Až sto tisícům Čechů hrozí, že do roku 2020 budou bez domova, 30 tisíc jich bez domova je. To je smutný fakt, kterého si je vědomo i Ministerstvo práce a sociálních věcí. I proto vznikla koncepce prevence a řešení této problematiky. Vás bych se ráda zeptala, zda Vám připadá tato možná prognóza, na kterou upozornil mimo jiné i Vladimír Špidla, reálná. A pokud ano, zda by byla v našich podmínkách řešitelná?
Já nevím, podle mého klíče k tomu někdo došel. Ale skutečně se toho neobávám. Pokud budeme opravdu dbát na to, aby maximum lidí bylo aktivizováno v oblasti pracovní, tak se neobávám toho, že bychom potřebovali více sociálního bydlení. Potřebujeme bezesporu určité typy sociálních podpor a v nich jednoznačně dáno, komu co náleží, komu co lze dát. Ale rozhodně nemáme investovat do staveb jakýchkoli bydlení či azylových domů. Nemělo by to být ani o jednom velkém domě, protože tím by zase byl dán základ možným ghettům, a ta nejsou řešení. Troufnu si proto s panem Špidlou nesouhlasit. Je to o dobře vedené sociální politice, která bude především o té aktivizaci, kterou jsem již zmínila.
Psali jsme:
V minulosti, v době koaliční vlády ODS, TOP 09 a VV, později Lidem, jste byla velmi ostrou kritičkou novinek, které začala v sociální oblasti vláda uplatňovat. Samozřejmě nejčastěji proto Vaše kritická slova mířila na ministerstvo vedené Jaromírem Drábkem – práce a sociálních věcí. Nešla jste někdy s panem Drábkem na kávu, abyste si některé postoje vysvětlili?
Ne, na kávě jsme spolu nebyli, ale mnohokrát jsme si věci, které já jsem kritizovala, vyříkávali. Nikdy však nedošlo k pochopení. Anebo – když to vypadalo, že ano, tak to pan ministr velmi rychle změnil. Je to zřejmě tím, že jak se domnívám, Ministerstvo práce a sociálních věcí neřídil totiž ani tak on, jako jeho první náměstek. A ten podle mého názoru přišel do politiky podnikat, nikoli dělat politiku.
Psali jsme:
Myslím si, že přitom je MPSV nejcitlivější ministerstvo, které je v této republice. Je to ministerstvo, kde lidé hledají pomoc při tísnivé životní situaci. Pomáhá někomu na nohy při hledání pracovního uplatnění, při zabezpečení pomůcek v oblasti sociální, a to je dle mého strašně důležité. Člověk, který ho vede, ale i tam pracuje, musí být velmi empatický a umět vnímat ty záležitosti z několika úhlů pohledu.
Přiblížíte ty úhly?
Jeden je, abychom tím, jak uděláme vůči někomu restriktivní opatření, nevrátili tu skupinu lidí zpátky do zavřených bytů. A z druhé strany musí být ti lidé ale také dobrým správcem finančních prostředků, aby se nepromrhaly a bylo jich dostatek i do budoucna. Je třeba proto posuzovat většinu věcí jednotlivě, přesně cílit na to, aby podporu dostal ten, kdo se bude vzdělávat, kdo bude pracovat. Ale ten, kdo skutečně nemůže, aby měl prostředky k životu.
V minulosti byla velmi kritizována veřejná služba. Nyní se hovoří o jejím návratu… Je to v pořádku? Jak je možné, že zatím se podobná vlna nevole vůči vládě jako před časem nezvedla?
Zatím nelze zcela jasně mluvit k něčemu, co nová vláda přinese a bude se snažit prosadit, byť mnohé může naznačovat koaliční smlouva. Ale nevidím, bohužel, nikoho ani na levici, kdo by se mohl postavit a rovnou začít mluvit o sociálních otázkách typu sociální bydlení, řešení bezdomovectví, aktivizace nezaměstnaných, řešení ghett. A nevidím ho ale ani u ANO. Sociální politika je totiž strašně těžké téma, nikdo se jím nechce zabývat. Je to nejkontaktnější disciplína z celého oboru politiky – to si řekněme na rovinu.
Když mi občas bylo z toho ranku ouvej, tak jsem si říkala: „Kéž bych bývala měla na starosti jako téma černé uhlí. To říkám jen jako vsuvku, protože ono to opravdu není jednoduché."
Psali jsme:
Nikdy není přesně jen jedno řešení a jedna šablona. A levicová politika kouká na tu oblast jen tak, že je třeba ty lidi nějak zabezpečit, něco jim dáme, ať jsou někde… Postavíme jim byty, zdroje jsou… Pokud do toho chce zapojit nějakým způsobem veřejnou službu, proč ne.
My na pravici raději omezíme nějaké dávky a budeme ty lidi aktivizovat. V tom máme obecně jasno: Chce-li někdo sociální dávky, tak si musí být vědom toho, že ty sociální dávky dostává většinou ve větší výši, než je minimální mzda, protože se k nim musí přičíst sociální a zdravotní pojištění, které za toho člověka stát platí. A pak je třeba si tedy říct, že je velmi čestné pro tu společnost, co mu to dává, něco odpracovat. Není to problém, který by se týkal toho, že člověka by někdo vydíral zadarmo. Naopak – my mu dáváme sociální dávky a držíme nad ním ochrannou ruku.
Takže v principu připouštíte návrat veřejné služby a de facto i její potřebnost?
Co se týká veřejné služby… Je o pomoci veřejnosti, o určité solidaritě společnosti s tím člověkem. My mu dáváme z našich daní nějaké prostředky a ten člověk za to něco odvádí, ale je stále součástí společnosti. I sám název napovídá, oč v ní jde. My pořád říkáme: takový člověk může pracovat pro veřejnou správu, pro obec, pro nejrůznější neziskové organizace, úklidem sportoviště atd… Nelze na ni nahlížet jako na nějaké negativum.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Alena Hechtová
