Co si myslíte o kritice, která se tu s větší, tu s menší intenzitou valí na Radu ČT od její velké obměny v březnu a v květnu minulého roku?

Inu, ta „kritika“ je velmi relativní, především tedy v relaci ke kritice činnosti, respektive nečinnosti, Rady České televize v předchozím složení. Já mám tu výhodu, ale svým způsobem i nevýhodu, že se okolo médií motám velmi zblízka už asi čtyřicet let. A z toho už třicet let v oblasti mediálního práva, tedy už od jeho vzniku. Takových mediálních právníků – pamětníků nás už moc není. Z toho pohledu tu loňskou obměnu nevidím zas až tak „velkou“. Asi už zanedlouho nastane ještě větší obměna. A nejen v Radě ČT. Potom by to mohlo být zajímavější nejen pro nás, insidery z oblasti mediálního práva a mediální analytiky, ale i pro veřejnost. Tedy pokud se bulvárnímu bulváru a bulvárnímu mainstreamu nepodaří zase odlákat pozornost veřejnosti jinam. Je třeba, aby veřejnost víc a pozorněji mediální rady sledovala. Musí jim ukázat, že je kontroluje a že jsou tu pro veřejnost stejně jako média veřejné služby. A že to není naopak, jak tomu bylo doposud po těch třicet let. To převrácení systému i hodnot musí skončit a veřejnost už musí právě tohle dát jasně najevo také politikům, že jsou povinni jí to zajistit. Příležitost k tomu má už letos na podzim. Ale jestli se nechá obalamutit, ať se nediví. Hlavně mladá generace, co ještě nemá žádné životní zkušenosti a žádnou historickou paměť. Především ta by měla být obezřetná, pozorná a velmi uvážlivá. A měla by se poradit i se staršími generacemi, co ty životní zkušenosti mají.

Obavy ze ztráty nezávislosti České televize i kvůli novému složení Rady ČT opakovaně vyjadřují senátoři David Smoljak a Marek Hilšer. Proč jim to skoro nikdo nevěří?