Rok 2018 přinesl prezidentské, komunální, senátní volby, vládu Andreje Babiše… Událostí na české politické scéně bylo opět dost. Jak nová vláda, tak prezidentské volby vyvolaly zásadní rozruch. Byl uplynulý rok v něčem přelomový? Jak se vše podle vás odrazilo na atmosféře ve společnosti? Jsme po roce sjednocenější národ, nebo je to právě naopak?

Přelomový v osobní rovině pro mnohé z nás určitě byl. V politické rovině moc ne. Na politické scéně u nás bojují a mají prostor téměř jen dva typy lidí. Jedni, kteří pracovitým lidem chtějí sebrat peníze, a rozdat je tam, kam chtějí ve jménu ‚evropských, morálních a západních‘ hodnot, a pak druhý typ, který je chce uloupit a rozdat ve jménu ‚národních, našich‘ hodnot, neboť ‚to tak musí být, bo to je fajne‘. Oba typy uvažování ovládly mediálně politickou scénu a často se navzájem velmi nenávidí – oběma jim jde totiž o to stejné, za peníze všech koupit něco, co se líbí jim.

A kupuje se toho hodně… Obědy všem dětem zdarma, jízdné zdarma (čti – skvělý byznys pro přepravce), výchovné programy některých neziskových organizací, dotace do vyvoleného podnikání, dotace do vyvolené kultury.

A co atmosféra ve společnosti? No houstne. Výše popsané skupiny rozdělovačů lupu totiž k tomu, aby moc měly, potřebují, aby občané hlavně viděli problém v té druhé skupině. Plivou na sebe navzájem a živí konflikt.

Určitě to také hodně souvisí s tím, že lidé při výběru zdrojů informací preferují čím dál tím víc sociální sítě. Tím se k nim dostávají téměř výhradně šokující informace, které se šíří na síti právě díky svému virálnímu potenciálu. Za jednu třetinu věcí může Zeman, za druhou Babiš a za tu třetí EU. Racionální rozbor veřejnost nezajímá, táhne konflikt, sprosté slovo, osobní život politiků. Přitom se nikdo nebaví o příčině našich problémů, nikdo příliš nekritizuje zrůdný systém dotací, který umožňuje nejen našemu premiérovi přesouvat peníze z kapes lidí do kapes Agrofertu, či podobných firem s politickou podporou.