Pane docente, psal jste o tom, že v podmínkách, kdy je covid popíračství zjevně zneužíváno ke štěpení národa, je hloupost postavit na něm uctění výročí naší republiky. „Jsme svědky tolika arogance omezenců, kteří se omezují záměrně a odmítají uznat jakoukoli argumentaci, že z toho jde děs,“ uvedl jste ještě před konáním protestních akcí 28. října. Očekával jste průběh, který jsme viděli? Jak dění hodnotíte?

Očekával jsem, že demonstrace budou trochu rozpačité. A byly. Aspoň tak jsem si vyložil informace, které o nich podávala média, streamy, komentáře na Facebooku. Rozpačitost je dána tím, že velmi rychle přibývá lidí, kteří mají přímou zkušenost s onemocněním ve svém bezprostředním okolí. Dále pak tím, že stereotyp zlehčování a kritika abstraktní vlády či moci je nedostatečný základ pro jakékoli hnutí.

Vylévat si vlastní frustraci na vládě bez pochopení toho, že opozice všeho druhu (demokratická, nedemokratická, zprava, zleva, stará, nová, radikální, umírněná) je v ještě horším stavu a chová se ještě hůř než vláda, nikam nevede a nemůže vést. Jediné, co mě překvapilo, že vše se tak jednostranně podřídilo fanatickému zlehčování epidemie. To je na den republiky a v situaci, kdy je spousta dalších problémů, svědectví určité nevyspělosti, ne-li nesvéprávnosti velké části aktivních účastníků.