Jak velkým překvapením pro vás bylo, že se před koncem roku Nejvyšší soud zastal v letité kauze somálské studentky s hidžábem s odůvodněním, že Česko musí tolerovat náboženskou rozmanitost? Vy jste u předchozích soudních instancí úspěšně zastupoval žalovanou stranu, tedy Střední zdravotnickou školu v Praze 10 a její ředitelku Ivanku Kohoutovou. Proč to tentokrát nedopadlo podle vašich představ?
Rozsudek pro mne překvapivým byl. To nepopírám. Musím ho samozřejmě respektovat, ale to neznamená, že se s ním hodlám smířit. Trvám na své první reakci, kterou jsem uveřejnil v rámci tiskové zprávy. Tedy nadále považuji rozsudek za zcela absurdní, neztotožňujeme se s ním, považuji rozsudek za věcně i právně nesprávný a argumentačně zcela chabý. Soud ve své argumentaci zcela popírá a pomíjí prokázaná fakta, překrucuje ustanovení antidiskriminačního zákona a vykládá je zjevně ve prospěch žalobkyně. Chtěl jsem se k rozsudku vyjádřit do tisku podrobněji, ale nakonec jsem se rozhodl nechat si argumentaci před nalézací soud. Není všem dnům konec, budeme určitě navrhovat doplnění dokazování, a věřím, že uspějeme.
Trochu mne zaráží, že se nedokážeme poučit ze situace, která prolamováním hradeb ve prospěch náboženských uskupení, zvláště toho jednoho, zavládla na západ od našich hranic. Je to chyba.
V poslední době ale kroutím hlavou nad vícero rozhodnutími našich soudů s politickým přesahem. Ať už je to kontroverzní rozhodnutí ve sporu ohledně divadelní hry Naše násilí a vaše násilí, nebo rozhodnutí ve věci Parlamentních listů ve sporu s Forum24. Mimo mé chápání také považuji rozhodnutí Ústavního soudu ve věci hoteliéra, který odmítal ubytovat Rusy, pokud písemně nevyjádří nesouhlas s anexí Krymu.
Připadá mi, jako byste se rozhodl chodit hlavou proti zdi, nebo alespoň proti mainstreamu. V „šátkové“ kauze jste stál na opačné straně než Česká televize a s ní názorově propojená média, teď jste obrazně řečeno vstoupil do stejné řeky. Zatímco mainstream rozcupoval dětského psychiatra Jaroslava Matýse, který po výrocích o švédské aktivistce Gretě Thunbergové, že je nezralým dítětem s autistickými problémy, musel pod tlakem odstoupit z několika prestižních pozic, vy jste oznámil, že ho budete hájit u soudu, kde bude bojovat za očištění svého jména. Co vás k tomu vede?
Nemám rád, když se v duchu tvrzených veřejných zájmů ubližuje jednotlivci. Nesnáším lidově řečeno levárny, a to je proto asi má osobní motivace. Oba případy si jsou velmi podobné.
Z mého pohledu se ředitelka zdravotnické školy Ivanka Kohoutová, se kterou se navíc znám řadu let a jsme přáteli, stala jakýmsi lakmusovým papírkem při snaze ombudsmanky Šabatové a na ni napojených neziskovek za tichého souhlasu Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy vyzkoušet, kam až při prosazování ideologie multikulturalismu mohou zajít. Byl to vlastně banální případ, který Anna Šabatová zpolitizovala a využila zjevně k prosazování vlastních politických idejí. Koneckonců sama řekla mediím nedávno, že to byla její nejtěžší kauza,
U pana doktora Matýse je to obdobné. Jeho výroky o Gretě jsou opět jen zástupný problém. A opět se zde proti němu spojily vlivové skupiny s rozdílnými zájmy. Pan doktor se stal v podstatě obětí několika zájmových skupin s různou motivací, k čemuž bylo zneužito jeho vyjádření ke Gretě. Byl nepohodlný některým politickým neziskovým organizacím při hodnocení chování Grety Thunbergové, která je novou modlou ekologických aktivistů. To, že se stavěl proti některým projektům v oboru psychiatrie, zase vadilo některým zájmovým skupinám ve zdravotnictví. Proti tomu je třeba se bránit.
Mají tyto případy, v nichž jste z pozice advokáta aktivním účastníkem, souvislost i s postoji nově vzniklého občanského hnutí Trikolóra, kde jste se stal odborným garantem pro oblast práva a spravedlnosti?
Samozřejmě. Ačkoli k případům přistupuji odborně a nezaujatě, je jistě zřejmé z mých komentářů, jaké mám politické názory. V obou případech tady spatřuji útoky na hodnoty, které Trikolóra brání. Svoboda slova, stop politizace našeho školství v duchu multikulturní ideologie nebo omezení vlivu politických neziskovek. To uvádím jen jako příklad, nicméně určitě mne moje politické přesvědčení, které mne přivedlo do řad Trikolóry, motivuje k tomu, být aktivní i v oblasti, kde se pohybuji profesně. Jsem rád, že moji snahu očistit jméno doktora Matýse Trikolóra jako jediná veřejně podpořila. On má na své straně řadu příznivců, ale to se z médií nedozvíte.
