V první fázi informoval o svém pohledu na nového „pána“ Bílého domu. Tento náhled na rozdíl od Slovenska není v České republice příliš ventilován.

Evropa by neměla po Americe plakat

„Vzpomínám, když vyhrál americké volby Donald Trump, jak všichni naříkali,“ uvedl na začátku svého proslovu Hajšel. „Ale já jsem viděl určitou možnost, že když se Amerika více zahledí do sebe, tak bude možnost pro EU, aby se ukázala. Unie tuto možnost zatím nevyužívá. Možná teď trochu. Líbí se mi, že v oblasti environmentálních závazků, takzvané Pařížské dohody o snižování skleníkových plynů, je znát, že EU na sebe převzala iniciativu a břemeno, i když USA odstoupily. A jsou to dost drastické dohody, je to snížení o 40 procent hladiny emisí skleníkových plynů do roku 2030 proti roku 1990,“ upozornil Hajšel. Přítomné však uklidnil tvrzením, že když existuje obchod s emisemi, tak pro mnoho podniků, oblastí a států stačí zachovat trend, který je. „Přijde to legislativou, která bude schvalovaná v EU. Například, že se naftové motory od roku 2020 nebudou moci vůbec prodávat. Doprodají se třeba auta a už se s nimi nová vyrábět nebudou, takže si lidé budou mít možnost koupit jen na benzín, plyn, elektřinu nebo hybridní,“ uvedl jeden z příkladů.
„Když tedy nechceme, aby se zvyšovala všeobecná průměrná roční teplota celé Země, a to se zvyšuje o dva až šest stupňů za padesát let, tak je možné, že bude potřeba 80procentní snížení skleníkových plynů už do roku 2050,“ varoval ale Hajšel. „Když se to nedodrží a teplota stoupne o dva stupně, tak se hladina moře zvýší v důsledku roztání ledovců o dva tři metry a dojde k zaplavení poloviny Nizozemska, Belgie a některých dalších států. Takže když Nizozemci tady skupují půdu, vědí proč. Je to až konspirativní, ale je zapotřebí se tomu postavit a brát to do úvahy,“ v podstatě potvrdil, co se šušká mezi lidmi.

Když „ujede“ vícerychlostní Unie

Další velká debata je, kam půjde Evropa po takzvaném Brexitu. „Je to šance pro Unii konečně se ukázat. Velká Británie, silný atlantický pruh v EU, se snažila brzdit integraci v EU a stačilo jí získat několik malých států a v podstatě dosáhla kvalifikovanou menšinu a mohla cokoliv zablokovat. Teď by se měly dohody dosahovat myslím lehčeji,“ prohlásil ředitel informační slovenské kanceláře EP.  Dva roky je prý na stole německo-francouzská iniciativa v ekonomické a finanční oblasti a Evropská komise vypracovala po Brexitu pět možných scénářů vývoje. Jeden z nich má podle Róberta Hajšela dost velkou podporu právě  Francouzů a Němců. Jde o takzvanou vícerychlostní Unii, kde nejrychleji půjde dál jádro států – Německo, Francie, „možná Nizozemsko, Rakousko, chtěla by tam být i Itálie a za Slovensko by tam chtěl být i náš premiér Fico. U těchto států ale není konsensus, zda tam mají být, nebo nikoliv. Být v jádru EU znamená, že to bude hlubší, opravdová integrace.“ To už bude skutečně vládnout Brusel. „To znamená, že tam se něco dohodne a my tam už takový hlas mít nebudeme. Když nám něco nebude vyhovovat – a to se nám stává často, že nám nevyhovuje to, co se přijímá na úrovni Německa a Francie, tak v tom případě se můžeme dostat do nechtěné situace a tam již nebude možné si vybírat á la carte, že toto chceme a toto ne. Prostě to budeme muset implementovat,“ informoval Hajšel o zásadní nepopulární záležitosti v rychlé části EU, jež by mohla postihnout malé státy.

… kdo tedy vlastně dával a kdo bral…

„I kdyby Brexit neexistoval, o evropském jádru se již diskutovalo alespoň deset let. Zatímco evropské smlouvy dovolují, a to je jen v některých oblastech, řekněme zrychlenou spolupráci, například v oblasti daňově finančních věcí, kde se již několik let vyjednává – a zúčastňuje se toho jen deset států včetně Slovenska – o tom, že daň takzvaných velkých hraničních transakcí bude tvořit budoucí jádro rozpočtu EU. Že se nebude spoléhat na příspěvky jednotlivých států, ale že to bude zharmonizované, že nebude ani identifikovatelné, odkud to jde. Zatím se rozpočet formuje tak, že každý stát řekne, kolik platí, kolik dostává, a nezohledňuje se, kolik se tam vyrobí. Jsou experti, kteří vám vyčíslí, že slovenských dvanáct let členství v EU bylo výhodnějších pro západní část EU než pro nás. Když vezmeme všechny položky a nejen ty rozpočtové. Tím myslím i dividendy velkých, u nás etablovaných podniků, které nekončí ve slovenském rozpočtu a jdou jinam, a určitě ne do Mongolska,“ lehce zažertoval Hajšel. „V čisté rozpočtové bilanci je na tom Slovensko velmi plusově díky eurofondům, které jsou zase často kritizované kvůli korupci oproti těžkému dozorovacímu a monitorujícímu mechanismu ze strany Evropské komise. Když kupříkladu stojí lavička v parku 3000 euro, tak to asi není normální.“

Rub eurohujerství

„V ekonomice nás jako Slovensko už mnoho států předběhlo a od Ficovy vlády se víceméně zvýšilo daňové zatížení, stále jsme ještě konkurenceschopní,“ varoval Hajšel. „Když bychom šli do jádra Unie, tak daňový základ by byl určitě mnohem větší a byl by harmonizovaný. Tím pádem některé firmy, které jsou tu hlavně kvůli nízkým daním, by odešly. To je třeba brát do úvahy. Museli bychom je stimulovat jinak a je otázka, jak a na účet koho. Všechno je tedy třeba si rozmyslet, ale určitá harmonizace daňového základu bude, tak jako jistě bude transakční daň.“
Co se týká sociální integrace, „tak v jádru bude také možná minimální mzda. Dovedeme si ji představit na výši 1500 euro? Myslím si, že asi 90 procent firem na Slovensku by zkrachovalo a státní sektor by zbankrotoval hned. Představte si, že ti úředníci, kteří vydělávají 400, 700 eur, by museli dostat alespoň 1500. My za současného nastavení ekonomiky, i když se pořád o tom mluví, a to je problém i odborů, že dobíháme produktivitou práce západní státy, ale máme stále dvou a půlnásobně nižší mzdu. Takže, kde je chyba?“