Pavel jako Gottwald? Spojené státy evropské, krok k abdikaci! Fidler o „prezidentovinách“

Student na Pardubicku se nedávno zeptal hlavy státu na členství v komunistické straně. Pak řekl, že Babiš i Pavel dělali pro státní bezpečnost. Prezident svoje angažmá pro státní bezpečnost odmítl. Oba uváděli nějaké dokumenty, ale nebylo blíže specifikováno, jaké. Co vy na to?

Sice jsme to všechno již řešili, ale opakování je matkou moudrosti, takže ještě jednou. Nejprve ke členství v komunistické straně. Nutno říci, že daný problém vytvořil sám Petr Pavel, neboť se pokusil – slovy jeho současného podřízeného Foltýna – mít nejen svůj názor, ale také svá fakta.

V adorační knize „V první linii“ uvedl, že se kandidátem členství stal až po skončení vysokoškolského studia, u vojenského útvaru v Prostějově, prý „na konci roku 1983“ (strana 326 knihy). Stejně adorující web „spolusilnejsi.cz“ dlouhou dobu uváděl, že k tomu došlo na jaře 1983. Pokud se ovšem podíváte na jeho stranickou přihlášku, tak je v ní uvedeno, že kandidátem se stal 22. února 1983. Což tedy není ani jaro, ani konec roku 1983. Stejně jako v mnoha jiných případech tady šlo o úpravy faktografie kvůli vylepšení profilu. V tomto případě je reálný dokument k dispozici v Národním archivu a určuje přijetí dotyčného za kandidáta členství s přesností na den. Všechno ostatní můžeme označit za mlžení či lež, nepřesnost či podvod, jak kdo chce. Dokument byl publikován novinářem Jiřím Pšeničkou v červnu 2022, takže není co řešit.

Co ten problém se státní bezpečností?

Podívejte, já bych neměl tomu studentovi za zlé, že se neorientuje v pojmech státní bezpečnost či vojenská rozvědka a kontrarozvědka. Nejen pro něho, ale pro značnou část našich spoluobčanů jde o nějaké „tajné služby“, od kterých je lepší se držet dál. Petr Pavel samozřejmě se Státní bezpečností nic společného neměl a ani nemohl mít. Petr Pavel byl tehdy příslušníkem Československé lidové armády, nejprve studentem vojenských škol a po jejich absolvování vojákem z povolání, takže stál zcela mimo pozornost či pravomoc Státní bezpečnosti.

Zájem o něho mohla projevit vojenská kontrarozvědka, jež byla součástí Státní bezpečnosti – vojenské označení „Hlavní správa vojenské kontrarozvědky“, bezpečnostní označení „III. správa Sboru národní bezpečnosti“. Na rozdíl od svého otce, Josefa Pavla, který byl agentem vojenské kontrarozvědky (krycí jméno „Hrušovský“) od první poloviny šedesátých let, syn Petr Pavel se takovým agentem nestal. Ovšem byl od přesně určitelné doby příslušníkem vojenského zpravodajství a nějaké řečičky o přípravě, pouhém studiu a tak dále zde neobstojí. Vojenské standardy jsou v tomto případě naprosto přesné a neměnné. K 23. srpnu 1988 dostal Petr Pavel nové číslo vojenské odbornosti a stal se vojenským zpravodajcem (krycí jméno „Pávek“). Onen dokument, v němž je tato skutečnost uvedena, zveřejnil sám, aniž by tušil, že tím znevěrohodnil všechno mlžení své i svých servilních lízačů.

Takže závěr?

Petr Pavel byl od 22. února 1983 kandidátem členství a od 13. února 1985 členem Komunistické strany Československa, od 23. srpna 1988 byl příslušníkem vojenské rozvědky Československé lidové armády. Je zbytečné k tomu cokoli dodávat. Oba dokumenty, jež data uvádějí, již byly publikovány.

Nicméně páter Jan Špaček z Horní Plané vyjádřil touhu či ochotu dát onomu studentovi za jeho otázku „přes hubu“...

Hm, nějak se mi z povědomí vynořil Georgi Dimitrov, který se během lipského procesu měl zeptat zuřícího Hermanna Göringa: „Vy se bojíte mých otázek, pane ministerský předsedo“? K onomu páterovi, jemuž za vyjádřenou touhu či ochotu upírám ono velké P – dostává se do rozporu s Biblí Svatou. Doporučuji podívat se do Nového zákona, Matoušovo evangelium, 5,38-42. Dotyčný flanďák (jinak jej označit nemohu) přitom plácnul, že sám studoval onu pardubickou školu v polovině osmdesátých let. Snad by tedy bylo lepší, kdyby se vrátil k chemii, neboť jako sluha Boží žalostně selhal.

Nepřeháníte trochu, prostě se ukecl...

Kdepak, to není ukecnutí, to je naprosto přes čáru. Kněz přece nemůže dělat drába, pacholka či kata, rozbíjet huby, bičovat, popravovat. Také Jana Husa vydal koncil světské spravedlnosti, kardinálové neškrtali pod hranicí sami. Ano, nějaký služebník neužitečný ze zakopané cosi může skrytě přemítat o dobrodiní inkvizice, ale veřejná prezentace takových názorů může církvi jen uškodit.

Posuneme se na Pardubicku dál, neboť se tam docela lámal chleba...

Hezky pokračujete v biblických příměrech, ale na Pardubicku se spíš lámal perník, ne?

