Začněme vývojem na syrské frontě. Ruská média halasně tvrdí, že Asad už v bojích rozhodl ve svůj prospěch a současně obviňují tureckého prezidenta Erdogana, že pomáhá IS tím, že jeho rodina od radikálů kupuje ropu, a tím pádem Erdoganův vztek na vývoj v Sýrii souvisí s tímhle. Jak situaci střízlivě a nepropagandisticky posoudit?
Nejsem expert na zahraniční politiku, nicméně o roli Turecka v blízkovýchodním konfliktu si nic dobrého nemyslím. Je smutnou vizitkou NATO, že akceptuje, ba dokonce svým postupem přikrývá zločinné akce turecké armády vůči Kurdům, tedy vlastním občanům.
V Evropě začala smršť zostřování ochrany hranic. Rakousko na hranice vysílá další vojáky, omezuje počet běženců, kterým udělí azyl. Německo se zlobí, že tímto krokem Rakušané uprchlíky v podstatě přeposílají do Německa. Na makedonské hranici nepouštějí Afghánce a plán Angely Merkelové na dohodu s Tureckem zjevně zatím v EU podporu nemá. Co k jednotlivým položkám v migrační krizi říci a v co lze doufat?
Jediné, v co snad ani nelze doufat, nýbrž za co je třeba se modlit, je, aby současní eurounijní i mnozí evropští národní potentáti odtáhli k čertu a na jejich místa nastoupili politici, kteří si zachovali aspoň zbytky zdravého rozumu. Jinak Evropu a nás spolu s ní nečeká nic dobrého.
Už i západní média si všímají obtížného psychického rozpoložení Angely Merkelové, mluví o únavě, vyčerpanosti a podobně. Jakým způsobem lze nyní po zhruba tři čtvrtě roce migrační krize zhodnotit výkon Merkelové v této věci a jak to zasadit do kontextu její celé politické kariéry? Chovají se k ní média férově, nebo jí ubližují?
Angela Merkelová už navždy zůstane tragickou postavou německých dějin. Za éry této východoněmecké političky se Německo otočilo zpátky a ráznými kroky směřuje zpět k totalitě. Způsob, jakým jsou umlčování lidé a politici s jiným názorem, než je ten údajně bezalternativní, se nikterak neliší od toho, s čím i my máme svoji vlastní neblahou předlistopadovou socialistickou zkušenost. Ale pozor, naše vládnoucí garnitura i zdejší média hlavního proudu mají našlápnuto stejným směrem.
Evropští lídři se na summitu dohodli s britským premiérem Cameronem, který doporučil Britům hlasovat v referendu pro setrvání v EU. Reakce uvnitř konzervativní strany na dohodu jsou velmi nepříznivé. Například vlivný londýnský primátor Boris Johnson bude pro vystoupení z EU a stejně tak i někteří Cameronovi ministři. Udělal David Cameron dobře, když se rozhodl kopat za EU?
Nebudu mluvit za Camerona, řeknu svůj názor. Cokoli, co pomůže rozbít současnou podobu Evropské unie, vítám. Proto také budu rád, pokud Britové ve svém referendu řeknou Evropské unii NE. To ale neznamená, že jsem proti spolupráci evropských zemí. Naopak. Musí ale mít jinou podobu. Počátek tragédie Evropy se datuje do období, kdy se Evropská společenství „slavně“ přeměnila v Evropskou unii. Je třeba se vrátit o kus zpátky a vyrazit jinou cestou.
Tzv. brexit by podle mnohých znamenal katastrofu pro EU. Souhlasíte s výrokem Bohuslava Sobotky, že pokud Británie odejde z Unie, v Evropě zažijeme vzrůst nacionalismu a de facto rozpad EU? Jiní komentátoři tvrdí, že brexit v souvislosti s dalšími krizemi, které EU sužují, může ohrozit nejen další budoucnost EU, ale i její bezpečnost a transatlantické spojenecké vazby. Co k tomu říci?
Jsou to naprosté pitomosti. Garantuju vám a klidně na to vsadím boty, že až Velká Británie vystoupí z EU nebo až se Německo vrátí k marce, ba dokonce, i když se EU jednoho dne rozpadne, slunce druhý den jistojistě znovu vyjde.
Ve Spojených státech vrcholí volební kampaň a nutno říci, že se daří zejména protisystémovým kandidátům, zvláště Donaldu Trumpovi, který přiostřuje rétoriku. Existuje poučka, že kandidát, který vyhraje primárky v Jižní Karolíně, zpravidla bývá republikánským nominantem. Bude tomu tak podle vás i v tomto případě? Co by měl český čtenář vědět o průběhu primárek v USA? Komu dáváte šance?
