Vaše organizace Český spolek přátel Izraele pořádá 6. až 7. března ve sněmovně konferenci Izrael a Evropa 2017. Co je účelem této konference?
Seznámit zákonodárce, novináře, profesory i studenty vysokých škol se zamlčovanými aspekty složitých vztahů Evropa–Izrael, včetně místy problematické podpory palestinské samosprávy. Doložíme, jak se část peněz evropských daňových poplatníků mění na podporu a propagaci státního terorismu a šíření nenávisti.
Můžete krátce představit i činnost vašeho spolku?
Spolek vznikl roku 1990 a sdružuje Čechy, kterým není Izrael, jeho historie i současnost ukradená. Snažíme se seznamovat naše členy i veřejnost s děním v Izraeli a pořádat přednášky, koncerty, výstavy a konference. Spolupracujeme s Židovskou obcí, křesťanskou ambasádou v Jeruzalémě (ICEJ), česko-izraelskou obchodní komorou, poslanci a senátory, novináři i profesory vysokých škol. Naší snahou je zprostředkovávat jim informace a názory, které jsou někdy v Evropě obtížněji dostupné či nevnímané.
V čem by se podle vás Česká republika mohla poučit od Izraele, pokud jde o řešení problematiky imigrace, islámu a terorismu? A co má ČR dělat, abychom tu mohli přežít a žít v bezpečí?
To by vydalo na samostatný rozhovor. V kostce bychom měli vrhnout násobně větší úsilí do vývoje a výroby vlastních či modifikace cizích zbraňových systémů. Bývali jsme v tom velmi dobří. Měli bychom se vrátit k povinné vojenské službě a zavést ji i pro ženy. Obecně bychom měli na obranu vynakládat nejméně trojnásobek stávající částky, abychom dohnali alespoň část vnitřního dluhu a zanedbanosti našich ozbrojených sil, které více připomínají specializované přívěsky NATO než samostatně použitelný sbor. Měli bychom významně posílit zpravodajské služby a dopřávat jim sluchu. V neposlední řadě bychom měli zásadně inovovat naši obrannou doktrínu ve světle vývoje situace v Evropě od roku 2015.
Poradce izraelských premiérů a předseda Centra studií národní bezpečnosti na Univerzitě v Haifě Dan Schueftan v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz řekl několik silných tezí. Schengen je díky Merkelové mrtvev – ČR by si měla bránit své české hranice. Pro kontrolu suverénního území je vhodné na hranicích postavit plot. A další věc, kterou říká, je, že by EU neměla zachraňovat uprchlíky ve Středozemním moři, jinak si to ostatní vysvětlí jako pobídku a do Evropy přijde „celá Afrika“…
Dan Schueftan má naprostou pravdu. Stát definuje národ, jazyk, kultura, území, národní zájmy. Vše řečené má a musí být střeženo samostatně, bez spoléhání se na nadnárodní struktury či závazky. To se nám v roce 1938 hrubě nevyplatilo. Projekt obnovy ochrany hranic by měl být vypracován a jeho realizace oceněna. To by mělo být prozatímní minimum.
Existují predikce, že i bez imigrační krize budou západoevropské země původní EU-12 mít do 40 let muslimskou většinu. Mnoho no-go zón ve Francii i v dalších zemích už podléhá spíše právu šáría než právu těchto zemí, jak upozorňuje například Benjamin Kuras. Neměla by se ČR a další státy středovýchodní Evropy a Visegrád plus odtrhnout od EU a založit nové uskupení, aby se vyhnuly islamizaci?
To nejsou predikce, ale demografické extrapolace současného etnického rozvrstvení věkových skupin 0–30 let v Belgii, Švédsku, Velké Británii, Francii a do jisté míry i v Německu a Rakousku – v zemích, s nimiž sdílíme přes 50 procent délky našich hranic. Převzetí evropského prostoru islámskou kulturou a jeho downgrading na dnešní stav Středního východu není otázkou zda, ale kdy. Ten proces běží již od šedesátých let, velmi intenzivně pak od let sedmdesátých za plné součinnosti struktur EHS, ES a nyní EU. To vše lze nalézt i v oficiálních materiálech EU.
