Fotogalerie: - Vítězný únor
Blíží se výročí února 1948. Vy ve středu organizujete pietní akci. Můžete prosím přiblížit, o co jde a proč se tato akce koná?
Je to vzpomínka na únor 1948, kdy studenti šli pochodem Nerudovou ulicí směrem na Pražský hrad k prezidentovi Benešovi. Tam byli rozehnáni policisty. Senát organizuje tradičně setkání u pamětní desky, kde se scházíme s dalšími, například s politickými vězni. V posledních letech spolupracujeme s Mene tekel a jsme součástí celé akce, kterou oni mají týdenní. Potom se přesuneme k soše prezidenta T. G. Masaryka, kde položíme Kytici jednoty. Odpoledne v Senátu pořádám konferenci Totalita a rodina o tom, jak totalitní režim dokázal zničit rodinné vztahy. Jde o mezinárodní konferenci. Budou tam lidé, kteří měli rozbité rodiny. Někteří byli v gulagu. Myslím, že půjde o velmi dobrou akci. Půjde nejen o vzpomínání, ale hlavně o připomínání toho, co komunisté dokázali za hrůzy.
V jakých časech se konkrétně akce uskuteční?
V horní části Nerudovy ulice u pamětní desky Senátu budeme ve středu 25. února v 10.30, Kytici jednoty položíme v 11.30 na Hradčanském náměstí u sochy T. G. M., od 13 pak začíná konference v hlavním sále Valdštejnského paláce.
Studenti byli rozehnáni, jaké byly další jejich osudy, nestali se někteří z nich také politickými vězni?
Nejenže byli rozehnáni při tom pochodu, ale i vyhozeni z vysokých škol. Čistky tam proběhly dramaticky. Byl to první krok, kdy se páchalo zlo na inteligenci v Československu.
Jak vlastně pohlížíte na výročí 25. února 1948?
Pro mě to má obrovskou symboliku. Komunisté ho v této chvíli stále oslavují jako vítězství pracujícího lidu. Myslím, že tam pracující lid nehrál roli, byla to mocenská hra s dirigentem, který byl v Moskvě. Co pak následovalo 41 let s krátkým nadechnutím v roce 1968, nesmíme zapomenout.
Když mluvíte o krátkém nadechnutí 1968, tak to bylo utlumeno příjezdem vojsk Varšavské smlouvy. Což se vzhledem k vývoji na Ukrajině zdá býti zase aktuální...
Můžeme tam tu paralelu najít. Že jakýkoli pokus o náznak demokracie v těch totalitních, tehdy komunistických státech, byl ukončen tanky. Vzpomeňme si na Budapešť v roce 1956 a na další věci, které se odehrávaly.
MUDr. Přemysl Sobotka
Někde jsem zaznamenal, že s Vaším otcem komunisté zatočili a všechno mu vzali. Pojednával o tom jeden Váš předvolební klip, který však už není dostupný. Je to pravda?
Táta dostal první ránu v roce 1948, když ho vyhodili ze střední školy, kde učil jako profesor. Půl roku mohl učit na základních školách a až někdy v roce 1955 se dostal zase na střední školu. V roce 1968 zakládal KAN v Liberci. Poté dostal druhou ránu a měl povoleno dělat pouze v tiskárně dělníka v dvousměnném provozu. Pro mě to má prostě rodinné návaznosti. Co se týče majetku, tak to šlo o dědu v Mladé Boleslavi. Měl asi pět zaměstnanců. Tomu to ukradli, protože byl vykořisťovatel.
O dnešních komunistech jsme se bavili v rozhovoru v listopadu. Ale chci se zeptat na Váš názor na předsedkyni pražských komunistů Martu Semelovou, která požaduje sundat portrét Václava Havla z Národního muzea? Co si o tom myslíte?
Paní Semelová je myšlenkově v padesátých letech. Její oslavné věty o Gottwaldovi a podobné výroky do naší demokratické společnosti nepatří. Ona bohužel k tomu má mediální pozornost a láká stejné blázny jako je sama. Smutné je na tom, že je dokonce učitelka na základní škole.
Když jste v ParlamentníchListech.cz hodnotil Václava Havla, tak jako jeho negativum jste uvedl příliš vstřícný postoj ke komunistům. Tímto jakoby se potvrzovala Vaše slova, aneb tady to Václav Havel má...?
Samozřejmě zpětně se to hodnotí, co by bylo kdyby. Ale myslím, že největší chyba nejen Václava Havla, ale celé politické elity z devadesátých let bylo, že se nezakázala komunistická strana. Přestože v zákonu je dáno, že je to strana totalitní. Ale stále tady ta značka jako jedna z posledních v středovýchodní Evropě zůstala.
Psali jsme:
autor: Oldřich Szaban
