Co vás vedlo k rozhodnutí kandidovat do Rady ČT?
Svůj život jsem strávil v Československém, posléze Českém rozhlase, prošel jsem mnoha profesemi – asistent režie, režisér ozvučení pořadů, slovesný režisér, moderátor, autor, redaktor, šéfredaktor regionálního studia, programový ředitel celého rozhlasu, šéfredaktor celoplošné Dvojky ČRo, ředitel regionálního studia ČRo Brno a Zlín. Byla doba, kdy jsem měl nakročeno i do České televize jako šéf programu brněnského studia, ale po vyhraném konkurzu jsem nakonec zůstal věrný Českému rozhlasu.
Znám ten svět veřejnoprávních médií zevnitř i zvenčí a není mi lhostejný. Není mi jedno, co se teď děje. Věřím v raison d’etre obou médií veřejné služby. Zároveň však vidím i nedostatky v obou těchto médiích, které je mohou přivést k zániku. Jsem přesvědčen, že existence nestranných médií, dobře řízených, fungujících podle přesného zadání, přísné kontroly a bez šíbrů všeho schopných, je ku prospěchu této země. Tedy České republiky.
Jsou dvě slova, která symbolizují cestu z dnešní vyostřené situace. Nestrannost vysílání i výroby a veřejná a odborná kontrola programu i hospodaření. A k tomu zpřesnění zákonů, kodexů i statutů.
Jsem připraven pomoci.
Jste také připraven na to, že poslanci budou po dlouhých letech upřednostňovat při volbě kandidáty kritičtější vůči ČT před těmi loajálními vůči jejímu managementu i kvůli hospodaření, než tomu bylo dosud? Kdo by měli být lidé, kteří v dohledné době usednou na šest uprázdněných křesel v Radě ČT?
Zejména bych rád položil řečnickou otázku, co dělaly kontrolní orgány obou médií v minulých letech, když musíme číst poměrně otřesné informace o rozdělování požitků managementem – obou – médií? Kdo způsobil tu záhadnou slepotu těch, kteří měli vidět? Tady by měl tvrdě zasáhnout zákonodárce. Ten schválil zákony, posvětil kodexy, navolil kontrolní orgány. A ten zásah by měl být citelný podobně, jako když šlo o dálniční známky. I zde jde o veřejné peníze. Peníze občanů České republiky. V radách by měli zasednout schopní – ne všeho schopní – lidé, kteří mohou odborně oponovat a komentovat rozhodnutí managementu obou médií. To vám „kámoši“ nezvládnou.
A co si myslíte o tom, že do procesu volby členů Rady ČT a ČRo se zapojil i spolek Milion chvilek pro demokracii, který se stal součástí pracovní skupiny nevládních organizací a snažil se získat kandidáty, kteří by měli být protiváhou těm, kteří „mohou představovat velké ohrožení pro nezávislost veřejnoprávních médií“? Měli by poslanci brát při výběru radních zřetel na kandidáty doporučené Milionem chvilek, aby zbytečně nejitřili emoce, a vyhnuli se tak možným protestním akcím?
Tato země potřebuje smíření. Vtahování médií veřejné služby do demonstrací proti jedné části politického spektra, proti těm údajně „špatným“ ve jménu a hlavně ve prospěch těch údajně „dobrých“ je cesta do pekel. Mohu vás ujistit, že jsem projel v minulých letech celou jižní Moravu a v besedách s občany vyslechl mnohé. A ti občané velmi dobře cítili podstatu veřejnoprávních médií. Mnohdy lépe než lidé zodpovědní.
Psali jsme:
Herečka Aňa Geislerová v souvislosti s volbou radních a možností, že by byli zvoleni ti „nevhodní“, pohrozila: „Už jednou jsme před Českou televizí demonstrovali, bude-li třeba, vrátíme se.“ Budou místo poslanců rozhodovat o složení mediálních rad demonstranti na Kavčích horách?
Víte, vyhrožování demonstracemi není řešení... a taky jsou různé názory na to, kdo by měl být v té či oné radě. Já jako Moravan bych preferoval kromě odbornosti také odpovídající zastoupení kandidátů z Moravy a Slezska. Koneckonců zhruba 40 procent koncesionářských poplatků jde z této východní části naší země. A v Radě ČRo odtud není nikdo a v Radě ČT to není o mnoho lepší. Možná bychom mohli založit Pár chvilek pro Moravu a Slezsko a vyrazit do Prahy. To berte, pochopitelně, s humorem.
Předseda Rady ČT Jan Bednář konstatoval, že Česká televize dosáhla v minulém roce téměř třicetiprocentní (29,99) sledovanosti a vyvozuje z toho, že definitivně předhonila svého hlavního konkurenta, televizi Nova, která si dlouho držela v tomto směru svůj primát. Dal byste mu za pravdu, že v záplavě kritiky České televize a ve vlně negativních zpráv zcela zapadá ta skutečnost, že Česká televize prožívá velmi úspěšné období, když má tak vysokou sledovanost, de facto popularitu v naší společnosti?
Vážím si pana Bednáře, ale Česká televize tu není proto, aby měla větší sledovanost než TV Nova. To jsou dva světy. A to, že se často v programu potkávají či sobě podobají, je špatné zejména pro Českou televizi. Pronikání komerčních pravidel do veřejnoprávních médií, ať ČT či ČRo, je škodlivé pro celý mediální trh. Upřímně řečeno, České televizi i Českému rozhlasu chybí konkurence veřejnoprávní. Srovnávání se světem, kde je rozhodující zisk, je cesta k záhubě. Český rozhlas Brno dosahoval dlouhodobě nejlepší poslechovosti s programem bez komerčních efektů. A lidé, posluchači, si toho vážili.