Psali jsme:
Předsedou Trikolóry je poslanec Václav Klaus, jehož ze svých řad vyloučila ODS. Její nejviditelnější tváří se stal v posledních týdnech exhibicionista ve funkci starosty Řeporyjí Pavel Novotný, který nedávno prohlásil, že by ruského ministra zahraničí Sergeje Lavrova nechal pověsit. Pokud bude Trikolóra soupeřit s ODS o podobné voliče, považujete za výhodu, že konkurenta si budou lidé spojovat víc s tváří tohoto exota než jakéhosi tichošlápka Petra Fialy?
Čí novoroční projev jste sledovali? Anketa
Trikolóra je nejnovějším subjektem na domácí politické scéně, ale brzy to tak být nemusí. A to proto, že by se podle některých mohlo v marasmu české politiky blýskat na lepší časy. Tu naději vkládají do projektu poslance a starosty Prahy 7 Jana Čižinského 3000 statečných, kteří mají sehrát podobně pozitivní úlohu jako hrdinové filmu Sedm statečných. Máme od něj čekat kultivaci politické scény a spolu s ní i volební úspěch, kterého Jan Čižinský zatím při každé své kandidatuře dosáhl?
A za jakou stranu bude pan Čižinský blýskat na lepší časy teď? Myslím, že jsem vám odpověděl.
Jako advokát nemůžete ujít otázkám na kauzy Andreje Babiše. Jak pohlížíte na tu, v níž je podle auditorů Evropské komise ve střetu zájmů navzdory splnění podmínek ve smyslu „lex Babiš"? A jak na rozhodnutí nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana, jenž zrušil rozhodnutí o zastavení trestního stíhání premiéra v kauze Čapí hnízdo a případ tak vrátil policii do fáze vyšetřování?
Zprávu auditorů jsem, bohužel, nečetl. A rozhodnutí Pavla Zemana rovněž ne. Nicméně si myslím, že už je touto kauzou celá naše veřejnost unavená, a zjevně to nemá konce. Problém je v samotné podstatě té kauzy, a to jsou dotace.
Po revoluci v devadesátých letech byla slova jako dotace, subvence, granty a nevím co ještě skoro sprostá slova. Dnes jsme přistoupili na tuto ekonomicky neefektivní hru EU a bereme jako samozřejmost, že o tom, kdo bude, jak a v čem podnikat, nebo co se kde a za kolik bude stavět, rozhodují úředníci někde v Bruselu nebo ve vnitrostátních orgánech. Systém dotací pokřivuje podnikatelské prostředí a vytváří prostor pro korupci. Jen spočítejte, kolik korupčních případů při machinacích s dotacemi skončilo před soudem.
Já nepotřebuji, aby mi někdo stavěl za moje peníze nebo peníze daňových poplatníků v EU jízdárny pro koně nebo další golfová hřiště.
Právě tyto Babišovy kauzy byly důvodem, proč nás v právě skončeném roce provázely protestní akce organizované spolkem Milion chvilek. Už toho bylo řečeno mnoho, ale co vzkázat jak jejich hlavnímu představiteli Mikuláši Minářovi, tak občanům, kteří se demonstrací účastní?
Jako ctím svobodu slova, ctím svobodu shromažďování. Já sotva budu hájit tuto vládu, nesouhlasím s její politikou, ale ani bych nešel na Letnou. Příliš mi rétorika i složení zúčastněné kulturní fronty připomíná akce „Děkujeme, odejděte“ nebo televizní revoluci. Taky už něco pamatuji a mám pocit, že někteří lidé se za třicet let nesmířili s tím, že nejsou u moci a že nevyhráli volby. Když mě v noci probudíte, tak vám dám seznam profesionálních signatářů... počínaje Halíkem a Aňou Geislerovou konče.
A Mikuláš Minář? Když jsem slyšel jeho některé výroky, tak mi šel mráz po zádech. Zejména z té revoluční dikce. Je to výplod své doby a taková naše česká Greta, dle mého názoru.
Chvilkaře podráždil a k trestnímu oznámení vyprovokoval jednoho z nich předseda KSČM Vojtěch Filip, když prohlásil: „Tak si nazkoušeli dostat lidi na Letnou, sice trochu nafoukli počet účastníků, ale přesto se jim to podařilo, těch lidí tam bylo poměrně hodně. Teď si vyzkoušeli blokádu hlavního nádraží, vyzkoušeli si kybernetický teroristický útok na nemocnici a zatím jim to prochází.“ Je to jen plácnutí do vody, nebo si šéf komunistů těmi slovy skutečně řekl o trestní stíhání?
