Po teroristických útocích v Paříži upozornil před hlasováním o tříměsíčním prodloužení výjimečného stavu v Národním shromáždění francouzský premiér Manuel Valls na hrozbu použití chemických či biologických zbraní teroristy. Také britský ministerský předseda David Cameron varoval, že se teroristické skupiny jako Islámský stát či al-Káida pokusí získat chemické, biologické a radioaktivní bojové prostředky. Je reálné, že by se jim to podařilo, a jaká je dostupnost takových zbraní?
Považuji to za reálné a předpokládám, že k takovým útokům dojde. Jednoduché chemické zbraně jako třeba yperit se dají leckdy vyrobit z věcí, které úplně normálně koupíte v každé drogerii a papírnictví. Také vytvořit biologické zbraně není nějak složité, v podstatě se to dá zvládnout i v laboratoři na úrovni slušné univerzity či vědeckého ústavu. V obou případech by se jednalo o poměrně malé objemy, pro klasické vojenské použití určitě nepostačující, ale na teroristický útok někde ve městě by to bylo až dost. Také k radioaktivním materiálům se lze dostat, třeba ve formě zářičů v nemocnicích či výzkumných ústavech, a pak by se dala zhotovit ta obávaná „špinavá bomba“, jakou chtěla před lety odpálit al-Káida v Los Angeles. Kromě toho čekám, že se islamisté pokusí třeba o útoky na chemické závody, protože únik některých látek by měl účinky srovnatelné s masivním nasazením chemických zbraní. Lákavě můžou vypadat i útoky na jaderné elektrárny, jenže ochrana atomových reaktorů bývá přece jen příliš silná na to, aby teroristé mohli jen tak snadno způsobit radioaktivní zamoření. Ale přesto očekávám, že dojde k útokům na elektrárny, rozvodny a vlastně celou energetickou síť, jelikož masivní „blackout“ by zcela určitě způsobil nejen obrovské ztráty a škody, ale také velký psychologický šok, což je koneckonců to, o co teroristům především jde.
Průzkum provedený deníkem The Sun ukázal, že 19 procent britských muslimů projevuje určitou náklonnost pro ty muslimy, kteří odcestují do Sýrie, aby se připojili k Islámskému státu. Je taková podpora v podstatě jednoho z pěti muslimů potvrzením extremismu a radikalizace a jak s tím může Velká Británie bojovat?
Ten průzkum víceméně koreluje s dalšími podobnými názorovými průzkumy, které proběhly mezi západoevropskými muslimy a naprosto rozdrtily to klasické tvrzení, že fundamentalistů a extrémistů je jen mizivé procento. Ne, je to zcela jistě daleko víc, v některých zemích je to podle všeho nadpoloviční podíl muslimů, kteří zastávají názory, jež jsou s moderní sekulární demokratickou společností neslučitelné. Podpora pro evropské bojovníky IS stejně jako třeba dříve často deklarovaná podpora pro palestinské sebevražedné atentátníky z toho pak logicky vyplývá. Je otázkou, nakolik je to skutečně problém vzniklý až v posledních letech a nakolik něco, co existovalo vždy a čemu se až dnes začala věnovat větší pozornost. Osobně se kloním spíše ke druhé možností, ale nepochybným faktem je, že ten závažný problém tu máme a že je to téma pro policii, nebo ještě lépe pro zpravodajské služby. Prostě je potřeba si konečně jasně uvědomit, že v rámci evropské muslimské populace existuje nikoli zanedbatelná menšina, jež skutečně představuje potenciální bezpečnostní hrozbu. Metod boje existuje více, od těch takřka „měkkých“ typu anti-islamistické propagandy, až po „tvrdé“, což by mohlo zahrnovat třeba i internace a deportace osob, u nichž bude vzhledem k jejich chování konstatováno, že se jedná o jasné a hrozící nebezpečí pro Evropu, resp. celý Západ.