Evropu bez jakýchkoliv pochyb čeká osud Libanonu, rozhodně přímořské pásy na severu a jihu Evropy, taktéž na Balkáně. Co se nepovedlo Turkům za osmanských dobyvatelských válek, se nyní daří díky jednání bruselských elit v míře dalece přesahující velezradu evropské kultury a historie. Proces islamizace již tak hluboko prostupuje mnohé evropské země, že jejich demokratická integrita a společenský konsensus je v horizontu pouhých několika desítek let neudržitelný. Evropa, jak jste ji znali, je nenávratně pryč – provždy. Otázkou pro nás je, zda středoevropský prostor chce, či musí následovat sever a jih v ochotném páchání národních sebevražd.
Psali jsme:
V médiích se hovoří, že se nám migrační vlna vyhnula, ale na alternativních webech a blozích jsou informace, že se po Praze pohybuje nějak více Arabů nebo černochů...
Praha je hlavní a kosmopolitní město. Mně v něm nevadí ani Arabové, ani černoši, pokud jsou plně integrovaní, hovoří česky, pracují zde, platí daně a jejich míra kriminality je srovnatelná s Čechy. Pokud tomu tak není, je to otázka na ministra vnitra, zákonodárce a tajné služby. Od toho si velice draze platíme stát, aby konal.
Jaký je váš pohled na roli USA na Blízkém východě? Existuje silná kritika, že Spojené státy a Západ svrhly sekulární diktátory a přispěly k vzestupu islamismu…
To ale není kritika, nýbrž konstatování faktu. Tony Blair a George W. Bush jsou váleční zločinci a měli by strávit zbytek života ve věznici. Jejich zločiny nebyly menší než zločiny Saddáma Husajna. Dnešní středovýchodní chaos, bezpráví, miliony migrantů v pohybu a škody za biliony dolarů jsou výsledkem politiky „Rozděl a panuj“ na ose Washington–Londýn–Rijád a donedávna Ankara.
Do Baracka Obamy vkládaly stamiliony lidí bláhové naděje, že kolotoč útočných válek a následného utrpení lidí zastaví. Ve skutečnosti Obama fatálně selhal a jako nositel Nobelovy ceny za mír se za jeho dvě funkční období bezpečnostní situace Středního východu, USA i Evropy (včetně Balkánu a Ukrajiny) zásadně zhoršila. Obama představuje to největší zklamání světové politiky posledního čtvrtstoletí a jednou ho za to dějiny odsoudí.
Co si myslíte přímo o úloze USA ve vztahu k Islámskému státu? Bývalý spolupracovník Usámy bin Ládina Noman Benotman v Praze řekl, že islamisté dokonce od USA na základě rozhodnutí Clintonové dostávali zbraně. Clintonová rozhodla, že islamisté v Sýrii budou dostávat zbraně, protože bojují proti Bašáru Asadovi… Hovořilo se o vazbách Obamy na Muslimské bratrstvo. Zajímavá je role Humy Abendin u Clintonové...
USA stvořily Islámský stát. Bez jejich vytrvalé snahy rozbít křehký staus quo Středního východu by IS nikdy nemohl vzniknout, nebylo by kde. Prostor dostal v chaosu rozvráceného Iráku, zničení Libye i záměrně a zvenčí rozvrácené Sýrie. Že byl IS spojencem Saúdů, Turků, Angličanů a Američanů proti Asadovi již nemá smysl pochybovat, důkazů jsou za ta léta stovky a jsou dobře zdokumentované.
