V tomto roce se odehrál brexit a zvolení Donalda Trumpa prezidentem USA. Někteří političtí komentátoři o tom píší jako o počátcích konce stávajících světových pořádků. Jak to vnímáte vy?

O jakých pořádcích je řeč? Svět je jeden velký chaos, co platilo včera, neplatí dnes. Neustále má kdosi potřebu vyvolávat napětí, komentátoři se předhání v popisu krizových scénářů, analytici analyzují, co ještě nenastalo a doufejme ani nenastane. Brexit je vyjádření svobodné vůle občanů a výsledek neschopnosti Evropské unie (EU) řešit problémy, nebo spíše jim předcházet. Občané odmítli diktát Bruselu a chtějí, aby stát byl svrchovaným ve všech aspektech toho smyslu. Dnes a denně vidíme, jak se pomalu, ale jistě EU za přispění multi-kulti ideálů propadá do nicoty, jak „představitelé EU“, které nikdo nevolil, vymýšlí jednu „krávovinu“ za druhou a uráží národní hrdost obyvatel členských zemí. Donald Trump ještě není ve funkci a úředně se neprojevil, ale už všichni vykřikují, jaká je to tragédie pro svět, že byl zvolen. Jestli ten současný „klacek“ zahodí a zahraniční politika USA tím nabere jiný směr, pro svět to bude jenom dobře. Zmizí-li pověstné „já jsem Američan a kdo je víc“, takže budou důsledně promýšlet dopady zahraniční politiky, nezbude než jim tleskat.

Myslíte si, že zvýšení armádního rozpočtu o 4,7 miliardy korun, jak je dáno návrhem státního rozpočtu na rok 2017, něčemu pomůže?

Ne, nepomůže. Nejsou pro to vytvořeny podmínky. Jednou z hlavních brzd je zákon o veřejných zakázkách, který je paskvilem a umožňuje různým příživníkům vyhrávat zakázky a pak je dále prodávat, aniž by kdy co vyrobili nebo postavili. Kvalita je nahrazena buzerací nejnižší nabídky, ať to stojí, co to stojí. Dalším důvodem, proč nepomůže, je stav systému velení a řízení armády. Navrhují se nákupy například zbraňových systémů, ale není zcela jasné, jak budou začleněny do organizační struktury a působit v hlavních druzích bojové činnosti, jednotek a tak dále.

Co všechno podle vás česká armáda ještě potřebuje?