Psali jsme:
Z tohoto pohledu je ještě varovnější situace ve Francii, protože loňský průzkum ICM Research ukázal, že se založením chalífátu v severní Sýrii a Iráku souhlasilo šestnáct procent dotázaných, v Británii sedm procent a v Německu pouze dvě procenta, přičemž kladný postoj k Islámskému státu projevilo dokonce 27 procent Francouzů ve věku mezi 18 a 24 lety. Jakým směrem mohou ovlivnit postoje Francouzů teroristické útoky v Paříži 13. listopadu, ale také vyhlášení výjimečného stavu nebo zintenzívnění útoků na pozice Islámského státu?
Je jasné, že dojde k dalšímu rozšiřování odstupu „bílé“ francouzské populace a muslimů, respektive přistěhovalců z Afriky a Blízkého a Středního východu. Přestože značná část francouzských muslimů se od Islámského státu a terorismu verbálně hlasitě distancuje, většinová populace už jim to asi přestává věřit. A určitě se to odrazí na francouzské politické scéně, jelikož prezident Hollande teď v té krizové situaci možná nasbírá nějaké body, ale pochybuji, že by mu mohla dlouhodobě pomoci jeho podpora vůči imigraci, třebaže od ní teď alespoň trochu couvá. Celá ta situace jasně nahrává francouzské pravici. Předpokládám, že spoustu víceméně levicových voličů odebere socialistům Národní fronta a že hodně zaboduje Nicolas Sarkozy. Jsem ovšem každopádně opravdu zvědavý, jak se bude evropský politický mainstream tvářit, jestli Marine Le Penová vyhraje francouzské parlamentní, nebo dokonce prezidentské volby, protože to teď považuji za velmi reálný scénář. A to bude jenom začátek, protože strany, které jsou většinou médií titulovány jako euroskeptické, xenofobní, šovinistické, populistické či krajně pravicové, mají našlápnuto na vítězství nebo dříve nevídané volební zisky v řadě evropských zemí. Dříve mnohdy živořily na kraji spektra, ovšem naivní a krátkozraká politika evropských rádoby elit pro ně zapracovala jako nejdokonalejší volební kampaň.
Jak byste hodnotil dosavadní ruské vojenské angažmá v Sýrii a počátky spolupráce s Francií při útocích na pozice Islámského státu?
Myslím, že Rusové si zatím vedou více než dobře a že ukazují, jak se zlepšili od ne právě moc ukázkových výkonů v Čečensku a Gruzii. Naučili se výborně zvládat navádění přímé letecké podpory ze země, takže mohou účinně podporovat syrskou vládní armádu. Konečně se naučili také používat zbraně s přesným laserovým a družicovým naváděním, takže se už asi víceméně vyrovnají Američanům, pokud jde o přesnost zásahů řádově v metrech. Ale hodně používají i neřízené bomby, protože dnešní zaměřovací systémy letadel dovolují trefovat se i s takovými zbraněmi s přijatelnou přesností a Rusové se snaží udržet intervenci „cenově efektivní“, takže přesnými bombami neplýtvají. Nesmíme samozřejmě zapomínat na to, že poprvé nasadili také strategické bombardéry Tu-95MS a Tu-160, střely s plochou dráhou letu odpalované z těchto letadel a také střely Kalibr-NK z lodí. Předvedli světu, že výrazně snížili náskok USA a jejich známých a obávaných střel Tomahawk. Pokud jde o spolupráci s Francií, zřejmě zatím půjde hlavně o sdílení zpravodajských informací a koordinaci letů, aby nad Sýrií nedošlo k nějakým nechtěným incidentům. A je to velmi důležité i ze symbolického hlediska. Je však smutné, že Francie musela zažít takový strašlivý útok, aby si konečně uvědomila, že i navzdory některým neshodám, které jsou v mezinárodní velmocenské politice koneckonců přirozené, představuje Rusko v boji proti islamistům důležitého spojence Západu.
Ing. Miloš Zeman
Extremisté z Islámského státu se chlubí tím, že stojí za zničením ruského airbusu nad Sinají s 224 lidmi na palubě. Co všechno tento jejich hrůzný čin může ovlivnit?
