Nová senátorka lidovců: Vytvořit dvojkoalici se Starosty je riziko. Deset procent dohromady zatím nedáme

Dlouhá léta jste byla v komunální politice, vloni na podzim jste se stala členkou horní komory Parlamentu. Jaký byl pro vás přechod do vysoké politiky? Zaskočilo vás v Senátu něco, nebo jste byla na všechno nové připravena?

Samozřejmě jsem všechno neočekávala, ale spoustu věcí jsem vnímala, protože na jižní Moravě znám v KDU - ČSL mnoho lidí, kteří ve vysoké politice působili. Ať už to byli poslanci nebo senátoři. I od nich jsem mnohé slyšela. Ale vlastní zkušenost je přece jen něco jiného.

Podařilo se vám přizpůsobit činnosti Senátu, která je jistě odlišná od komunální problematiky, bez větších problémů?

Senát je jako rozjetý vlak, do kterého jsem naskočila. Mnohé oblasti znám, ale jsou témata, která jsou pro mě nová. Musím bedlivě sledovat a nastudovat nové věci, což je docela náročné na čas, abych se dostala do podstaty zákona, který se právě projednává. Momentálně jsem se dívala na balíček zákonů, které se týkají voleb, a snažím se to převést do komunálního prostředí. Ale jsou věci, u kterých to není tak snadné, protože jsem se v některých speciálních oblastech nepohybovala a pak oslovuji odborníky v regionu, kteří se v této oblasti pohybují delší dobu, nebo se obrátím na některého kolegu v senátorském klubu.

Věnujete se už naplno práci senátorky, nebo jste současně stále i v komunální politice?

Já to mám trochu složitější. Odešla jsem z postu místostarostky, funkci už od 1. ledna nevykonávám, ale zůstala jsem členkou rady města a byla jsem v říjnu zvolena i krajskou zastupitelkou, takže se věnuji těmto třem věcem.

To je tedy určitě časově náročné.

V zastupitelstvu Jihomoravského kraje jsem byla i v minulém období, místostarostkou jsem byla čtrnáct let. V radě města jde hlavně o to, abych poradila své nástupkyni, protože jsem tam pracovně nejstarší, takže znám některé věci, které se před lety řešily a teď se k nim nějakým způsobem dostáváme zpět. Ale to neznamená, že bych tvořila materiály nebo chodila na každé jednání, které na radnici probíhá. Na kraji jsem působila jako neuvolněná předsedkyně sociální komise a místopředsedkyně komise pro životní prostředí, dnes jsem v obou komisích jen členkou. Ale těžší je pro mne získat přehled nad některými oblastmi, kterými se zabývá Senát, jako jsou třeba daňové balíčky, v těchto oblastech jsem se dřív nepohybovala, takže je to pro mne náročné. Konzultuji to se svými kolegy, abych se v projednávané problematice orientovala.

Podobný problém řeší všichni zákonodárci, proto se většinou specializují na určitá témata, v ostatních se řídí názorem odborníků v poslaneckém nebo senátorském klubu. Je vidět, že jste zodpovědná a snažíte se proniknout do všech problémů. Myslíte si, že je vůbec reálné získat dostatečný přehled ve všech věcech, které se v parlamentu projednávají?

Máte pravdu, jak v poslaneckém, tak v senátním klubu je řada odborníků na určité oblasti, ale na druhé straně je potřeba se v tématech orientovat. Ptají se mě na to i voliči, nemohu říci, že se na to nejdřív někoho z kolegů zeptám. Chci o každém problému alespoň to základní vědět. Ale je to jiné než na radnici. Když jsem měla předkládat nějaký materiál v radě města, připravovala jsem si to od samého začátku, krok za krokem, projednávala jsem to v komisích, na poradách, na radě, pak teprve šel materiál do zastupitelstva. Na jeho přípravu i projednání bylo poměrně dost času, takže jsem problematiku opravdu dobře znala. V Senátu nám přijde několik stran programu, k tomu senátní tisky a máme na jejich prostudování poměrně krátkou dobu. Senát musí do měsíce reagovat na to, co přišlo ze sněmovny. Přivítala bych, kdyby tato lhůta byla delší. Já nad stohem materiálů sedím, kompletuji informace, do toho mi chodí e-maily od různých skupin, které se vyjadřují k jednotlivým zákonům. Jedni to chtějí tak, jiní úplně jinak. Je pak svízelná situace se v tom orientovat. Proto je někdy lepší se obrátit na odborníky. Pro představu - měli jsme třeba zákony v oblasti včelařství, kde se řešila včela kraňská.

