Trenky na Hradě... Co vy na ně?Anketa
Uprchlickou krizi budou v úterý řešit ministři vnitra zemí EU a ve středu mimořádný vrcholný summit. Česká vláda tvrdě odmítá kvóty a podle slov vicepremiéra Bělobrádka se jim hodlá bránit i soudně ve Štrasburku. Co máme od těchto summitů očekávat? Bude český postoj převálcován, jak naznačil i německý ministr zahraničí Steinmeier, protože „není možné, aby tíhu krize neslo jen pár zemí“?
Odpověď bych začal trochu z jiné strany. Čím déle nad vším přemýšlím, vynořuje se mi před očima vize o tom, že jsme účastníky něčeho, co tady po staletí nebylo. Státní aparáty jsou nastaveny na určité standardní situace a hranice hlídány vůči jednotlivcům. Když přijdete na hranici, prokážete se pasem a pokračujete dál. Ale když přijde pět tisíc lidí? Pak už hranice padne. A teď, co s tím? Mám pocit, že v podstatě politické struktury, ať už naše nebo německé, francouzské nebo unijní, si vytvářejí iluze, že něco konají, ale nemůže to mít praktický důsledek. I náš postoj, který mi přijde racionální a odvozený z faktů, v podstatě také nemá žádný smysl. I kdybychom kvóty přijali, kdo se k nám přihlásí a jak sem Němci dopraví ty, kteří k nám nebudou chtít? Celý proces má zřejmě svou vnitřní dynamiku mimo vůli politiků. Jejich rozhodnutí na něj nemají prakticky žádný dopad. Co se týká nadcházejících schůzek, nemyslím si, že vznikne cokoli účelného. Možná jsme v situaci, která nemá jiné řešení než nějaký evoluční proces, který vyústí v něco, co se vymyká naší představivosti.
Jaké řešení uprchlické krize prosazujete?Anketa
Ani vy si výsledky procesu, o kterém hovoříte, nedokážete představit?
Samozřejmě, že vše záleží na tom, jak dlouho bude celá krize pokračovat. Kdyby vše do měsíce přestalo, pak můžeme uvažovat o kvótách, zvážíme ubytovací kapacity, množství volných pracovních míst, náklady na výuku jazyka, zdravotní péči. Pokud ale proces nadále trvá, nemá o kvótách smysl mluvit. Zřejmě existuje představa určitého procentuálního podílu, ale to je pouze alibistická představa politiků předstírajících nějaké řešení. I odmítání kvót je alibi zase naší vlády, protože vláda dobře ví, jak se dívá na situaci větší část obyvatel, která je evidentně proti přijímání uprchlíků ve větší míře. Jsem skeptický vůči schopnosti politických elit nějaké řešení vůbec najít, pokud nějaké vůbec existuje.
Pravdou ale je, že na kvótách se staví současná imigrační politika Evropy. V případě, že skutečně zástupci České republiky na summitech budou nekompromisně vystupovat proti kvótám, jaké důsledky to bude mít dlouhodobě? Znamenalo by to, že „jdeme do války“ s Německem a dalšími státy?
Určité nevraživosti už jsme svědky. Existuje rozdíl mezi východním a západním postojem. U nás, tedy v podstatě na Východě, nálada střední vrstvy a inteligence, lidí, kteří vytvářejí viditelnou část veřejného mínění, je daleko realističtější a méně nalevo, než je tomu na Západě, kde nemají zkušenost s komunistickým experimentem. To si myslím, že je jádro určitého napětí. Iluze o sociálních experimentech a víra, že povedou k dobrému, jsou u nás přítomny zřejmě v menší míře než na Západě. Naše skepse vůči přijímání migrantů vyplývá právě z historické zkušenosti. Je samozřejmě otázkou, jak dlouho nadšení na Západě vydrží. Opakuji, ať už má pravdu kdokoli, na vývoj situace to nemá žádný vliv. Vidím jedinou v danou chvíli představitelnou a technicky realizovatelnou možnost, tedy vytvoření čehosi jako Festung Europa. To by znamenalo jít maďarskou cestou. Možná, že tak to vše nakonec dopadne. Ostatně hranice uzavřelo i Německo. I když jsem lidumil a humanista, jiné konkrétní řešení, jak zamezit dalšímu živelnému přílivu, mě nenapadá.
