Kdo má víc vaší úcty a respektu?Anketa
Ještě se nestal Donald Trump prezidentem a už se na něj objevily kompromitující materiály. Novinář Bob Woodward, který odhalil nezákonné odposlechy v aféře Watergate a byl oceněn Pulitzerovou cenou, označil antitrumpovský dokument tajných služeb za odpad, který se nikdy neměl dostat ven, a zpravodajci by se měli omluvit. Jak to vidíte? O čem tohle svědčí?
Nejsem znalcem poměrů v tajných službách, ale dělá to na mě dojem, že se k moci i v tajných službách dostala třetí garnitura. Kompro materiál na Trumpa je na úrovni Kubiceho zprávy. Kdo „vyzdvihuje“ takové lidi do funkcí? Kdo je tak málo schopen rozpoznat, že ho ohrožují svojí neschopností? Zároveň je to důkaz naprosté argumentační tísně a přehnaného optimismu (podle Wericha), že co občan, to blbec. Jakmile se oddanost (slouhovství) cení více než schopnosti, připravuje se cesta k prohře. Skupiny, které protesty organizují, mají „velmi dlouhé peníze“. Tedy hromady prachů, argumentační tíseň a chabé kádrové vybavení.
Americká média většinově před volbami podporovala Hillary Clintonovou a i u nás podle Rady pro rozhlasové a televizní vysílání (RRTV) porušila Česká televize během vysílání tzv. Americké volební noci zákon, kdy prý nadržovala demokratické prezidentské kandidátce. Co si myslíte o tomto?
Česká televize tak činila naprosto zjevně a nepřehlédnutelně. Ráno jsem podle zděšeného výrazu tváře a pohřebního tónu redaktorů poznal, že vyhrál Trump – dříve než to oznámili. Platí totéž jako o kompro materiálech. Platíme je my, ale vybírá je a řídí jako soukromou firmu někdo, kdo se nám nezodpovídá.
Volili byste Jaroslava Kuberu v prezidentské volbě?Anketa
Redaktoři jsou vybíráni podle ochoty být za a) konformní, nebo za b) dokonce uvěřit vlastní propagandě. Co od nich můžeme chtít? Při nejbližší změně se ti první přizpůsobí a ti druzí vypadnou. Média hlavního proudu mají hypoteticky dvě možnosti. Buď se budou blížit obrazu skutečnosti, již se nehodlají přizpůsobit jejich řídicí orgány, nebo budou lhát a lhát, aby zakryli svoje lhaní. Obojí jen oddaluje pád. Součástí usilovného lhaní je i vytvoření českého „ministerstva pravdy“. Ti, kteří vládnou a jejich média ztrácejí autoritu a „ministerstvo pravdy“ ji nezíská. Blíží se stav, kdy jim čtenáři, posluchači a diváci nebudou věřit a priori ani předpověď počasí.
Donald Trump v interview pro britský deník The Times zkritizoval NATO, EU i německou kancléřku. Aliance je podle něho zastaralá, kdyby EU nenutila země přijímat migranty, Británie by nevystoupila a Merkelová udělala katastrofální chybu pozváním běženců. Co říkáte na tuto jeho kritiku?
Mně se ta kritika zdá povrchní. Kloním se k tomu, že kritika cílí někam jinam, než pan Trump deklaruje, že na předmětech jeho kritiky mu vadí něco jiného. NATO se zjevně mění z aliance deklaratorně obranné na alianci zjevně útočnou. Orgány EU pracují na svém dalším znemožňování. Angela Merkelová dostala v roce 2010 cenu „Coudenhove-Kalergi“. Richard Nicolaus hrabě von Coudenhove-Kalergi měl opačný plán než Hitler, ovšem stejně odporný. Místo Hitlerovy „čisté rasy“ měl v úmyslu pro Evropu vykřížit rasu míchanou, otroky bez pocitu identity. Merkelová neudělala náhodnou chybu, ale promyšlený krok. Naději vidím v tom, že pokud budou existovat stopy vlivu veřejnosti a nezávislé informace, nebudou si moct tvůrci sociálněinženýrských projektů dovolit být nesympatičtí. Kam ve skutečnosti cílí Donald Trump, opravdu netuším.
Média navíc přišla se zprávou, že lidé z Trumpova týmu zjišťují u členských zemí, zda se někdo další nechystá opustit EU. Jde pouze o sondování, nebo může mít budoucí prezident více informací a hodlá připravovat scénáře na možný rozpad Unie?
Jsem přesvědčen, že EU se rozpadne s Trumpem jako bez Trumpa. Je logické, že o tak důležitém procesu chce být dobře informován, využít příležitostí a vyhnout se hrozbám. Samozřejmě Trump může do procesu zasáhnout, přispět k rozpadu bude snazší, než dosáhnout jeho zbrždění. Ve věci Německa a šéfky jeho vlády zašel Trump ještě dál. „Když se podíváte na EU, je to Německo. EU je v podstatě jen nástrojem pro německé zájmy. Proto jsou Britové tak chytří, že odešli,“ sdělil. Co takovéto postoje mohou vypovídat o jeho budoucí spolupráci s Německem a hlavně s Evropou? Kancléřka Merkelová se má asi na co těšit... Rozhodně to nenaznačuje, že by Trump chtěl posilovat soudržnost EU. Německo je 70 let okupováno USA. Prostřednictvím Německa Američané ovládají Evropu. Nezdá se mi, že by na tom Trump chtěl něco měnit. Merkelová byla a stále je napojena na Trumpovy oponenty.
Podaří se Trumpovi zlepšení vztahů s Ruskem?
Otázku bych přeformuloval na: Jaké chce Trump Rusko? Zdá se, že chce pracovat s Ruskem, a ne proti Rusku, bez ohledu na režim, který ho ovládá. Zřejmě chce využít Ruska ke svým mocenským zájmům a nevidí v něm jen zásobárnu surovin pro nadnárodní korporace. Pokud najde pozici v rámci win-win, mohly by být vztahy i „partnerské“. Dost o tom pochybuji, ostatně to nezáleží jen na něm.
Bude Trump prezident zcela jiný než Trump kandidát? Nebo se potvrdí řeči o neřízené střele s nulovými zkušenostmi z politických funkcí?
Jsem skeptik. Dobře si vzpomínám na nesmírné nadšení z Obamy. Nepochybuji, že se Trump naučí v prostředí mocenských struktur, které má dobře zmapované, pohybovat a rozpozná, kde končí jeho svoboda jako poznaná nutnost. Že by to byl jakýsi „lidový prezident“, to si tedy rozhodně nemyslím, ale pro své záměry potřebuje širokou podporu a tu si nelze spolehlivě jen koupit. Očekávaná likvidace zdravotní reformy naznačuje směr a spojenectví.
Končí prezident Obama. Jak zhodnotíte jeho prezidentskou osmiletou éru?
Čím větší očekávání, tím větší zklamání. Zejména druhé volební období. Pamatuji si na ten optimismus. Je to brilantní lhář a demagog, jenže už příliš profláknutý, a proto nepoužitelný. USA z problémů nevytáhl. Optimismus z čísel o růstu je falešný.
Psali jsme:
Redakci PL můžete podpořit i zakoupením předplatného. Předplatitelům nezobrazujeme reklamy.
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: Oldřich Szaban
