Co Slováci vnímají jako nejdůležitější odkaz listopadových událostí roku 1989 a neprojevují sentiment po dřívějších časech nesvobody, ale zato s jistotami?
Pro Slováky je dnes aktuální poznání, že každá barevná revoluce potřebuje smrt nevinného člověka. V listopadu 1989 byli důstojníci StB natolik chytří, že ji pouze předstírali. V tomto světle se jeví smrt novináře Kuciaka a jeho snoubenky – ta je obzvlášť podezřelá, neboť mafie takhle nevraždí – jako pokus o převrat. Proto se tzv. žlutá žurnalistika zuby nehty brání přiznat, že v listopadu před třiceti lety šlo o akci StB, protože by musela připustit, že také vražda novináře měla svůj scénář směřující za pomoci té samé žluté žurnalistiky – Aktuality.sk, SME, Týždeň a Trend – k převratu. A co se týká nostalgie, tak k ní není žádný důvod, protože Slovensko v posledních letech vykazuje mimořádný pokrok.
Přibližte, v jaké atmosféře si lidé na Slovensku připomínali třicáté výročí 17. listopadu. Byla také tak zjitřená jako v Česku?
Základní debatou bylo, do jaké míry byl listopad 1989 hrou zahraničních tajných služeb s aktivní účastí StB a také dohod Gorbačova s Američany. Také se hodně probíralo to, co před pěti lety řekl Miloslav Ransdorf pro ParlamentníListy.cz. Podle jeho slov mu někdejší premiér Ladislav Adamec vykládal, jak za ním zašel tehdejší sovětský velvyslanec Lomakin a žádal ho, aby zařídil, že prezidentem republiky bude Václav Havel. Když to Adamec odmítl, tak mu to druhý den sdělil Michail Gorbačov telefonicky. To je jeden ze signálů, který ukazuje, jak to tehdy bylo. Byla to dohoda americké a sovětské reprezentace. Čili žádné hrdinné vzepětí disidentů a studentů.
Přesto jsou některé osobnosti oslavovány za to, že přispěly k pádu režimu. V Česku je to Václav Havel, kdo se takovému uctívání těší na Slovensku?
U nás existují minimálně tři skupiny, které se snaží zprivatizovat si zásluhy o listopad 1989. A jde to tak daleko, že Milan Kňažko prohlásil, že si s těmi druhými po třiceti letech ruku nepodá. Já vedu tu čtvrtou skupinu, která se celému tomu revolučnímu patosu už tehdy vysmála založením prvního porevolučního samizdatu Hlas kotelny. A tento Hlas měl opravdu velký ohlas.
Psali jsme:
Vy jste se nikdy netajil kritikou vůči Václavu Havlovi. Které porevoluční kroky mu nejvíce vyčítáte?
Havel byl politický břídil a lhář. Fatální následky měla jeho absurdní amnestie, za kterou měl být volán k odpovědnosti. Vždyť svou zpupností demo-monarchu napomohl k brutálním zločinům včetně vražd a znásilnění, jak to vyjmenovávám na svém blogu v sérii článků o listopadu 1989. Samozřejmě lhal, že bude prezidentem pouze do prvních svobodných voleb. A svými absurdními politickými gesty opakovaně poškozoval Slovensko, které podle pamětníků podceňoval a neměl rád už od mládí. Z těch jeho politických gest zmíním ta proti první demonstraci nacionalistů v Bratislavě, výzvu na minutu ticha při jiné manifestaci v Bratislavě za společný stát, čímž dal prostor těm, co křičeli hesla proti, dále útoky na slovenský zbrojařský průmysl, jako kdybychom si ho sami vymysleli, hanebná podpora „humanitárního bombardování“ Jugoslávie, ale i načasování jeho odstoupení z funkce federálního prezidenta. A tak bych mohl pokračovat.
Čím si vysvětlujete, že pro část české společnosti je snad ještě větší ikonou než za svého života, což silně připomíná kult osobnosti?
