Rozpaky panují nad podivnou výměnou ministrů, která se právě odehrála ve vládě. Vypadá to, že vládu musí opustit ti nejméně problémoví členové. Jak hodnotíte kroky premiéra Sobotky po nepříliš úspěšných podzimních volbách?
Obávám se, že změny ve vládě, které premiér Bohuslav Sobotka udělal, nebyly motivovány tím, aby vláda pracovala lépe, ale že to byl politický obchod. V případě odvolání pana Dienstbiera šlo o určitý ústupek Hradu, panu prezidentovi, který pana Dienstbiera hodně nemá rád a netají se tím, i určitému křídlu sociální demokracie, které se pan Dienstbier nebál kritizovat, proto ho neměli rádi.
A jmenování pana Miloslava Ludvíka – jenž je vlivný představitel pražské sociální demokracie, kterou považuji za nejhorší a nejtemnější část sociální demokracie – na post ministra zdravotnictví chápu jako úlitbu nebo ústupek pražské sociální demokracii. Takže celá ta změna ve vládě mi přijde nikoli jako krok premiéra, který chce zlepšit fungování své vlády, ale jako krok politika, který činí politické obchody. A pravou motivací těchto kroků je činit politické obchody, ne zlepšit fungování vlády.
Uvažujete, že budete volit stranu Realisté, kterou založil Petr Robejšek? Anketa
Je to pro vás první překvapení ze strany premiéra? Jak jste vnímal jeho podpis pod prohlášení čtyř nejvyšších ústavních činitelů směrem k Číně, kterým se distancoval od jednoho ze svých ministrů Daniela Hermana a jeho setkání s dalajlámou na půdě ministerstva kultury? Média, řada politiků a osobností nazvala toto prohlášení devótním nebo dokonce ostudným, jeden ze signatářů – předseda Senátu Milan Štěch – dokonce připustil, že dnes by něco takového už nepodepsal.
Překvapilo mě to, protože celý rok jsem sledoval emancipaci pana premiéra. Považoval jsem ho vždycky za slušného člověka i slušného politika, ale zároveň i za politika, který se strašně drží při zdi a strašně přehnaně a moc taktizuje. Ale počínaje jeho projevem vloni v listopadu se mi zdálo, že se emancipuje, že je odvážnější, razantnější, pociťoval jsem to z jeho projevů v Senátu, které byly v posledním roce opravdu zajímavé. Z velké části jsem s ním souhlasil a zdálo se mi, že se utrhl na vlastní cestu, že už nebude takový taktik, že bude trochu razantnější a trochu chlapštější.
Psali jsme:
Právě proto mě překvapil jeho podpis na prohlášení čtyř, zrovna u něj bych z těch čtyř, kteří ten podpis učinili, čekal úplně nejméně, že něco takového udělá. A od té doby u něj registruji zase návrat do té ulity, kterou měl před začátkem své emancipace, znovu slyšíme taková přehnaně opatrná vyjádření, planá vyjádření, vidíme taktizování, ztrátu sebevědomí. Strašně mě to mrzí, protože si myslím, že bychom v těchto časech silného a sebevědomého premiéra, kterého zároveň považuji za slušného člověka, potřebovali. Asi se ta naděje, kterou jsem vkládal do toho současného, ztratila.
Máte pro tuto změnu nějaké vysvětlení?
Upřímně, nemám. Nechápu to, nerozumím tomu.
Není za ztrátou sebevědomí premiéra a předsedy sociální demokracie třeba obava z rostoucí voličské podpory hnutí ANO, zděšení z nepříliš úspěšných podzimních voleb, z kritiky uvnitř vlastní strany? I z toho, že v sociální demokracii se opět objevují silné tendence víc se přiklonit k prezidentu Miloši Zemanovi?
Do vnitřní politiky sociální demokracie zase tolik nevidím. Mohou mne napadat čtyři různá vysvětlení, ale nevím, kde je pravda a proč se tak stalo. Může to být jedna z možností, že se domnívá, že tímto způsobem posílí pozici vůči Andreji Babišovi. Ale na mě to působí přesně obráceně, že tím, co dělá, tu pozici sociální demokracie jako celku, jako určitého oponenta vůči Andreji Babišovi naopak oslabuje, že odhání určitou pevnou část voličské základny, kterou měl, třeba levicově liberálně smýšlející voliče, pro které bude odvolání pana Dienstbiera z vlády nepochopitelným krokem. A mám pocit, že tak premiér Bohuslav Sobotka naopak vyklízí před sněmovními volbami hnutí ANO Andreje Babiše prostor.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Libuše Frantová
