uvnitř Ruské federace, státu, který má obrovské vnitřní problémy a nemá HDP vyšší, než Španělsko. I přes to, že Rusko veřejně kritizuji, občas mi přijde, že jsou jeho kroky naše média vyloženě posedlá. Za největší problém osobně považuji stále se vyhrocující situaci na Ukrajině. Rusko má nárok okupovat východní část Ukrajiny zhruba podobně, jako měl Hitler právo okupovat Sudety za druhé světové války. Zrovna my bychom to mohli pochopit. Představitelé EU a jejich hlásné trouby u nás toho využívají a všechny problémy EU maskují tím, že Putin je zlo. Což ale problémy EU nezmenšuje.
Ukrajina se chystá na prezidentské volby. Jenže mezinárodně preferovaný lídr Porošenko si nestojí v průzkumech dobře. Znamená to, že Majdan byl neúspěšný nebo o čem to svědčí?
Jsem dalek silných soudů. Ukrajina má tu smůlu, že se stala bojištěm války vlivu. Kdysi bylo v takové situaci mnoho národů, nejznámějším bude asi Vietnam. Žádná radost to pro lidi na takovém území není. Jsou terčem propagandy jedné, či druhé strany a hodně blbě se jim s tím něco udělá. Ukrajina navíc nebyla moc fungujícím státem ani před tímto konfliktem.
Prorokovat, jak se situace vyřeší, je nad mé síly.
Americký prezident Donald Trump byl letos několikrát nařčen z toho, že je hloupý a neschopný prezident. V čem uspěl a v čem selhal, v politice vůči NATO, EU, Rusku, Číně, KLDR?
Hodnotit počínání Trumpa z gauče svého obýváku v České republice bude vždy jednoduché. Americký prezident často zaujme spíš tím, co řekne, co jak udělá a jak se kde zatváří, než reálnou politikou a odpor ze strany levicových amerických liberálů je často založený spíše na emocích než na reálných argumentech. Tím ovšem neříkám, že souhlasím se vším, co Trump v roce 2018 udělal. Zvýšení cel a momentálně probíhající krize ohledně stavby pohraniční zdi jsou od něj čistý populismus, který se v budoucnu negativně projeví na peněženkách běžných Američanů. Rozhodně schvaluji snahu o snižování daní, USA ale bohužel nedokáží chybějící peníze nahradit redukcí výdajů státu a momentálně se propadají do čím dál tím většího dluhu.
Zahraniční politiku je vždy těžké komentovat, protože ne vždy se k nám dostanou relevantní a validní informace ze všech stran. Já osobně prosazuji co nejméně zahraničních intervencí, a tak jsem rád, že se USA stahují ze Sýrie. Na druhou stranu tím dávají volnou ruku Erdoganovi a jeho autoritativnímu režimu, který si chystá zuby na v oblasti do teď hrdinně bojující Kurdy. Jednání s KLDR byla poměrně zmatená, ve stínu kauzy amerického studenta a jeho úmrtí se Trump setkal se svým protějškem Kim Čong-unem. Žádné konkrétní výstupy, které by výrazně změnily náladu a situaci v oblasti Korejského poloostrova ovšem tato schůzka nevygenerovala. Vztahy s Evropskou unií dostanou zabrat pořádně až tento rok, kdy se bude rozhodovat o budoucnosti Velké Británie v rámci Evropské unie. Pokud by mělo dojít ke tvrdému Brexitu, Británie se bude muset obchodně opřít o USA a další země. Jednání budou kulminovat kolem voleb do Evropského parlamentu. Svobodní se momentálně snaží sestavit širší euroskeptickou kandidátku i s dalšími subjekty tak, aby měla naše kandidatura silný základ. Zkušenosti z europarlamentu již máme a v této kampani je hodláme maximálně prodat.
Na konec našeho rozhovoru, co byste vzkázal našim čtenářům?
Přeji všem co největší svobodu a s tím spojených hodně úspěchů v roce 2019. I přes to, že nám stát postupně salámovou metodou neustále z naší svobody ukrajuje, věřím, že se situace pomalu posouvá k lepšímu a lidé si začínají uvědomovat, že pokud se tomuto trendu sami nepostaví, nikdo jiný to za ně neudělá. Vidím to všude kolem sebe. Pro všechny rozumně uvažující pravičáky tu i nadále budou Svobodní, kteří díky spoustě vnitřních změn a reorganizaci nabírají druhý dech. Věřím, že vás letos nezklameme.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: Daniela Černá