Pokud si mysleli, že tím Rusko od operací v Sýrii odradí, tak projevili naprosto neuvěřitelnou hloupost. Copak nějaké čečenské teroristické útoky v Rusku měly účinek na vedení operací na Kavkazu? Ano, vlastně měly, a sice ještě tvrdší postup vůči povstalcům. Přesně to jsme mohli vidět i teď, protože každému je asi jasné, že dálkové bombardovací letectvo poslali Rusové na Islámský stát hlavně jako odpověď na potvrzení zpravodajských služeb, že ten Airbus zničila bomba islamistů. A pokud se vedení IS domnívalo, že reakce Vladimira Putina na teroristický útok takového měřítka bude podobná jako reakce slabošských západoevropských politiků, tak se opravdu katastrofálně spletli. Jestli Rusové brali na někoho nebo něco ohledy, tak po tomto je zaručeně brát přestali. Ostatně celý styl ruských náletů na město Rakka ukazuje, že Rusové se na nejvyšší míru rozzlobili a pravděpodobně hodlají to město víceméně srovnat se zemí. To asi vypadá brutálně, avšak exemplární brutalita je bohužel to jediné, čemu islamisté rozumějí. Proti islamistům je podle mě adekvátní nasazovat víceméně cokoli včetně vyhlazovací války; a teď to vypadá, že se konečně začali někoho bát. Rusko evidentně nechce nikoho přesvědčovat a „získávat srdce a mysl“, ale chce vyslat jasnou zprávu, že kdo takovýmto způsobem zaútočí na ruské občany, toho postihne nemilosrdná odplata.
Co může pro boj s Islámským státem znamenat sestřelení ruského bombardéru Su-24M na turecko-syrské hranici?
Určitě to znamená velkou komplikaci ve spolupráci Ruska s NATO, protože Turecko je pořád členskou zemí Aliance. Bohužel – chce se mi k tomu dodat. Jelikož tu zemi již řadu let ovládají islamisté a je jasné, že záměry Turecka v arabském světě jsou v absolutním rozporu se zájmy Západu i Ruska, protože Turecku by určitě nejvíc vyhovovaly islamistické vlády. Proto Turci podporují řadu syrských islamistických opozičních skupin a existuje i stále silnější podezření, že přinejmenším tolerují Islámský stát. S tím ostatně může souviset i sestřel Su-24M. Nejvíce se tvrdí, že Turci reagovali na fakt, že ruské letouny útočí na jejich hlavní spojence, tj. syrské Turkmeny, kteří bojují proti Asadovi, ale je tu ještě faktor ropy. V Rusku se totiž velmi hlasitě ozývá tvrzení, že Turci tím vyjádřili svou nespokojenost s tím, že Rusové začali systematicky likvidovat ropný průmysl Islámského státu. Od toho Turci nakupují lacinou ropu, jenže to, jak teď Rusové ničí islamistům rafinérie a cisterny, ty obchody likviduje. Také ale zkrátka mohly selhat nervy tureckému pilotovi nebo si „jen“ chtěl vystřelit na Rusa. Jisté však je, že Moskva na to velmi tvrdě odpoví. Ostatně už oznámila, že se všemi útočnými letouny budou operovat stíhací letadla jako vzdušné krytí a že se na základně v Sýrii rozmístí i komplety protivzdušné obrany dlouhého dosahu S-400 Triumf. A vůbec by mě nepřekvapilo, pokud by Rusové tento incident Turkům při první příležitosti adekvátně oplatili.
Primář psychologického oddělení Vojenské nemocnice Brno Jiří Brančík v České televizi uvedl, že motivací pro teroristické útoky v Paříži je nenávist. Podle něj je v tom víra a tito lidé prostě věří v to, že je třeba bojovat proti jinému způsobu života a prosazovat svoje, nehledají nějaké zdůvodnění. Co si o takovém tvrzení myslíte?