Za poslední dny bylo v Evropě „horko“. Němci nejdříve uprchlíky do země pozvali a zcela jim otevřeli dveře, krátce nato obrátili a zavedli hraniční kontroly. Německý ministr vnitra Thomas de Maiziére navrhuje stanovení pevných evropských kvót na přijímání uprchlíků. Po jejich naplnění by ale Evropská unie měla další běžence odmítat a umísťovat je do jiných bezpečných regionů světa, což řekl de Maiziére v rozhovoru, který přinesl v aktuálním čísle týdeník Der Spiegel. Couvají Němci?
To jsou v podstatě vzdušné zámky politika, který se snaží říkat, co lidé chtějí slyšet. Zavětřil, že se nálada v Německu mění a opadává jásot nad vlastní ušlechtilostí, protože o nic jiného v podstatě psychologicky nejde. Najednou chce umístit běžence do jiných regionů. Asi by se dostal do úzkých, pokud byste se ho zeptala, jaká je jeho konkrétní představa. Budou nějaké speciální vlaky? Budou utečence do vybraných regionů shazovat padákem? Takové přesuny už organizovali Rusové na Sibiř, Němci s Židy, my v 50. letech s Romy. To jsou sociálně-inženýrské nápady, ale jak je chtějí uplatnit v civilizované Evropě 21. století?
Už jen to, že se oficiálně připouští, že 40 procent běženců nepřichází z rizikových zón a jde jim čistě o sociální status; a i Merkelová tyto lidi odmítá… Kolik by muselo být zvláštních vlaků plných uprchlíků směrem zpátky do Srbska a Kosova, hlídaly by je ozbrojené jednotky s vlčáky?
Slyšíme tedy jen řeči bez praktického významu. Jediné, co se dá realizovat, je brutální ochrana vnějších hranic a nic jiného, zdá se, ani nikoho nenapadlo.
Psali jsme:
Europoslanec Zahradil v pátek na Primě vyslovil tento názor: „Pokud by na Radě ministrů došlo k přehlasování České republiky kvalifikovanou většinou, a ta možnost je stále pravděpodobnější, tak jediná odpověď české vlády na to musí být NULA. Prostě nepřijmeme vůbec nikoho.“ Co si o tom myslíte?
Vůbec nikoho? Je součástí našeho názoru na život pomáhat lidem v nouzi. Silný argument zazněl od pana ministra Chovance, že všichni, kdo si požádali o azyl, ho také dostali. Náš postoj by měl být, že přijmeme lidi v nouzi, kteří budou chtít žít v České republice, naučit se česky a tady pracovat. Proč bychom takové lidi měli odmítat? Ať přijdou, podají si žádost, projeví snahu. Když jich bude sto, tak jich sto přijmeme, když jich bude tisíc, tak tisíc, když padesát tisíc, tak padesát tisíc. Ale ne, že nám jeden týden někdo z Bruselu, kdo ani nenajde Českou republiku na mapě, nadiktuje, koho máme přijmout – a ani nebudeme vědět, o jaké lidi jde. V pojetí, které jsem nastínil, je velký rozdíl.
Jak obecně vnímáte politiku elit Evropské unie v souvislosti s uprchlickou krizí?
Selhání, fiasko a fatální ztráta důvěry. Se zájmem jsem si přečetl rozhovor s premiérem Sobotkou v Hospodářských novinách, kde pouze informace o tom, že si uprostřed vrcholící krize na měsíc vzali prázdniny, mi otevřela ústa dokořán. A to je samozřejmě pouze detail. Nevidím náznak, že by se od těchto lidí dalo očekávat něco rozumného. I kdyby celá uprchlická vlna ustala, důvěra v evropskou stavbu dostala silnou trhlinu. Vnímají ji lidé nejrůznějších názorů a z různých pohledů.
Postupně se dá předpokládat, že důvěra v Evropskou unii jako celek bude klesat?
Nejdřív bychom si museli ujasnit, co tím myslíme. Evropská unie je komplex opatření ekonomických, politických, kulturních atd. Já svou nevraživost směřuji na aktuální elity, které mají ve správě celek, který vzniká v podstatě od konce druhé světové války a je výsledkem určitého procesu. Nelze jednoduše říci, že vše smažeme. V Evropě vzniklo za padesát let mnoho dobrého. To jenom ti lidé, kteří jsou dnes v čele, žádný úctyhodný výkon nepodávají.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Daniela Černá
