_635695218277763486.JPG&id=73502)
Mezinárodní diskuzi vyvolal plán Donalda Trumpa stáhnout vojáky ze Sýrie. Trump je kritizován, že v Sýrii uvolňuje místo Putinovi a Íránu, případně ještě Turecku. Jak hodnotíte rozhodnutí se stáhnout?
Rozhodnutí stáhnout vojenskou přítomnost ze Sýrie je podle mne rozhodnutí chybné, ale je v logice toho, co Trump ve volební kampani řekl: Amerika na prvním místě. A řekl: Budeme činit, na čem mám momentálně zájem. Podle mě je zde nedostatek strategického pohledu dlouhodobého, a to vystřídalo krátkodobý zájem pragmatický. Proto se také Spojené státy rozhodly se státem Izrael vystoupit z Unesco. Je to v logice takzvaně každý za sebe.
A k samotnému plánu?
Samozřejmě, že tím se uvolňuje prostor logicky prezidentu Putinovi, aby měl vliv na dokončení války v Sýrii, a já si myslím, že se tak stane. A bude syrský mír, na který bude mít velký vliv Moskva, možná Teherán, určitě Írán a Turecko. Tyto tři země budou nositeli mírového řešení v Sýrii, Spojené státy z této role couvají.
Co nám říká chování Kurdů, kteří v reakci na Trumpův krok do jimi kontrolovaných oblastí pozvali Asadovy vojáky, neboť se bojí vpádu Turky podporovaných rebelů?
Zmínil jste, že se v Sýrii uvolní místo. Generál Stanley McChrystal právě zkritizoval stažení amerických vojsk ze Sýrie s tím, že kdykoli v posledních 60 letech USA někde uvolnily místo, byl z toho problém a ztráta stability v daném regionu. Hrozí podobná věc i v Sýrii, nebo tam pořádek zjedná Rusko, případně někdo jiný?
Jsem hluboce přesvědčen, že Rusko má nakročeno k tomu, aby pořádek udělalo. A protože Trump nechce podle mého názoru hrát roli svobodného světa, který by vedl i zápasy o udržení, řekněme, západního způsobu vládnutí ve světě - otevřené demokratické společnosti, pak otevírá prostor jiným. Potom určitě prezident Putin využije tohoto prostoru a udělal by chybu, kdyby tak neučinil.
Vladimir Putin v novoročním dopise Donaldu Trumpovi vyzval k širokému dialogu. Putin v dopise zdůraznil, že vztahy Ruska a Ameriky jsou „nejdůležitějším faktorem pro strategickou stabilitu a mezinárodní bezpečnost“. Zlepší se v roce 2019 vztahy mezi Ruskem a Amerikou? A co by jejich sblížení mohlo pomoci?
Nevím, jestli budou lepší, ale Vladimir Putin tím říká velmi důležitou politickou pozici. Není to Evropa, ale je to Washington, kdo je mým partnerem. Může to samozřejmě být Peking nebo Dillí, ale nejdůležitější jsou vztahy mezi Ruskem a Spojenými státy. Tím neříká, že jsou nejlepší jako dobře fungující, ale že jsou nejdůležitější, což je neutrální hodnocení bez hodnocení kvality. Tím naznačuje, že má větší zájem, aby Evropu v roli partnera, který by se musel vážně vzít do úvahy, že takovou Evropu nechce. Chce Evropu, která se bude potácet ve svých vlastních konfliktech.
Psali jsme:
A co ruský vliv na kampaň amerického prezidenta? Konkrétní závěry vyšetřování zatím nemáme…
Nejsem schopen posoudit, jaký byl vliv Ruska nebo ruských zpravodajských služeb v kampani Spojených států, ale je jasné, že operují služby všech velkých států a mocností na světě, takže i Ruska. Důležité je, aby se každý stát bránil destabilizujícímu dopadu do fungování konkrétního státu, ale působení zpravodajských služeb už patří ke geopolitickým vztahům. Spíše jde o to, aby každý chránil svůj národní zájem, aby neohrožoval bezpečnost státu, ale zase bych se divil, kdyby zpravodajské služby neměly zájem na dění v místech zájmu.
Máme malér s firmou Huawei, která byla označena Národním úřadem pro kybernetickou a informační bezpečnost za bezpečnostní riziko. Jde o reálnou hrozbu? Není to tak, že vlády všech velmocí mají otevřenou cestu do velkých technologických firem, a je to tedy s trochou nadsázky jen o tom, zda chceme, aby nás raději odposlouchávali Američané než Číňané?
Samozřejmě, že Spojené státy jsou našimi spojenci, takže vztah důvěry je jiný než s Čínou, protože s Čínou se snažíme udržet přátelské vztahy, a spojenci nejsme. Beru vážně, co říká náš Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost, protože mu důvěřuji jako úřadu. On opírá svoji zprávu mimo jiné o vlastní šetření a sdělení od spojenců.
Pochybnost o tom, že informace není v pořádku, musí řešit vláda. Nemůžeme ji řešit my ve veřejném mediálním prostoru, protože neznáme všechny relevantní informace, ani je znát nemůžeme a nesmíme, abychom neohrozili naši bezpečnost. Otázka nezní, co se zjistilo, ale jestli našemu úřadu důvěřujeme. Jestli mu důvěřujeme, tak musíme brát vážně, co řekl, a musím se podle toho chovat, pokud jde o národní zájem.
Podle analytika Jakuba Jandy z think-tanku Evropské hodnoty bude rok 2019 pro českou bezpečnost horší. Zvýšil se počet zpravodajců Ruska a Číny a obě velmoci prý zaútočí, protože jim „běží čas“. Bude?
Jistě, sdělení prezidenta Miloše Zemana ukazují, že má jiný vztah k Číně a k Rusku, než je v našem zájmu. Takže jeho zájem je do jisté míry soukromý. Ale prezident má pouze vliv, nemá v ruce reálnou moc. Chránit nás proti vlivu ať už Číny, nebo Ruska musí vláda a státní orgány, protože to je jejich úkol. Kroky Miloše Zemana nezměníme, ale to neznamená, že budeme postupovat podle toho, co říká. On tím, že už nikam nebude zvolen a je mu jedno, co si o něm kdo v České republice myslí, říká tyto výroky, které jsou velmi pročínské a proruské, ale s tím musíme počítat.
Ing. Miloš Zeman
Co bychom si v roce 2019 měli z geopolitického hlediska přát?
Aby volby do Evropského parlamentu nebyly neseny v duchu ochrany národních zájmů. Tedy aby neposilovala nálada, která by rozvolňovala Evropu, protože sice mluvíme o volbách do Evropského parlamentu, ale fakticky jsou to volby domácí. Bude pokušení všech politických stran z toho dělat kolbiště zápasení mezi jednotlivými politickými stranami, což je velké riziko. Duchem rizika je, aby nepřišel nějaký radikální návrh, který by se týkal vztahů takzvaných seriózních stran, které ho vzaly vážně. Pokud něco navrhuje Tomio Okamura, nebere se návrh tolik vážně. Riziko tkví v tom, aby ve jménu zisku hlasů ve volbách i volbách evropských nepřišly nějaké riskantní návrhy, které by přednesly seriózní strany.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Zuzana Koulová