Je to možná trochu zjednodušující, ale do značné míry to skutečnost vystihuje. Prostě se jedná o ryzí fanatismus, absolutní a bezohlednou posedlost jednou ideologickou, resp. náboženskou myšlenkou. Je smutným omylem se domnívat, že kdybychom udělali nebo neudělali to či ono, tak by islamisté teroristické útoky nepáchali. Nejde o to, co děláme, ale kdo jsme, protože pro ně jsme nepřátelé prostě už jenom díky tomu, že jsme západní společnost, jež stojí na jakýchsi hodnotách, které lze shrnout jako antické, židovské a křesťanské. To fanatikům stačí, protože je dráždí už jen samotná existence něčeho jiného, něčeho, co nepodléhá jejich islamistickému vidění světa. Tohle je právě typické pro totalitní ideologie, jako byl nacismus a jako je dneska islamismus. Absolutní netolerance vůči jiným hodnotám. Islamismus je despotická, násilná a nenávistná ideologie, která zcela nepokrytě usiluje o ovládnutí a zotročení celého světa. A tak jako u nacismu platí, že s ničím menším se islamisté nikdy nespokojí. Totalitní ideologie jsou „černobílé“, uznávají jen absolutní vítězství bez kompromisů a ústupků. Právě proto se přece i nazývají „totalitní“, protože jim jde o totální kontrolu. Islamismus buďto zvítězí, nebo skončí tak jako přes 70 lety nacismus, tedy strašlivou a zničující porážkou, která bude muset být také totální, jelikož nic jiného proti takovému nepříteli nefunguje.
Premiér Bohuslav Sobotka vydal prohlášení, že nebezpečí představují teroristé, ne uprchlíci, že rizikem pro evropskou bezpečnost jsou bojovníci Islámského státu, ne ti, kteří před nimi utíkají. Myslíte si, že tím může uklidnit zjitřenou atmosféru, která se projevuje i v tom, že vedení Prahy z obav o bezpečnost raději zrušilo slavnostní rozsvěcení vánočního stromu na Staroměstském náměstí?
Snaha úplně oddělovat imigraci a terorismus, respektive takřka je stavět do protikladu je sice pojetí velmi líbivé a humanistické, ale bohužel totálně odtržené od reality. Mezi uprchlíky určitě je i mnoho těch, kteří opravdu prchají před Islámským státem. V případě žen, dětí a starých lidí to chápu, ale naprosto nechápu, proč prchá tolik mladých, zdravých a silných mužů. Pokud jde o politické uprchlíky, proč nežádají výcvik a zbraně, aby mohli bojovat proti islamistům, vyhnat je a vybojovat si Sýrii zpátky? Když o něco takového nežádají, pak se opravdu vnucuje názor, že jde v lepším případě o ekonomické imigranty, v horším případě o jakousi kamufláž něčeho, co by se dalo nazvat takřka infiltrací Západu. Navíc je už snad jasné, že tento proud imigrantů slouží islamistům jako metoda, jak dostat své bojovníky na Západ. Nepochybně stále platí, že je správné pomáhat slabým a potřebným, avšak nelze požadovat, abychom to činili bez ohledu na vlastní bezpečí. Tím se dostávám ke druhé části, to je ke zrušení rozsvícení vánočního stromku v Praze. Z čistě bezpečnostního hlediska to logiku má, jenže bohužel to vypadá i jako ústupek a projev strachu. Bojíme se, a proto se zříkáme našich západních tradic. Není to snad právě to, co teroristé chtějí? Teď si ještě můžeme vybrat, zda stromek rozsvítíme, nebo ne, ale pokud by vyhráli islamisté, tak by nám zaručeně na výběr nedali.
Balancuje česká vláda úspěšně mezi mezinárodními závazky na jedné straně a bezpečím země na druhé? Nebo je více poplatná nahoru evropské většině, či dolů vyděšeným voličům?
Balancuje zcela jistě, ale jestli úspěšně, o tom se dá dost pochybovat. Mám silný dojem, že se premiér Sobotka pokouší zavděčit všem, takže se ve výsledku nezavděčí nikomu. Evropská unie a lidsko-právní organizace nás kritizují za údajně špatné zacházení s uprchlíky, ale český volič má zjevně úplně jiný názor, který dá ve volbách najevo. Bohuslav Sobotka nikdy nebyl nějakým zvláště silným typem politika, v dnešní krizové situaci působí však někdy až zoufale, ne-li směšně, když se snaží vyrovnat daleko silnějším osobnostem, jako je na prvním místě prezident Miloš Zeman a dále ministři Andrej Babiš a Milan Chovanec. A mimochodem, toho posledně zmíněného považuji za jednu z velkých budoucích nadějí ČSSD, protože pochybuji, že premiér Sobotka svými slovy a skutky sociální demokracii nějak pomáhá. Premiér si podle mě pořád nejen dostatečně neuvědomuje, že politika většiny zemí EU je naprosto nesmyslná a sebevražedná, ale navíc podceňuje to, jak to vnímají čeští voliči. A když už nehledí na voliče, nemohl by myslet aspoň na svou stranu? Tvrdě řečeno, Evropská unie v téhle podobě za pár let zaručeně skončí. Český volič tady však bude dál a nejsem si jistý, jak moc bude ochoten dát hlas ČSSD. Zejména pokud se hnutí ANO podaří přesunout odpovědnost za problémy s imigrací právě na sociální demokraty, zatímco samotné hnutí ANO se bude profilovat stále výrazněji nejen proti imigraci, ale také proti dnešní podobě evropské integrace.
