Jak zhodnotit českou geopolitickou pozici a zahraniční politiku za posledních 25 let? Objevuje se kritika naší přílišné loajality k USA a Západu obecně, prozápadní pozorovatelé naopak kritizují českou politickou praxi za neloajalitu k EU a přátelskost k Rusku. Kde je dle Vás pravda? Které osobnosti a proudy zanechaly v tomto smyslu kladnou stopu a které zápornou?
Teď tomu bylo čtvrt století od projevu československého prezidenta Havla v Kongresu USA. George Bush st. byl v Praze a zvonil zvonem svobody. Jeho nástupce Václav Klaus byl ve Washingtonu populární méně, i když se mu podařilo zorganizovat dva pražské summity za účasti ruského prezidenta Medveděva a prezidenta USA Obamy.
No a pak k našemu sbližování s Ruskem spíše než politici přispěli byznysmeni. Ruský trh je blíž, nároky na zboží nižší než na Západě a co si budeme povídat, jsme v dodávkách zemního plynu stále závislí na Rusku. Diverzifikace zdrojů je stále v „nedohlednu.“
Hovoří se o rozdvojení Evropy na severní část, která se spíše bojí Ruska, a jižní část, která se spíše bojí Islámského státu. Polsko či Pobaltí mají vůči Rusku tvrdý postoj, Slovensko, Maďarsko či Rakousko častokrát s Moskvou „jdou na kompromis“. Kde je v obou dilematech, tedy „severojižním“ i „středo-východoevropském“ do budoucna naše pozice, pokud jde o Rusko, jeho ambice na kontrolu jeho blízkého příhraničí, kritiku lidských práv v Rusku, starost o Ukrajinu apod.?
Ano je to přesně tak. Polsko a Pobaltí jsou radikálně protiruské. Není divu. Polsko bylo za pomoci carské říše a Sovětského svazu celkem 4 krát rozděleno. Připomeňme také, že dnešní Polsko leží o 200 kilometrů západněji, než před II. Světovou válkou. Stalin Polsku oblasti zabavené v roce 1939, s výjimkou okolí města Bialystok, nevrátil. To samé platí i o pobaltských státech. Ty jako samostatné z území Evropy na několik desítek let zmizely.
Co se týče Maďarska, premiér Viktor Orbán usiluje s Ruskem o korektní vztahy (Rusko mu za to zlevnilo plyn a slíbilo, že se zasadí o zrušení protiruských sankcí EU). Slovensko vyčkává a my nechceme na Ukrajinu dodávat zbraně. A pochybujeme o smysluplnosti sankcí. Rusko se snaží rozklížit jednotu EU, a jak vidíme, podařilo se mu to i v mnohem menší Visegrádské 4.
V českém prostředí se začínají množit často výstražné názory varující před ruskou hrozbou pro svět, pro Evropu. Komentátoři jako Šafaříková, Gabal nebo Šafr mluví o rusizaci Česka a jeho příklonu k Rusku. Je to reálná hrozba? Jak by dle Vás mohlo v příštích deseti letech Rusku proměnit architekturu Evropy? Je nutné se tomu bránit? Co teorie šířená špičkami NATO, že Rusko by mohlo otestovat soudržnost aliance vyvoláním hybridního konfliktu v Pobaltí?
Vladimír Putin to neudělá. Alespoň zatím ne. Byl by z toho konflikt nedozírných rozměrů. Terčem agrese by byli členové Severoatlantické aliance.
Je na místě se důvodně obávat nějakých výrazných ruských zájmů v naší zemi? Co by u nás mohlo Rusy zajímat? Vyhrotím-li otázku, mají nějaký zájem nás „vykrást“ a politicky ovládnout? Nebo jim jde jen o ekonomické partnerství?
Krátce. Nejsme tak důležitá země. Ekonomicky tu jejich podnikatelé působí, i když často přes „bílé koně.“
Fotogalerie: - Kříže pod sochou sv. Václava
Někdejší vládní zmocněnec pro americký radar v Česku Tomáš Klvaňa píše dokonce o výrazném vlivu ruské propagandy u nás a tvrdí, že jí dávají prostor i „bojácná“ veřejnoprávní média a celá země se odchyluje od západní orientace, což je prý politikům buď jedno, anebo se na tom přímo podílejí. Pokud podle Klvani česká občanská společnost postupnou rusifikaci nezvrátí, pak amen s námi… Co o tom soudíte? Je nutné omezit svobodu slova v zájmu „obrany před ruskou propagandou“?