Psali jsme:
A jaká je podle vás role Turecka? Erdoganův režim bývá označován za islamistický. Na druhou stranu Turecko a Izrael bývají považováni za spojence…
Turecko má stejné cíle už tisíc let. Mění se forma, nikoliv cíle a obsah. Atatürkova hra na demokracii už Turkům neiponuje, soudě podle volebních výsledků Erdoganovy strany. Turecko nemá přátele, jen dočasné spojence z nutnosti. Dělat si iluze o přátelství by bylo nebezpečné. Chuť být znovu Osmanskou říší, vládnoucí od Vídně až po Jeruzalém, z Turecka nikdy nezmizela, byť je v Erdoganově osobě nyní silnější. Může-li Turecko někdo udržet na uzdě, jsou to Izraelci, Rusové, Američané a Brusel. Ti ale všichni hrají své vlastní vícestranné hry, jejichž strany se v čase mění. Turecko ještě není otevřeně islamistickým státem, ale směřuje k němu – spíš opisuje kruh.
Co Rusko? Bojuje proti Islámskému státu, podporuje Asada, má dobré vztahy s Íránem i s Izraelem… Jak se v tom vyznat? Každý s každým a všichni proti všem?
Rusko jen využilo slabosti a neschopnosti Obamovy administrativy a jeho špatných vztahů s Izraelem. Vyplnilo vakuum za zlomek nákladů. Putin potřeboval upevnit svou pozici doma i ve světě a ukázat, že jej embargo nezlomilo, což se mu podařilo. Obdobného vítězství bez války nedosáhlo Rusko, ani jeho předchůdce Sovětský svaz už mnoho desítek let; pro sebevědomí Rusů a jejich integritu to byla živá voda. Má to i svůj obchodní aspekt v oblasti, kde soupeřily a soupeří konkurenční projekty těžby, přepravy a prodeje ropy i plynu. Rusko dělá v posledních letech mnohem chytřejší zahraniční politiku než USA a jeho strategie zčásti připomíná zlaté časy doyenů Kissingera a Brzezinského. Jejich role v oblasti je mnohem silnější, než by odpovídalo reálné síle ruské ekonomiky i armády.
Jaký je váš názor na Saúdskou Arábii a státy Zálivu? Objevují se informace, že i tyto státy podporovaly Islámský stát, jak jste již zmínil...
Podporovaly, i když z jiných důvodů než USA, Británie nebo Turecko. V případě států Zálivu šlo o sektářskou válku Šíi a Sunny. De facto měl každý své vlastní důvody, a proto mohl IS existovat po tak dlouhou dobu, sbírat finance po celém světě, získávat moderní zbraně, mít špičkový marketing a propagaci, jeho bojovníci měli moderní lékařskou péči a jezdili na dovolenou do Evropy i USA, jak se jim zamanulo. Ve své době byl IS menším zlem a dobrou zbraní v konfliktech, v nichž si ostatní nechtěli či nemohli špinit ruce přímo. Teď ale IS většinu úloh splnil a dalších už schopen není, a tak bude potlačen a jeho bojovníci použiti v dalších konfliktech jinde.
Jak zatím hodnotíte prezidenta Trumpa? Soustřeďme se na imigraci, islám a Izrael.
Trumpovy šance jsou malé. Establishment, založený na manipulaci a klamu, nemůže dlouhodbě připustit chybu v Matrixu, jakou je Trump. Proto tak zoufale a přepjatě bojuje. Trumpovi chybí zkušenost a silní spojenci. Deep state si s ním nejspíše poradí v horizontu roku až dvou. Jeho kroky jsou spíše proklamativní, ve snaze udržet si sympatie svých voličů. Což ale nebude lehké. Frustrované voliče nelze z jejich systémové frustrace vytáhnout třemi prezidentskými výnosy.
Izrael situaci sleduje obezřetně a realisticky; ví, že v USA probíhá brutální boj o diskreditaci prezidenta a jeho výměnu za pro systém mnohem stravitelnějšího Pence. Vývoj bude ještě divoký, pokud se Trump fakticky i politicky dožije konce roku, překvapí mne. Je však třeba říct, že přes všechny své – objektivně velké – chyby a nedostatky představuje menší zlo než Hillary Clinton, která je – obdobně jako výše zmínění Blair a Bush – na svobodě jen díky svému stále značnému politickému vlivu.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Lukáš Petřík