Co může přinést změněný přístup některých zemí ve vztahu k migrační krizi, kdy Srbsko a Makedonie začaly povolovat přechod přes své území jen uprchlíkům ze Sýrie, z Afghánistánu a z Iráku, a stejný krok chystá i Slovinsko?
Ony budou povolovat přechod? To je opravdu zajímavé, pokud si uvědomíme, že se tady stále bavíme jen a jen o ilegální imigraci. Představa, že se imigranti budou nějak zajímat o to, kudy můžou a kudy nemůžou procházet, když se budou pokoušet dostat do Německa, Francie či Švédska, mi připadá podobně slabomyslná jako evropské kvóty na rozdělení uprchlíků. A jak se bude přesně určovat, kdo odkud přichází? Bude se věřit tomu, co imigrant prohlásí? Pokud to celé bude mít nějaký efekt, tak snad jedině ten, že to pomůže ilegálním převaděčům přímo tady v Evropě. Imigranti se neustále budou snažit proniknout před hranice do schengenského prostoru, protože dobře ví, že v okamžiku, kdy se dostanou na jeho území, respektive na teritorium Evropské unie, tak už v podstatě vyhráli, jelikož deportace imigranta z EU je prakticky skoro nemožná, a tudíž jim je pochopitelně úplně jedno, jaké zákony při tom poruší. Koneckonců, v současnosti platné dohody a konvence jim na to vlastně dávají svým způsobem právo. Z tohoto důvodu je také na místě se seriózně ptát, jak dlouho bude možné tady mít pravidla, která byla vytvořena v situaci, kdy byly počty imigrantů o dva řády menší. Několik zemí už otevřeně prohlašuje, že ta pravidla zkrátka nedokáže dodržovat, takže je podle mě jen otázkou času, než některé státy ty příslušné smlouvy nebo konvence regulérně vypoví.
Klíčový pro další vývoj migrační vlny bude postoj Německa. Kancléřku Merkelovou za politiku otevřených dveří už kritizují ministr vnitra a financí i její straničtí kolegové. Přesto v sobotu odmítla na sjezdu sesterské CSU výzvu, aby stanovila strop pro přijímání migrantů a naopak přijímání uprchlíků označila za megavýzvu. Může tedy postoj Německa vůbec něco změnit?
Postoj Německa určují primárně jeho politici a sekundárně veřejnost. V této chvíli je klíčový názor Angely Merkelové a jejích spojenců z CDU a SPD, je však otázkou, jak dlouho to ještě bude trvat, protože nálady veřejnosti už se hodně mění. To je vidět jak na preferencích strany AfD, tak i na rozkolu mezi CDU a CSU, který je v dějinách německé politiky něčím skutečně nevídaným. Nechápu sice, proč kancléřka Merkelová trvá na svých postojích, ale nečekám, že by je teď změnila, ať už se stane cokoli. Jinak řečeno, do příštích parlamentních voleb se bude Německo zřejmě chovat víceméně stejně jako nyní, přestože se dá očekávat, že se proti tomu bude obracet jak stále větší část německých voličů, tak další evropské země, v nichž se budou po volbách měnit vlády. Slabina CDU je ale v tom, že v ní chybí nějaký silný vyzyvatel, který by se mohl skutečně seriózně postavit proti Merkelové a kterého by jako alternativu vnímali i voliči, protože kancléřka je navzdory svým chybám silnou osobností, která formuje německou politiku tak výrazně jako žádný jiný politik dlouho před ní. Roste sice nespokojenost s ní, ale přitom vlastně nikdo paradoxně neví, kdo by měl Merkelovou nahradit. Tenhle paradox může logicky rozseknout jediná věc, a to parlamentní volby, ve kterých se konečně ukáže, jakou má politika kancléřky Merkelové reálnou podporu a jak moc jsou Němci ochotni riskovat a dát po těch dlouhých letech šanci někomu jinému, neznámému.
