Jak podle vás poznamená evropskou společnost britský „Brexit“? Objevují se názory, že by referendum, ve kterém se společnost postavila proti doporučení elit a „názorových vůdců“, mohlo inspirovat i další národy v Evropě, a možná nejen v otázce příslušnosti k Evropské unii. Může podle vás nastat tento efekt?
Ve většině evropských zemí je tomu tak, že naprostá většina lidí není spokojena s Evropskou unií a požaduje zastavit současnou imigrační vlnu. Na tom se nic nezměnilo.
Nic se nezměnilo ani na tom, že vládnoucí menšiny ví, že nemají podporu obyvatel. Řeší to různými opatřeními. Snaží se nepřipustit diskusi, onálepkovat opozici jako extremisty, cenzurovat informace, zakazovat debatu a vedle toho zlikvidovat samotnou demokracii: bránit referendům, falšovat volební výsledky, omezovat pravomoci volených parlamentů a především dovážet nové voliče.
Kdo je pro vás důvěryhodnější?Anketa
Na tom nemohlo hlasování o Brexitu nic změnit. Britské hlasování ale vyvolalo novou vlnu naděje, že je možné euroelity porazit. To znamená, že lidé budou ochotnější dávat energii opozičním aktivitám a snad vzroste i ochota některých bohatých lidí podporovat opoziční skupiny finančně. Nicméně je velká otázka, zda tento efekt rychle nevyprchá. Já osobně jsem skeptický – zvláště, když lidé uvidí, že Velká Británie si odchodem nijak zvlášť nepomohla.
Opravdu myslíte, že Británii ochod z EU neprospěje?
Nemějme přehnaná očekávání. Proces rozchodu s EU bude trvat několik let. Pozitivní hospodářský efekt se projeví až v delším horizontu. A hlavního britského problému, kterým je dnes islám, se to nedotkne vůbec. Nová britská premiérka podporuje islámské soudy, které nerozhodují podle britských zákonů, ale podle islámské šaríje. Podstatná část vládnoucích konzervativců vidí budoucnost Británie jako islámské země. Starostou Londýna není jen muslim, ale přímo islamistický radikál. Nic z toho se odchodem Británie z EU nevyřeší. Samozřejmě, je pozitivní, že Velká Británie nebude podléhat stupidním normám o výkonnosti rychlovarných konvic. Ale ty opravdu závažné problémy budou muset Britové teprve vyřešit.
V posledních dnech došlo v Evropě ke hned několika teroristickým útokům, vedených imigranty. Mohou útoky v takovém rozsahu nějak ovlivnit část společnosti? Nebo už mají pouze „utvrzovací“ efekt, protože jedna část společnosti odmítla imigraci již dávno a druhá něco takového neudělá za žádných okolností?
Stalo se něco závažnějšího než „jen“ několik útoků. Islamizace Evropy vstoupila do další fáze. Došlo k tomu, co v posledních měsících předpovídala na stránkách ParlamentníchListů.cz řada renomovaných analytiků. Zabíjení Evropanů se stalo součástí každodenního života. Za pár dnů přestanou noviny přinášet zprávy o tom, kde koho ubodali nebo znásilnili. Ale to neznamená, že se ty případy přestanou dít. Ostatně, německý ministr vnitra již otevřeně přiznal, že nedokáže ochránit obyvatele před dalšími útoky.
Jak na to bude reagovat veřejné mínění? Dá se skutečně očekávat, že proimigrační fanatici se utvrdí ve svých postojích a budou naopak požadovat rychlejší islamizaci a tvrdší represe vůči původním obyvatelům Evropy. Vedle toho je ale vidět, že intelektuálská fronta se drolí. A to i u nás. Multikulturní Lidové noviny tento týden pustily na stránku komentář, ve kterém je imigrační vlna nazvána genocidou. Velmi solidní a zdrženlivý ekonom Pavel Kohout fakticky navrhl, aby islámští radikálové byli zbaveni občanských práv a vězněni bez soudu po neomezeně dlouhou dobu. To by bylo ještě donedávna naprosto nemyslitelné.
Čekám ale, že hlavní proud bude směřovat k podrobení se. Co může udělat třeba průměrný Francouz? Nechce-li se stát obětí příštího útoku, přestane se účastnit veřejných oslav. Přestane chodit tam, kde se jí vepřové nebo podává alkohol. Jeho žena přestane nosit minisukni. To jsou všechno věci, které vám pomohou přežít. Ale když se tak zachovají všichni, země se stane islámskou. V další fázi pak budou lidé „pro jistotu“ platit daň ze svého nemuslimství nebo konvertují. V první fázi se bude jednat jen o formální přechod k islámu. Ale radikální duchovní si už pohlídají, aby to tak neskončilo. Pokud nedojde k nějakému radikálnímu zlomu, tisíciletá historie Francie skončí. Stejně jako skončila tisíciletá historie předislámské Persie.
