Začněme vývojem na syrské frontě. Ruská média halasně tvrdí, že Asad už v bojích rozhodl ve svůj prospěch a současně obviňují tureckého prezidenta Erdogana, že pomáhá IS tím, že jeho rodina od radikálů kupuje ropu, a tím pádem Erdoganův vztek na vývoj v Sýrii souvisí s tímhle. Jak situaci střízlivě a nepropagandisticky posoudit?

Nejsem expert na zahraniční politiku, nicméně o roli Turecka v blízkovýchodním konfliktu si nic dobrého nemyslím. Je smutnou vizitkou NATO, že akceptuje, ba dokonce svým postupem přikrývá zločinné akce turecké armády vůči Kurdům, tedy vlastním občanům.

V Evropě začala smršť zostřování ochrany hranic. Rakousko na hranice vysílá další vojáky, omezuje počet běženců, kterým udělí azyl. Německo se zlobí, že tímto krokem Rakušané uprchlíky v podstatě přeposílají do Německa. Na makedonské hranici nepouštějí Afghánce a plán Angely Merkelové na dohodu s Tureckem zjevně zatím v EU podporu nemá. Co k jednotlivým položkám v migrační krizi říci a v co lze doufat?

Jediné, v co snad ani nelze doufat, nýbrž za co je třeba se modlit, je, aby současní eurounijní i mnozí evropští národní potentáti odtáhli k čertu a na jejich místa nastoupili politici, kteří si zachovali aspoň zbytky zdravého rozumu. Jinak Evropu a nás spolu s ní nečeká nic dobrého.

Už i západní média si všímají obtížného psychického rozpoložení Angely Merkelové, mluví o únavě, vyčerpanosti a podobně. Jakým způsobem lze nyní po zhruba tři čtvrtě roce migrační krize zhodnotit výkon Merkelové v této věci a jak to zasadit do kontextu její celé politické kariéry? Chovají se k ní média férově, nebo jí ubližují?