Může něco zásadního pro postup Evropské unie ohledně migrační krize znamenat, že nová polská vláda volá po potřebě přehodnotit dohodu o přerozdělení uprchlíků podle kvót mezi země Evropské unie? Mohou uprchlické kvóty padnout pod stůl?
Zcela určitě padnou, jelikož jinak to z hlediska elementární logiky skončit nemůže. Jedná se o nesmysl opravdu výjimečných rozměrů dokonce i na poměry bruselské byrokracie. Vlastně se to ani nedá brát vážně a ilustruje to, jak jsou politické špičky většiny zemí EU úplně odtržené od faktické reality i od názorů voličů. Představa, že problém statisíců, brzy možná už milionů imigrantů vyřešíme tím, že je podle elegantní tabulky rozdělíme do států, které je nechtějí a ve kterých oni sami zůstat nechtějí, je jednoduše směšná. Něco takového nemůže nikdy fungovat a čistě ze zvědavosti by mě zajímalo, jestli někdo opravdu věří, že by to fungovat mohlo, nebo zda je to už jen zoufalá snaha udržet dojem, že EU má na všechno řešení. A jak známo, papír snese všechno, s realitou je to horší, ta se totiž elegantním tabulkám nepřizpůsobí. Pokud mají ty kvóty nějaký přínos, tak ten, že podobně jako další euronesmysly ukazují, že se na počátku určitě dobře míněný projekt evropské integrace dostal do slepé uličky. Nemyslím si, že by EU mohla přežít schválení kvót o více než několik málo let. Projekt Evropské unie může fungovat, dokud mu převažující část lidí aspoň trochu věří, resp. dokud věří té myšlence, ale tahle důvěra se rychle vytrácí. A až zmizí, zůstane jen ta směšná byrokracie, která bude produkovat hromady papírů, aniž by to někoho mimo Brusel jakkoli zajímalo.
Lze pozorovat posun v uvažování o migrační krizi i u jiných představitelů členských zemí Evropské unie?
První náznaky se objevují, ale zatím skutečně jen náznaky. Bude se muset stát ještě dost věcí, aby se začali evropští politici konečně probouzet a uvědomovat si, že tohle je skutečně vážná situace. V řadě zemí se vymění vlády, tak jako se to nedávno stalo v Polsku, kde strana Právo a spravedlnost vyhrála mimo jiné díky odporu vůči masové imigraci. V dalších členských zemích se tento scénář bude opakovat. Kromě toho se budou stupňovat problémy s imigrací a téměř jistě dojde k dalším teroristickým útokům, třeba i k masovým nepokojům v muslimských ghettech, jaká existují v řadě západoevropských měst. Někteří politici takříkajíc prozřou, zatímco jiní se tomu budou do poslední chvíle bránit, jenže ti pak prostě budou nahrazeni jinými, kteří budou chápat, jaká je realita. Do určité míry si dnes opakujeme konec 30. let 20. století, kdy většina evropských politiků pořád vyjednávala a ustupovala a organizovala konference, kdežto Hitler stále zvyšoval požadavky a sliboval věci, které nikdy neměl v úmyslu splnit, avšak ty západní politiky to vždy na chvíli ubezpečilo, že se vlastně nic neděje. Jen pár prozíravých mužů, jako byl Winston Churchill, opakovaně varovalo, ačkoli za to neustále sklízeli kritiku a ty nejhorší nadávky. Ale myslím, že to snad nejlépe vystihl Miloš Zeman, který v této souvislosti řekl, že bude vždycky raději tím Churchillem než Chamberlainem.
Psali jsme:
autor: Jiří Hroník
_profil_top.jpg)