Máte opravdu široký rozptyl – od volebních zákonů, přes školské, daňové, energetiku až po včelky. A to jste také nedávno řešili národní parky, kde šlo i o Šumavu. Prezident podpořil senátní návrh, ale sněmovna schválila zase ten svůj, což ještě není definitivní rozhodnutí, protože prezident už prohlásil, že zákon bude vetovat. Vy jste byla také pro senátní návrh?

Já jsem také hlasovala pro senátní návrh, protože myslím, že nejde jen o přírodní parky, ale i o život obcí. Brala jsem v úvahu, že i v těchto oblastech lidé chtějí žít normálním životem. A i jim záleží na tom, aby si přírodu, v níž žijí, uchovali.

Jsou vztahy mezi politickými soupeři ve vysoké politice jiné, třeba horší než v té komunální? Zažíváte obojí, takže můžete srovnávat.

Zatím jsem v Senátu nepozorovala nějaké politické třenice. Musím říci, že v komunální politice to není nic jednoduchého. Opozice se umí proti koalici velmi dobře semknout a dokáže být velmi nepříjemná. Zažíváme to často od mužů, ti mají takový pestřejší slovník.

Máte pocit, že to mají ženy v politice těžší, že jsou vystaveny většímu tlaku než muži?

Myslím si, že jsme citlivější, ale když se naučíme některá pravidla, dá se to zvládnout. A pak se muži i zastydí za to, jak se chovají.

Takže zatím nelitujete, že jste se dala na „velkou“ politiku?

Zatím ne, to by bylo předčasné. Já mám ráda nové výzvy.

Co říkáte tomu, že se KDU-ČSL domlouvá se Starosty a nezávislými na tom, že půjdou do voleb jako dvojkoalice, která ale potřebuje pro vstup do sněmovny deset procent hlasů voličů. Většina politologů to považuje za velký risk, který může skončit tím, že lidovci opět vypadnou z Poslanecké sněmovny.

Vezmu to pohledem našeho regionu. My jsme poměrně silný lidovecký okres a spousta názorů, které jako předsedkyně okresního výboru strany sbírám, se spíš kloní k představě jít do voleb samostatně, nevstupovat do dvojkoalice. Na druhé straně vím, že pro severní Čechy a oblast Karlovy Vary by zase bylo výhodné jít do koalice se STAN, protože v jejich regionech zase mají větší podporu Starostové. Takže věřím tomu, jak jsme se dohodli na celostátní konferenci, že zatím se nic neuzavírá, probíhají jednání mezi oběma stranami, budou se zpracovávat analýzy s tím, že koncem května náš sjezd udělá konečné rozhodnutí. Ale připouštím, že vytvořit dvojkoalici je riziko, protože když se podíváme na preferenční hlasy obou stran, nevypadá to, že bychom zatím dali dohromady deset procent. Zatím je to méně.

A to ještě neznamená, že podpora dvojkoalice bude automaticky znamenat součet preferencí obou stran. Zvlášť když vy – lidovci – jste dnes součástí vládní koalice, STAN naopak součástí opozice, kritizuje kroky vaší vlády, což může znamenat pro některé z voličů vašich stran problém.

Jistě. Já zatím ani nevím, jak se nám protnou volební programy. To bude také zásadní.

Už dnes nějak víc spolupracujete v Senátu se senátory zvolenými za STAN?

Já osobně nikoho ze STAN moc neznám, takže zatím se na ně neobracím. S panem senátorem Růžičkou jsme ve výboru pro vzdělávání, s tím se vídám častěji, probíráme problémy školství, kariérní řád apod. Ale jinak žádná větší spolupráce není.

Vy už nezažijete volbu prezidenta parlamentem, dnes už máme přímou volbu, která se příští rok uskuteční podruhé v naší historii. Miloš Zeman za pár dní veřejně ohlásí, zda bude či nebude znovu kandidovat. Jak se podle vás rozhodne?

Nedovedu odhadnout, jestli bude kandidovat nebo ne, protože roli může sehrát mnoho věcí, třeba i jeho zdravotní stav. I když jsem slyšela, že pan prezident říká, že je na tom dobře. Já jsem v minulé volbě volila naši kandidátku – paní doktorku Roithovou. To jsou dvě naprosto odlišné osobnosti.

Myslíte si, že by vaše strana měla do prezidentského klání znovu vyslat svého kandidáta?

To nevím, ale vzhledem k situaci a zkušenosti z minulých prezidentských voleb, když máme kolem šesti, sedmi procent preferencí, to nechci předjímat. Myslím si, že jsme měli prezidenty, kteří nebyli tak lidoví, přitom dovedli oslovit mnohé občany. Ale přivítala bych, kdyby voliči učinili na Pražském hradě změnu.