Po teroristických útocích v Paříži upozornil před hlasováním o tříměsíčním prodloužení výjimečného stavu v Národním shromáždění francouzský premiér Manuel Valls na hrozbu použití chemických či biologických zbraní teroristy. Také britský ministerský předseda David Cameron varoval, že se teroristické skupiny jako Islámský stát či al-Káida pokusí získat chemické, biologické a radioaktivní bojové prostředky. Je reálné, že by se jim to podařilo, a jaká je dostupnost takových zbraní?

Považuji to za reálné a předpokládám, že k takovým útokům dojde. Jednoduché chemické zbraně jako třeba yperit se dají leckdy vyrobit z věcí, které úplně normálně koupíte v každé drogerii a papírnictví. Také vytvořit biologické zbraně není nějak složité, v podstatě se to dá zvládnout i v laboratoři na úrovni slušné univerzity či vědeckého ústavu. V obou případech by se jednalo o poměrně malé objemy, pro klasické vojenské použití určitě nepostačující, ale na teroristický útok někde ve městě by to bylo až dost. Také k radioaktivním materiálům se lze dostat, třeba ve formě zářičů v nemocnicích či výzkumných ústavech, a pak by se dala zhotovit ta obávaná „špinavá bomba“, jakou chtěla před lety odpálit al-Káida v Los Angeles. Kromě toho čekám, že se islamisté pokusí třeba o útoky na chemické závody, protože únik některých látek by měl účinky srovnatelné s masivním nasazením chemických zbraní. Lákavě můžou vypadat i útoky na jaderné elektrárny, jenže ochrana atomových reaktorů bývá přece jen příliš silná na to, aby teroristé mohli jen tak snadno způsobit radioaktivní zamoření. Ale přesto očekávám, že dojde k útokům na elektrárny, rozvodny a vlastně celou energetickou síť, jelikož masivní „blackout“ by zcela určitě způsobil nejen obrovské ztráty a škody, ale také velký psychologický šok, což je koneckonců to, o co teroristům především jde.

Průzkum provedený deníkem The Sun ukázal, že 19 procent britských muslimů projevuje určitou náklonnost pro ty muslimy, kteří odcestují do Sýrie, aby se připojili k Islámskému státu. Je taková podpora v podstatě jednoho z pěti muslimů potvrzením extremismu a radikalizace a jak s tím může Velká Británie bojovat?

Ten průzkum víceméně koreluje s dalšími podobnými názorovými průzkumy, které proběhly mezi západoevropskými muslimy a naprosto rozdrtily to klasické tvrzení, že fundamentalistů a extrémistů je jen mizivé procento. Ne, je to zcela jistě daleko víc, v některých zemích je to podle všeho nadpoloviční podíl muslimů, kteří zastávají názory, jež jsou s moderní sekulární demokratickou společností neslučitelné. Podpora pro evropské bojovníky IS stejně jako třeba dříve často deklarovaná podpora pro palestinské sebevražedné atentátníky z toho pak logicky vyplývá. Je otázkou, nakolik je to skutečně problém vzniklý až v posledních letech a nakolik něco, co existovalo vždy a čemu se až dnes začala věnovat větší pozornost. Osobně se kloním spíše ke druhé možností, ale nepochybným faktem je, že ten závažný problém tu máme a že je to téma pro policii, nebo ještě lépe pro zpravodajské služby. Prostě je potřeba si konečně jasně uvědomit, že v rámci evropské muslimské populace existuje nikoli zanedbatelná menšina, jež skutečně představuje potenciální bezpečnostní hrozbu. Metod boje existuje více, od těch takřka „měkkých“ typu anti-islamistické propagandy, až po „tvrdé“, což by mohlo zahrnovat třeba i internace a deportace osob, u nichž bude vzhledem k jejich chování konstatováno, že se jedná o jasné a hrozící nebezpečí pro Evropu, resp. celý Západ.