Minimálně jeho výrok o kybernetickém teroristickém útoku na nemocnici považuji za problematický.
_profil_top.jpg)
Během roku se do veřejného diskurzu několikrát dostalo téma přijetí původně sirotků, nyní „dětí bez doprovodu", z táborů v Řecku. Naposledy se mluvilo o čtyřiceti a vláda byla peskována, že není vstřícná ani při takto zanedbatelném počtu. Měli bychom se ustrnout nad nezletilými v tíživé životní situaci, nebo je správné z nějakých důvodů setrvat na pozici, kterou hájí naše nynější vláda?
Tak především, já už začínám být alergický na tvrzení některých odborníků na migraci napříč politickým spektrem, kteří nás stále ujišťují, že je tu 12 migrantů. Podívejte se na statistiky Ministerstva vnitra a uvidíte, že realita je docela jiná.
Paní poslankyně Šojdrová musela asi dlouho přemýšlet, když přišla s těmito nesmyslnými nápady. Doporučuji zhlédnout nebo si přečíst rozhovor s arabistou Petrem Pelikánem. Osobně v tomto čistě politickém kroku vidím jednak hazardování s osudy těch údajných sirotků, a jednak pro futuro i s naší bezpečností. Ta mládež přichází z naprosto jiného kulturního a náboženského prostředí, nic o nich skutečně nevíme, ani to, zda jsou to sirotci.
Prostě shledávám ten počin zcela nezodpovědným. A když vidím, že se ve věci angažuje i pan Rozumek z Organizace pro pomoc uprchlíkům, tak jsou moje pochybnosti ještě více umocněny.
Prof. PhDr. Petr Fiala, Ph.D., LL.M.
Máme pár dnů po Vánocích, kdy se setkávají různé generace. Dříve platilo, že mladší se učili od starších a že moudrost starších má být ceněna. Nyní aktivisté upozorňují na to, že starší generace je náchylná k dezinformacím, ať už kvůli řetězovým mailům nebo internetovým prostředkům. A mladá generace se v médiích snaží té starší v tomto směru radit. Co o této výměně rolí soudíte?
Trochu zapomínáme na to, že ta starší generace nesla nejtěžší břímě vývoje v naší zemi za poslední desetiletí. A já být senior, tak mě takové výroky spíše urazí. Podobné bludy hlásá zejména pokroková indoktrinovaná mládež, která by nejraději seniorům odebrala snad i volební právo. Levicoví liberálové jsou na pochodu a nezastaví se před ničím. Ne vše, co představuje názor mladé generace, musí být i určující pro další vývoj ve společnosti. Nejen u nás, ale i v zahraničí se společnost již mnohokrát spálila, podlehla-li ideologii prosazované zapálenými juniory.
Ještě k Vánocům, jež jsou zejména svátkem křesťanství. Jenže v Česku většina lidí v Boha nevěří, a navíc je i u nás katolická církev poskvrněna skandály se sexuálním zneužíváním. Stejně tak tu panuje dlouhodobý antagonismus mezi kardinálem Dominikem Dukou a knězem Tomášem Halíkem. Má nyní ještě vůbec význam klást důraz na křesťanské hodnoty a vychovávat mladou generaci v jejich duchu, když západní Evropu čím dál více ovládá jiné náboženství, které je s křesťanstvím neslučitelné? Čímž se vlastně vracíme k úvodní otázce a k verdiktu Nejvyššího soudu...
Určitě to význam má. Souvisí to s našimi kořeny. Jak kdysi řekl Mons. Piťha, křesťanství je náboženstvím života. Já jsem přesvědčen, že právě návrat a respekt k hodnotám, na kterých spočívá naše společnost a celá západokřesťanská civilizace, je podmínkou prostého přežití. Stát se dosud hlásí k těmto kořenům už jen například tím, že uznává některé hlavní křesťanské svátky jako svátky státní nebo alespoň jako svátky spojené s dny volna. Na to bychom neměli zapomínat.
Horší ale je, že některé naše instituce nasedly na vlnu tolerance k zostuzování křesťanství, jako například ve věci soudního sporu pana kardinála ohledně divadelního představení v Brně. Na jedné straně je nám kladeno na srdce být tolerantní k ostatním náboženstvím jako ve věci „šátkové“ kauzy, na straně druhé budeme označovat bizarní hnus o znásilňování muslimky Ježíšem za umění a „symboliku střetu kultur“, jak uvedl ředitel Glaser. To mě upřímně irituje.
Závěrem, když už jsme mluvili o Vánocích a konci roku, bych chtěl všem čtenářům Parlamentních listů popřát vše dobré v roce 2020 a Parlamentním listům čím dál více věrných čtenářů.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
