Co si myslíte o odvolání šéfa Agentury pro sociální začleňování Martina Šimáčka ministrem Jiřím Dienstbierem?

Vůči ministrovi Dienstbierovi jsem byl vždy velmi kritický. Jeho krok reorganizovat agenturu pro sociální začleňování ale považuji vzhledem k současné politické a ekonomické situaci v Česku za systémově správný. Agentura vznikla na základě politických požadavků tehdejší romské reprezentace a měla být nástrojem české vlády k implementaci strategie integrace. Kontrolou plnění úkolů agentury měla být pověřena Rada vlády ČR pro záležitosti romské komunity. Paní Stehlíková a pan Kocáb z ní ve spolupráci s Člověkem v tísni udělali postbolševický orgán romské asimilace. Je nutné zdůraznit, že i současná Komunistická strana Čech a Moravy má vypilovanou koncepci romské integrace, která není založena na politice asimilace a neredukuje romský problém na problém sociální. Romský problém v Česku totiž není jen sociálním problémem, jak se nám to soudruh Šimáček a ostatní snaží již dlouhá léta vnucovat. Komunističtí asimilátoři sedmdesátých let by se od kádrů rezidentury ministerstva zahraničí USA, tedy organizací Open Society Fund a Člověk v tísni, mohli ještě hodně učit. Práce, kterou dodnes udělala agentura pod Šimáčkovým vedením, by se dala udělat s menším počtem lidí, za menší peníze, s výraznějším plošným dopadem a maximálním zapojením místních romských komunit. Agentura by neměla být odkladištěm rychločtenářů – expertů a podivných kuřáků trávy z Člověka v tísni.

Jak hodnotíte osobnost Martina Šimáčka?

Pan Šimáček byl v rámci konkurzního řízení předem domluvená osoba na post ředitele. Doktor Emil Ščuka a já jsme byli jediní členové komise, kteří byli proti jeho zvolení. Konkurzního řízení se účastnili kvalitnější uchazeči s kvalitnějším vzděláním i mezinárodními zkušenostmi, kteří neměli lobbing Člověka v tísni a Kocába. Jinak jeho psychologický profil odpovídá profilu jedince pozvednutého z nižší střední třídy, komplexy a vysoké ambice s průměrnými schopnostmi a vědomostmi.