Nelze začít jinak než milostí, kterou prezident Miloš Zeman udělil Jiřímu Kajínkovi. Ten okamžitě po opuštění vězení dával rozhovory, jmenoval doživotně odsouzené vrahy (kreatura Lacko, vrah Robert Tempel a podobně, „hovada dozorci“…). Zkrátka byl velice otevřený a veřejnost se dozvěděla i řadu málo uvěřitelných faktů. Kajínek je v České republice doslova celebritou. Jak vnímáte vy jeho osud?
Osobně Jiřího Kajínka neznám a o jeho kauze jsem se dozvěděl jen prostřednictvím různých deníků a médií. Na vaši otázku, jak vnímám jeho osud, vám odpovím jednou větou. Dostal šanci, která se neodmítá, a bude jen na něm, jak s ní naloží.
ParlamentníListy.cz narazily na vaše jméno v minulosti jen zřídka, zato v posledních měsících opakovaně, a to především v souvislosti s cyklem Mafiáni, uváděným slovenskou televizí. Ten se setkal s výrazným úspěchem a zájmem. Viděl jste jej? Pokud ano, co na něj říkáte? Vadí vám například, že jste nedostal jakoukoli možnost se vyjádřit? Vždyť jste naživu, lze vás oslovit a požádat o odpovědi, jako jsme to udělali my…
Ano, měl jsem možnost sledovat seriál v televizi RTVS. Máte pravdu, byl to projekt o mně – beze mne – a ne všichni „herci“, kteří v tom seriálu dostali prostor povědět svůj příběh, přiblížili divákovi přesné, autentické události z 90. let o slovenském podsvětí.
Co se vám osobně vybaví, když slyšíte některá ta jména údajných hlav slovenské mafie? Sýkora a Takáč, Surovčík, Robert Holub, Tibor Papay, Peter Steinhübel přezdívaný Žaluď, Juraj Ondrejčák alias Piťo a další?
Vybaví se mi 90. léta plná násilí. Kromě Juraje Ondrejčáka, kterého jsme v té době ještě neregistrovali.
Když se ponoříme do minulosti, a to nemyslíme čistě vaši, rozhodně jste se setkal s politiky, jejichž jména jsou silně vnímána i v České republice. Jsou to Vladimír Mečiar a Robert Fico. Jakými slovy byste je hodnotil? Zejména, co se Mečiara týká, jeho jméno a pověst jsou spojeny s řadou skandálů, které doposud nebyly vyšetřeny…
Já jsem se k této vaší otázce vyjádřil ve své knize s názvem Prečo som prelomil mlčanie: „Mafie byla, je a bude. Mění se jen lidé, taktika a metody. Tak jako mafie potřebuje politiky, tak někteří politici potřebují mafii. Dnešní mafie je sofistikovanější a snaží se eliminovat násilí, neboť jen tak se může věnovat ekonomickým aktivitám a dlouhodobě fungovat.“
Dovolíme si odbočku: mnoho lidí si nedokáže představit, jak trávíte svůj čas za mřížemi. Před dvěma lety jste uvedl v jednom z rozhovorů, že „študovaním rôznych noviel zákonov, judikátov, čítaním kníh, denníkov, týždenníkov, športom a sledovaním televízie. Momentálne pracujem na knihe. Topánky som nikdy nešil, ale jeden čas som pracoval na výrobe káblovačiek pre jednu automobilku. V roku 2012 som bol pre nedostatok materiálu z tohto pracoviska vyradený.“ Změnilo se od té doby něco?
Změnil jsem jen věznici. Od minulého roku (2016) jsem ve věznici Leopoldov. Režim je stále stejný a žádné citelné změny se v těchto zařízeních na oddělení doživotních trestů nedějí.
Jak byste popsal sám sebe před rokem 1997 a po něm?
Jednou větou: „Muž, co vstoupil do pekla zločinu, a potom z něho vystoupil.“
Ve většině českých dokumentů o vězních jsou daná pravidla: Jediné, co má smysl, je tvůj vlastní prospěch a ve vězení si neuděláš přátele. Platí to i na Slovensku? Jsou třeba osudy lidí, na které jste za mřížemi narazil a které byste chtěl čtenářům popsat?
Už v roce 2009 jsem v jednom rozhovoru pro nejmenovaný deník řekl, že ve vězení si kamarády nehledám a spoléhám se jen sám na sebe. A to platí dodnes.
Asi nemá smysl řešit a ptát se vás „co by – kdyby v minulosti“. Nás by spíše zajímalo, jaké jsou vaše plány, především po právní stránce. Jiří Kajínek 23 let bojoval o obnovu procesu. Snažíte se jít podobnou cestou?
Nejdříve se musím vypořádat s minulostí – některé z mých kauz jsou stále ve stadiu řešení.
Rekonstrukce jedné z mafiánských poprav
Nyní trochu citlivější otázka: Kolik lidí, jejichž zločiny byste dokázal popsat (ať už násilné, či majetkové), běhá podle vás na svobodě? A jak je to podle vás možné?
Na Slovensku máme (tak jako určitě i u vás v České republice) stále na svobodě dost mafiánů, kteří kromě majetkových deliktů spáchali i ty nejzávažnější zločiny. A pokud se mě ptáte, proč to tak je, tak moje odpověď zní: „Protože ryba smrdí od hlavy“.
Co člověka, který je doživotně odsouzený, drží při životě? Co vám dává naději, pokud něco takového existuje?
Myslím si, že i člověk s nejhorší minulostí může čekat lepší budoucnost, hlavně pokud se dokáže vyrovnat se svojí temnou minulostí a změnou postoje změní svůj život.
Psali jsme:
Redakci PL můžete podpořit i zakoupením předplatného. Předplatitelům nezobrazujeme reklamy.
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: B. Richterová a T. A. Nový