Jak může podle vás Evropu a její společnost poznamenat dění v Turecku? V rámci NATO, na hranicích kontinentu, máme zemi, která se může stát velmi totalitně spravovanou „islámskou republikou“. Přiměje toto Evropany uvědomit si nebezpečí, které jim hrozí?
Hlavní nebezpečí dnes představují islámské komunity v evropských zemích. A masivní podpory ze zahraničí, včetně Turecka, se jim dostávalo už dosud. Změní se vlastně jen to, že Turecko se postupně přemění na chudou zaostalou a špinavou zemi. Možná takovou, jakou je dnes Pákistán.
Psali jsme:
Pojďme domů. Děti jsou na prázdninách, v září se podle některých vrátí do úplně jiných škol, než jaké v červnu opouštěly. Otázka inkluzivního vzdělávání, které se má rozjet, má řadu kritiků, například stínového ministra školství z ODS Václava Klause mladšího. Co podle vás může v důsledku tohoto procesu ve společnosti nastat, až dorostou generace, které inkluzivním vzděláváním prošly?
Ono se změní vlastně jen to, že dále klesne úroveň výuky na školách, kam své děti posílají běžní pracující. Jinými slovy, opět vzrostou rozdíly v životních šancích mezi bohatými a chudými. Ale ani tohle není novinka: úroveň výuky na školách pro běžné děti setrvale klesá už 20 let, vyjma výuky jazyků. Po komunistech jsme zdědili školství, jehož cílem bylo, aby se děti něco opravdu naučily. Dnes máme školství, jehož cílem je, aby se děti cítily dobře. Na druhém místě pak je, aby měly stejné názory jako vláda. Na znalosti už jaksi nezbývá čas. Inkluze to jenom završí.
V této souvislosti se objevily i názory, že se jedná o součást širšího plánu na ovládnutí společnosti prostřednictvím indoktrinace „moderními“ liberálními myšlenkami. Existuje podle vás nějaký takový záměr?
Jednoznačně ano. Politická třída, neziskovky i většina státní byrokracie chtějí určovat, co si lidé mají myslet, co mají cítit, co jim má chutnat, jak má vypadat jejich sexualita atd. A neváhají použít všech prostředků k tomu, aby to lidem natloukli do hlav. Malé a zranitelné děti ve školách jsou snadným cílem. Ten tlak je horší, než byl v Gottwaldově období, protože tehdejší komunisté alespoň respektovali základní lidské hodnoty jako rodina, odpovědnost, vymezení mužské a ženské role apod.
To ostatně není jen moje spekulace. Existuje bezpočet oficiálních dokumentů, které jednoznačně hovoří o tom, že cílem státních aktivit je „odstranění předsudků“, „vytvoření zdravého názoru“, „zavedení zdravého životního stylu“ atd.
Václav Klaus starší v rozhovoru pro týdeník Echo vyjádřil názor, že zatímco v naší společnosti mladá generace ještě je schopná alespoň částečně vnímat všechny myšlenky, na Západě již člověk může projít dospíváním i celým vzdělávacím procesem, aníž by se setkal s jinými než liberálně pokrokovými myšlenkami. Jako příklad uvedl mladou rakouskou novinářku, která na něj při rozhovoru zírala jak na mimozemšťana, lapala po dechu a nebyla schopna ani polemizovat, jak pro ní byly jeho názory „z jiného světa“. Hrozí nám totéž, nebo je možnost, že se tomu vyhneme, třeba díky „švejkovskému“ sklonu dívat se na kategorické myšlenky a ideologie s cynickým nadhledem?
I v dnešní České republice jsou lidé, kteří žijí v takové izolaci. Zkuste se pobavit třeba s nějakým vysokoškolským studentem humanitních disciplín. Když jsem před 20 lety studoval já, bylo běžné, že jsme v rámci výuky srovnávali protichůdné názory. Dnešní student dostane jen jednu sadu názorů, a pokud ji jakkoliv zpochybní, je šikanován. A co je horší, ten tlak nevytváří jen škola. Vzniklo ucelené prostředí, které zahrnuje univerzitu, média, kulturní kluby, neziskovky, kamarádské skupiny – všichni říkají totéž a nezávislé myšlení je zakázáno. Výsledkem jsou dokonale vymyté mozky.
Samozřejmě, nepostihuje to celou společnost. Pokud nemáte vyšší ambice než být skladníkem nebo soustružníkem, pak si můžete zachovat nezávislé myšlení. Ale to platí i v České republice i v Rakousku.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jakub Vosáhlo