Tady sehrává velkou roli zahraniční propaganda. Ta Havla vykreslila jako poloboha, takže ho dnes ve světě pozná takřka každý starší člověk. Útěchou je, že jeho divadelní exhibice se už nehrají, což jen potvrzuje, že byly hrané hlavně jako politická propaganda. Mimochodem, za velké pomoci PEN International, jak nám to objasnil tehdejší prezident Ronald Harwood na celosvětovém setkání aktivistů WiPC v Elsinoru v roce 1996.
Paradoxně strana, která se k Havlovu odkazu snad nejvíce hlásí, a to TOP 09, má mezi svými členy a příznivci borce, kteří na Národní třídě fanaticky řvali a uráželi politiky, kteří jim nejsou po chuti, a bránili jim v přístupu k pietnímu místu. Jak si jejich vztah k demokracii a k právu druhého na svobodné vyjádření vysvětlujete, když zasypali sprškou urážek i poslance Václava Klause, který před těmi třiceti lety na stejném místě na rozdíl od nich nastavoval svou kůži?
Projevy agresivity „sluníčkářů“ jsme zaznamenali i u nás. Ti, kteří nejvíc ječí „za slušné Slovensko“, jsou ti nejneslušnější – a to ještě volím hodně jemný výraz. Je to ale celkovou vulgarizací politické scény, kdy komsomolci novodobé studené války dostávají hysterické instrukce, aby zastánce klasické zastupitelské demokracie alespoň ukřičeli, když už je nemohou porazit argumenty. Je to také znamení, že Deep State už nasazuje i lůzu, aby prosadil svůj plán demokratury.
Syn bývalého prezidenta to pak ještě schytal na sociálních sítích od Nadačního fondu proti korupci za to, že s sebou vzal svou nejmladší dceru, protože „jen člověk vychovaný v absolutním sobectví a bezlásce bere své dítě do války“. Myslíte si, že česká společnost je ve stavu, který se podobá válce? A o co v ní jde především?
To je absurdní, stejně jako celé to snažení globalizační kliky, která potřebuje vyvolat dojem „válečného stavu“, aby mohla sáhnout po extrémních prostředcích k nastolení své nadvlády mimo demokratické principy a mechanismy. Velmi totiž znervózněli, když si uvědomili sílu sociálních sítí, které sice účinně využili pro tzv. barevné revoluce, ale které se začínají obracet i proti nim. Proto celá ta série naléhavých směrnic „pravověrným“ o konspiračních teoriích, hoaxech a fake news. Sami je totiž produkují už léta. Tak se jen potvrzuje pořekadlo „Zloděj křičí, chyťte zloděje!“.
Mgr. Marie Benešová
V předvečer výročí se v Praze na Letné sešlo skoro čtvrt milionu lidí na demonstraci, kterou tam svolal spolek Milion chvilek pro demokracii. Lze to brát jako dostatečný počet ke kladení ultimát premiéru Andreji Babišovi, aby odvolal ministryni spravedlnosti Marii Benešovou a zbavil se Agrofertu, nebo sám odstoupil?
No, to je opravdu síla, to je třeba uznat. Na druhou stranu „Pražáci“ se tak rádi „srocují“. Jen si vzpomeňme na masové manifestace za záchranu republiky před Mnichovem, posléze neméně početné manifestace věrnosti nacistům, potom stejně tak masové vítání sovětských osvoboditelů jako i později stejné demonstrace proti nim, ale hned i masové manifestace na podporu komunistické strany a zřejmě ti samí účastníci zase zaplnili Letenskou pláň, aby křičeli proti té samé komunistické straně. Tak nevím, až přijdou Marťani, také je přijdou nadšeně vítat a o pár let později je kopat do zadku? Jsem z toho mírně zmatený…
Když se představitelé Milionu chvilek scházejí s předsedy vybraných opozičních stran, kteří se na oplátku zúčastňují demonstrací organizovaných tímto spolkem, nepůsobí pak to shromáždění jako sešlost voličů těch politických stran, které dostaly v posledních volbách pořádně nařezáno a tohle je pro ně jediná možnost, jak odstranit jejich jasného vítěze?
Je třeba říct, že u nás takovou účast opozice odmítli organizátoři protestů při kauze Gorila, ale i po smrti novináře Kuciaka a jeho snoubenky. Je to totiž opravdu proti všem dobrým mravům.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
