Za loňské posledních čtvrtletí se objevila po dlouhé době příznivější čísla vývoje HDP. Vy však varujete před přílišnou euforií. Proč?

Pozitivní vývoj v jednom čtvrtletí nemusí nic ukazovat. Je třeba si počkat alespoň na výsledky prvního následujícího měsíce. Jestli třeba nárůst zahraničního obchodu zejména do exportu nebyl v důsledku devalvace koruny, kterou de facto uskutečnila Česká národní banka. Tento prvek může odeznít už v prvním následujícím měsíci. Čekám na 6. března, kdy budeme mít údaje o bilanci zahraničního obchodu v lednu. Pak uvidíme. Osobně si myslím, že tak, jak je česká ekonomika v posledních třech čtyřech letech nastavená, s tím meziročním poklesem, ke kterému došlo u hrubého národního produktu v letech 2012 až 2013, se nedá nějaký velký skok očekávat. Vláda zatím nepřišla s nějakými konkrétními opatřeními, které by vedly k oživení ekonomiky. Pokud přijde, no tak to přinese nějaké efekty nejdříve za rok a půl až dva. Robustnější a silnější oživení ekonomiky by pak mohlo přijít v roce 2016. Do té doby jsme závislí na vnějším prostředí. Zejména na německé ekonomice, ale i slovenské, polské a rakouské. Ty ekonomiky na rozdíl od české rostly v posledních letech. Očekává se, že německá letos poroste o dvě procenta. Takže jsou předpoklady i pro růst české ekonomiky. Ale nemyslím si, že bude o moc větší než jedno procento.

Čím to je, že sousední středoevropské ekonomiky v posledních letech rostly a česká nikoli?

Ze středoevropských zemí máme suverénně nejhorší ekonomické výsledky. V porovnání se Slovenskem, pokud se budou ekonomiky vyvíjet zejména jako za posledních pět let, Slovensko nás dožene během dvou tří let. Polská ekonomika dokonce v krizovém roce 2009, kdy se recese prosadila prakticky všude, rostla. Protože měla nastavenou dobrou hospodářskou politiku, nepouštěla se do skokových reforem sociálního charakteru ani jiných. Což mělo pozitivní vliv. Není normální, aby všude okolo nás v podobných ekonomicko-politických podmínkách všechny ekonomiky rostly a česká klesala. Je to způsobeno špatnou hospodářskou politikou předchozích pravicových vlád, Topolánkovy a především Nečasovy.