Kdo je a kdo není protisystémový? Jestliže je onen „systém“ založen na zničující politické korektnosti, pak to není žádný systém, nýbrž cesta do pekel. Má tam našlápnuto Amerika i Evropa. Takže kdykoli se kdekoli objeví někdo, kdo chce z toho „systému“ vystoupit, je vítán. Donald Trump by takovou postavou mohl být. Coby pamětník navíc připomínám, že podobně byl před šestatřiceti lety ostřelován, zpochybňován a ostouzen Ronald Reagan, který se pak ukázal být zdaleka nejlepším prezidentem Spojených států druhé poloviny dvacátého století.
Mnozí ekonomové stále výrazněji připouštějí, že svět stojí na prahu další ekonomické krize a finanční trhy připomínají situaci z roku 2008. Důvodů je několik. Ekonomický pokles v Číně, kde ekonomika rostla nejpomaleji za 25 let, rekordně nízké ceny ropy nebo nafukující se bubliny na realitním trhu. Je to reálná obava, nebo nesmysl? Jaké důsledky by pro Západ v současné velmi problematické době měla po uprchlické krizi a ukrajinské krizi další rána v podobě ekonomické krize?
Nejsem ekonom, netroufám si odhadovat příští vývoj ani nemohu komukoli radit. Svoje akcie v podílových fondech jsem ovšem už prodal.
Pojďme k domácí politice. Jaký máte názor na iniciativu Marka Ženíška z TOP 09, který pro ústavní žalobu proti prezidentovi Miloši Zemanovi (kvůli potvrzení částky 150 milionů korun za dívky unesené v Pákistánu) nesehnal dostatek podpisů zákonodárců? Jak jste jeho snahu vnímal?
Ženíšek je blázen. Někdo by na něho měl hodit síť. Za víc slov to nestojí.
Marek Ženíšek zároveň řekl, že by politické strany (kromě KSČM) mohly uvažovat o společném kandidátovi proti Miloši Zemanovi v příštích volbách. Jak hodnotíte tento nápad? Měl by takový kandidát vůbec šanci?
Někteří politici jsou nepoučitelní. Nedávno hledali Antiklause, teď pro změnu blouzní o společném Antizemanovi. Celé je to nesmysl.
Je známo, že se současný prezident těší podpoře veřejnosti. Co by musel splňovat kandidát, který by mu byl v prezidentských volbách rovnocenným soupeřem?
Nikdo není nenahraditelný. I Zeman může teoreticky prohrát. Otázka ovšem spíše stojí, zda ještě bude kandidovat. Já si myslím, že spíše ne.
Jak vidíte vztah mezi Milošem Zemanem a hnutím ANO? Někteří politologové i politici se domnívají, že by mohlo jít o projev možné budoucí spolupráce. Například podporou ANO pro Zemana v prezidentských volbách, nebo jmenování Andreje Babiše premiérem po dalších parlamentních volbách. Vidíte v tom spojení?
Přestože chápu, že je to od obou pragmatický sňatek z rozumu, vůbec se mi toto spojení nelíbí. A nic dobrého z něho pro tuto zemi nevzešlo ani nevzejde. Zároveň ovšem platí, že Zemanův případný úspěch v příštích prezidentských volbách se neodvozuje od Babišovy podpory a ani Babišovo případné jmenování předsedou vlády není závislé na Zemanově libovůli, nýbrž na výsledku příštích sněmovních voleb.
Závěrem se podívejme na Rusko a Ukrajinu. V Kyjevě se rozkládá vláda, premiér Jaceňuk přišel o většinovou podporu v parlamentu, nestojí za ním ani prezident Porošenko. Současně se nijak nezlepšuje ekonomická situace Ruska a na Donbasu jsou sporadické přestřelky. Co očekávat od příštího vývoje? Je možné ještě vlastně zajistit územní celistvost Ukrajiny v jejích hranicích z konce roku 2013?
Tohle jsem na Facebooku napsal před rokem. Netřeba na tom měnit ani slovo: „Úspěšnost jakékoli akce se měří jejím výsledkem. Výsledkem Majdanu je rozvrácená Ukrajina, zničené hospodářství, zdecimovaná hřivna, oživený národní socialismus, občanská válka, rozbombardovaný Donbas, tisíce mrtvých, miliony na útěku, nenávratně ztracený Krym, nesmyslné obchodní sankce a obnovená studená válka. Děkujeme ti, Evropská unie! Ta asociační dohoda opravdu stála za to!“ Leda že by tenhle zmar a rozvrat byl skutečným cílem EU. Pak ovšem nezbývá než eurounijním politikům pogratulovat k perfektně odvedené práci.
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