Domnívám se, že to bude nezbytně nutné. Ruská média také vysílají do Česka a Moskva tu má své stoupence. Viz nedávné vstoupení Jana Petránka o oprávnění anexe Krymu, nebo Jiřího Vyvadila, který své neznalosti nahrazoval vulgárním chováním k moderátorce ČT.
Je třeba nějak revidovat český postoj k další integraci EU? Je dobré usilovat o čím dál těsnější unii i o přijetí eura? Jak se má ČR postavit k otázce imigrace? Mimochodem, jak se díváte na sílící popularitu protievropských či protiimigračních stran jako Front National (Francie), UKIP, Praví Finové či Švédští demokraté?
Le Penovci ve Francii politiku omezování přistěhovalectví hlásají desítky let. Zatím jsou úspěšní spíše v Evropském parlamentu. Euro přijmout nemůžeme, protože nesplňujeme podmínky. K imigraci se musíme postavit tak, abychom byli schopni u nás uprchlíky zvládnout. Podívejme se na případ Bulharska a stavbu zdi, aby přes Turecko nemohl do Bulharska takový počet uprchlíků, který nejsou schopni ubytovat.
A teď k mému úděsu prchlo bez pozornosti z Kosova na 100 000 lidí. Směřují přes Srbsko do Maďarska, pak se v rámci ekonomické emigrace budou snažit uchytit v některé ze zemí EU. A Švédsko? Přistěhovalci provokují boje s policií a před královským palácem prodávají korán. Proto roste popularita Švédských demokratů.
V některých ekonomických ukazatelích už byly USA předstiženy Čínou. Jaké příležitosti a rizika vidíte ve vztazích s touto velmocí? Spojují Číňané obchod s politikou, nebo jim jde jen o byznys? Jakou ekonomickou budoucnost předpovídáte nejlidnatější zemi světa? Objevují se zprávy o ekologických, sociálních a demografických problémech…
Čína ještě není na takovém stupni rozvoje, aby chtěla vést velkou válku. Ozbrojené síly jsou přezbrojovány na lokální konflikty s dobře připravenými scénáři. Zatím jsme schopni to říci, jsme tu, ale když nebudete provokovat, nezaútočíme. Co se stane, až Čína své kapacity ještě zvýší, uvidíme. Zatím chce spíše obchodovat.
Základním atributem zahraniční politiky je i obranná politika. Je dostačující být členem NATO, nebo má ČR přistoupit k jiným formám zajištění vlastní bezpečnosti? Co stav naší armády a její bojeschopnost?
Naše armáda, jak se nedávno zjistilo, nemá mužstvo (vojíny). Většina vojáků je nasazována v zahraničí (Jugoslávie, Irák I, Irák II, Kosovo, Afghánistán). Pouze v poslední jmenované zemi šlo o skutečně bojové nasazení. NATO by mělo stačit, pokud se skutečně podaří vybudovat 30 000 síly superrychlého nasazení, které budou moci napadené země bránit už do 48 hodin. Když se třeba Poláci pokoušeli vytvářet zvláštní vztahy s USA, skončilo to fiaskem (kauza protiraketový systém na území Polska a ČR), a nakonec i pád schopného polského ministra zahraničí Radoslawa Sikorského (kauza nelegální odposlechy a jeho výrok o spojenectví s USA jako o mýtu). Polsko také dodnes nemůže Washingtonu zapomenout, že když v roce během operace Irácká svoboda naslibovaly USA polským firmám podíl na rekonstrukci Iráku, téměř vše obdržely firmy ze Spojených států a Velké Británie. Polákům, kteří vojensky obsadili jednu z oblastí, zbyly oči pro pláč.
Psali jsme:
_635484289603374807.JPG&id=26290)
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: Radim Panenka
