Je podle vás 17. listopad ještě vůbec připomínkou událostí z let 1939 a 1989?

Je připomínkou obou výročí, i když každého jinak. U roku 1939 toho, že i ve zdánlivě bezvýchodné situaci se u nás najdou lidé, studenti, kteří hrdinsky dají najevo sobě i světu, že se nehodlají s vývojem smířit a ostatním tak dají naději.

Rok 1989 je jiný případ. Zde po dlouhých letech nesvobody a bezprostředním vývoji v okolních komunistických státech lidé vycítili, že nastává chvíle se vzepřít. No a demonstrace 17. listopadu byla spouštěčem. Záhy se svoboda po dlouhých létech stala opojnou.

Před lety bylo výročí 17. listopadu zneužíváno k protestům proti prezidentu Miloši Zemanovi, který v přímé volbě porazil Karla Schwarzenberga a o pět let později Jiřího Drahoše. Později se stal terčem Andrej Babiš ve funkci premiéra. To prezidenta Petra Pavla loni jakékoli protesty minuly velkým obloukem. Čím si to vysvětlujete?

To je ukázka toho, jakou sílu u nás má liberálně progresivistická skupina, která prostupuje různými institucemi a zejména ovládá mainstreamová média. Petr Pavel se na základě doporučení podobné skupiny z USA („Deep State“) například už tím, že si ho vybrali do vysoké funkce v NATO, stal se jejich kandidátem. Stal se Pravdou, která musí zvítězit. Málokdo si uvědomuje, že heslo „Pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí“ znamená boj k vítězství naší pravdy s kýmkoliv, bez ohledu na jeho morální, etické kvality a často s pomocí lži a nenávisti. Jako předvádějí například pánové Halík, Hřebejk nebo plukovník Foltýn.