Autorem publikace Američtí prezidenti mediálního věku, kterou jste vydal, je komunální politik Dalibor Mlejnský. Jak se to celé seběhlo?

S Daliborem Mlejnským se znám již dlouho. Jak si tak povídáme o všem možném, řeč přišla i na to, že připravuje nějakou publikaci, která by se měla týkat amerických prezidentů. Musím říct, že mne vydávání knih neživí. Vydávám jednu, někdy dvě knihy za rok, ale baví mne to. A toto téma mne zaujalo. Už třeba proto, že prakticky celý život se živím novinařinou. Po roce 1989 jsem si založil komunikační agenturu. Předtím jsem působil jako moderátor v Československé televizi. Moje práce a můj život se jednoduše stále točí kolem písmenek a obrázků, tedy médií. 

Mlejnského kauzy, které se dají dohledat na otevřených zdrojích, vám nevadí?

To už jsme opět u médií, o kterých rovněž pojednává i Daliborova kniha. Já si myslím, že to celé není tak jednoznačné. Kde je pravda? Mají pravdu editoři Wikipedie? Oni to mají ozdrojované z MF Dnes, která tehdy byla přátelsky nakloněna těm politikům, kteří byli na Praze 11 v opozici. Hledání pravdy je složitá věc, to už bychom byli u filozofie. A koneckonců – nevydávám knihu o politicích z Prahy 11, ale o amerických prezidentech.

Asi bych na to, co jste řekl, navázal přímo citátem z úvodu vaší publikace. „Naše realita je zprostředkována způsobem, kdy je těžké rozeznat, zda je život napodobován médii, nebo média napodobují život.“ Jak byste tu myšlenku čtenáři vyložil?