Minulý týden jsme si připomněli 50 let od upálení Jana Palacha. Jak vy jeho čin s odstupem času hodnotíte?
Víte, já prostě Palachův čin vnímám jako hrdinství… Mladý kluk, celý život měl před sebou, a obětoval se, aby vyburcoval národ z letargie, upozornil na zločinný systém. Kdo jsme, abychom jeho čin hodnotili, zpochybňovali, dovolávali se psychologických posudků o jeho duševním zdraví…? Troufám si říci, že pro svou rodinu, pro své blízké bychom svůj život položili všichni. Když někdo udělá to samé pro svou vlast, jak ho označíte? Za hrdinu, nebo za blázna?
A v souvislosti s první otázkou, co říci na názory, že tak velká „pozornost“, kterou Palachovu činu některá média v těchto dnech věnovala, mohla přimět k pokusu o podobnou smrt člověka, který se zapálil v Praze minulý týden v pátek odpoledne?
Když dva dělají totéž, není to vždy totéž, chtělo by se říci. Každý velký čin vyvolává touhu po následování, ale v takových případech už bývá těžké odlišit, zda se ten následovník cítil opravdu nesvobodný a utlačovaný režimem, nebo se spíš pokusil spojit snahu o vyřešení svých osobních problémů s touhou po 15 minutách „tragické slávy“.
Někteří lidé, často z umělecké branže, dlouhodobě upozorňují na ohrožení demokracie a svobody. Slova – „Co dělat? Pojďme do ulic“ – režiséra Jana Hřebejka se objevila v kalendáři Revue Forum na rok 2019. S upozorněním na nutnost postavit se strachu ve společnosti se přidal například zpěvák Tomáš Klus. Máte také pocit, že je „ve společnosti“ strach? A pokud, tak z čeho? A je ten pravý čas vyrazit do ulic?
Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