Působí na vás Česká televize při informování o domácím dění, že by stranila politickým subjektům typu TOP 09, jak se o ní traduje, a naopak nebyla ani trochu nakloněna jiným jako třeba hnutí ANO, což dokumentovala úletem s reportáží, v níž označila Andreje Babiše třikrát za bývalého premiéra? Neměla by se ČT více snažit být nezávislým zprostředkovatelem informací než aktivistickým médiem? Nebo jde o neodůvodněnou kritiku?
Ten „úlet“ mi dovolte nekomentovat, to je selhání tragické a neomluvitelné. Nestrannost je základem pro médium, které je financováno občany. Tam je, podle mého názoru, přímá úměra. Pokud straní určitému politickému spektru, světonázoru, životnímu stylu, pohledu na ekologická východiska a tak dále, není možné dlouhodobě chtít po občanech, aby financovali něco, co jde proti jejich přesvědčení. Tady platí, že Český rozhlas a Česká televize jsou v tomto ohledu bez názoru, jsou zprostředkovateli širokého spektra názorů v zákonném prostoru. Pokud by rady měly ve svém středu odborníky, už dnes by mohly korigovat prohřešky proti nestrannosti, objektivitě, případně zákonu. Ale znovu říkám, je třeba novelizovat oba zákony i kodexy. Mimo jiné také proto, že nezachycují dostatečně prezentaci v internetovém prostoru a příliš vágně určují podíly regionálního vysílání na celoplošných stanicích. Více si dovolím doplnit na slyšení ve volebním výboru Poslanecké sněmovny.
Častým terčem kritiky jsou moderátoři Václav Moravec a Nora Fridrichová. První jmenovaný proto, že už je dnes součástí jakési politické síly, že prý má ČT jako definitivu a bude „moravcovat do smrti“. Nora Fridrichová kvůli svým okatě najevo dávaným politickým preferencím a komentářům na sociálních sítích. Jak jejich působení a vliv na diváky hodnotíte vy?
Nechci být osobní. Snad jen, docela nedávno hodnotil jeden politik svoji nedělní účast v debatě zhruba těmito slovy: „Jako obvykle, tři na jednoho.“ Viděl jsem a souhlasím. Taky jsem viděl Partii komerční TV Prima, kam si paní Tománková pozvala pana kardinála. Skvělá, veřejnoprávní, nestranná debata. A nedávno Hyde park Daniela Stacha s paní Ditou Krausovou, která přežila holokaust – to bylo něco úchvatného. Citlivé, bez skákání do řeči, něco, na co jen tak nezapomenete.
Má pravdu generální ředitel ČT Petr Dvořák, když odmítá zveřejnit platy moderátorů s odůvodněním, že česká společnost není ještě na tuto situaci připravena?
Důsledná kontrola hospodaření, a to Nejvyšším kontrolním úřadem, musí být součástí budoucnosti veřejnoprávní České televize i Českého rozhlasu. Není možné, aby náměstek měl z veřejných peněz téměř o osmdesát tisíc větší měsíční příjem než prezident republiky. Stalo se v roce 2014. Podle mého přesvědčení to prostě nejde. Netýká se to České televize – pro ty, které ještě nečetli.
Ve světě se mluví o nutnosti změnit financování veřejnoprávních médií. Týká se to i britské veřejnoprávní BBC, k níž Česká televize svého času vzhlížela. Premiér Boris Johnson dokonce zvažuje zrušení televizního poplatku, který by měl být dobrovolný. U nás se často objevuje návrh, že by televizi bylo možné platit ze státního rozpočtu a koncesionářský poplatek by byl zrušen, protože se jedná jen o další daň. Myslíte si, že by změnou financování mohla veřejnoprávní média přijít o svou nezávislost, jak také zaznívá?
Ve Velké Británii už před lety zvažovali rozdělení výnosů z výběru koncesionářských poplatků a vytvoření dalšího subjektu. Tedy skutečné konkurence. Neudělali to, pokud vím. A to, že se obě hlavní politické strany, konzervativci i labouristé, shodují v kritice BBC a nutnosti řešení, a dokonce zavedení dobrovolnosti v platbě poplatků, svědčí o mnohém. Mimochodem, BBC je kritizována za přílišnou komercionalizaci programu. I u nás bývá komerční sféra vzorem mnohým mediálním manažerům. Chyba.
Česká televize má nyní šest kanálů a téměř tři tisíce zaměstnanců, podobně jako BBC. U BBC přitom britští politici tvrdí, že je zbytečně velká a potřebuje zmenšit a snížit výdaje. Je to u ČT stejné? Má šest kanálů a k tomu třítisícová veřejnoprávní armáda zaměstnanců smysl, když máme širokou nabídku soukromých televizí?
Už jsem o tom v některých odpovědích mluvil. Kromě úpravy zákonů, kodexů, obsazení rad lidmi schopnými odborně oponovat vedení obou subjektů je třeba připravit jasné zadání, co stát od těchto médií chce. Jasně a stručně.
Co si myslíte o tvrzení, že televize je médiem minulého století, zatímco budoucnost nebo minimálně přítomnost patří třeba diskusní televizi typu DVTV nebo něčemu takovému, jako je placený poskytovatel filmů on-line typu Netflixu?
O tom, zda televize či rozhlas budou médii minulého století, rozhodnou diváci a posluchači. A samozřejmě tvůrci. Pokud budou ti veřejnoprávní napodobovat komerční subjekty, bude ta cesta do nicoty velice rychlá. Pokud se „vykašlou“ na módnost a zůstanou poctiví a sví, nebudou odtrženi v Praze, ale – po vzoru BBC – se rozlijí blíž k lidem, tak se o jejich budoucnost nebojím.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