Dobře, tak perník. Prezident v Litomyšli prohlásil, že je z geopolitických důvodů zapotřebí, aby vznikly Spojené státy evropské…

Hm, netušil jsem, že si myslí, že se vyzná i v geopolitice. V každém případě by vznikem jím vzývané federace například zanikla funkce české hlavy státu. Pokud s tím souzní, tak nemusí na nic čekat a může abdikovat okamžitě. Byl by to první reálný krok k propagované federaci a dostal by se do evropských čítanek.

Přestaňte si dělat legraci, myslel to jinak…

Samozřejmě, do hlav a do melounů (navrch zelený, vevnitř rudý) se nevidí. Ovšem jeho představa, že by u nás v Evropě mohly vzniknout nějaké „spojené státy“, tedy samozřejmě něco podobného jako Spojené státy americké, je velmi groteskní a zcela nemožná. Nenacházíme se v situaci poslední třetiny 18. století a prošli jsme zcela odlišným vývojem.

Trochu to vysvětlete...

Spojené státy americké vznikly spojením třinácti britských kolonií, rozkládajících se na východním pobřeží Severní Ameriky. Takže první problém. My snad ještě kolonií nejsme, to bychom asi neměli prezidenta, ale guvernéra. Spojené státy americké byly produktem vojenského konfliktu, označeného jako „válka za nezávislost“. Jakou válku za nezávislost tady chcete vést, za nezávislost na EU? Vznik Spojených států amerických byl mimo jiné odpovědí na dvě nepopulární rozhodnutí z metropole – jednak šlo o uvalení nových daní a cel, jednak o královskou proklamaci z roku 1763, zakazující osadníkům pronikání na západ za Appalačské pohoří do indiánských teritorií. Spojené státy americké tak vznikly jako všeobecný odpor vůči něčemu konkrétnímu a tento odpor spojil absolutní většinu obyvatelstva původních třinácti kolonií. Vidíte snad v Evropě podobnost, všeobecný odpor vůči něčemu, co se nás přímo dotýká? Kde je například ono volné území, kam by se dalo pronikat a likvidovat původní obyvatelstvo?

Takže možnost sjednocení Evropy nevidíte?

Zkusil to Napoleon a vydrželo to necelých deset let. Zkusil to Hitler a vydrželo to polovinu té doby. Takže Francouzi a Němci nám již svůj způsob sjednocení ukázali a o jejich úspěšnosti lze více než pochybovat, i když, pravda, jejich pokusy vedli Korsičan a Rakušan (nikoli z Kolína). Stejně tak pokusy z východu, klidně použijme přídomek „ruské“, i když je řídili poloviční Čuvaš a Gruzínec, byly v roce 1920 zastaveny na Visle a v roce 1945 na Labi. Všechny dosavadní pokusy o sjednocení, nejen ty čtyři uvedené, byly založeny na vojenské síle a dříve či později ztroskotaly. Nespojili se nám v minulosti ani proletáři celé Evropy, jak je k tomu nabádali dva vousáči v roce 1848.

Přesto bych se u oněch dvou realizovaných snah na chvíli zastavil. Co měly společné a na čem ztroskotaly?

Vzhledem k tomu, že je od sebe dělí téměř jeden a půl století, najdeme největší shody v geografické a vojenské oblasti. Všechny další aspekty si dovolím pominout, měly společného jen velmi málo či nic. Napoleon například nevraždil Židy ve velkém a Hitler zase nenabízel Civilní zákoník, pokud tedy nebudeme počítat onu legislativu z Norimberka. Napoleonská Evropa počátkem roku 1812 zahrnovala kontinent s výjimkou Balkánu (tehdy součást Osmanské říše), Ruska a Velké Británie. Hitlerova Evropa počátkem roku 1941 také zahrnovala kontinent s výjimkou Balkánu (byl plně ovládnut až na jaře 1941), Sovětského svazu a Velké Británie. Obě tyto „Evropy“ se v klíčovém okamžiku nacházely ve vojenském konfliktu s Velkou Británií, jenž chtěly řešit a vyřešit útokem na východ, proti Rusku/Sovětskému svazu. Obě tyto „Evropy“ byly likvidovány setrvalým vojenským tlakem z východu (k němuž se připojili bývalí spojenci evropského hegemona) a vyloděním a postupem ze západu. V roce 1814 protifrancouzská koalice pronikla na francouzské území jak ze severovýchodu, tak z jihozápadu. Obdobně v roce 1945 protiněmecká koalice obsadila německé území jak z východu, tak ze západu.

Jakoby oba pokusy o sjednocení byly obecně vedeny proti Anglosasům a Rusům, přičemž vojenský střet s oběma těmito protivníky naráz se tomuto sjednocení stal osudným...

Vcelku jste trefil hřebíček na hlavičku. Oba dosavadní pokusy, které z valné části Evropu spojily, měly prioritně vojenský základ, prioritně vojenské cíle, a byly prioritně vojensky zlikvidovány. A opravdu, obě spojení byla bez entit, jež můžeme obecně označit jako Anglosasy a Rusy, přičemž válka proti nim oběma byla pro ono spojení v krátkém časovém horizontu zničující. V tomto případě tedy opakování rozhodně nebylo matkou moudrosti, neboť oběti pokusu se v prvním případě počítaly na milióny, kdežto v druhé případě na desetimilióny.

Vraťme se k současnému prezidentskému nápadu. Zdá se, že hlava státu otevřeně propaguje likvidaci státnosti. S udržením státnosti jsme měli ve 20. století jisté problémy, například jeden prezident svěřil náš osud do rukou jistého vůdce...

Prezident Hácha nejel v polovině března 1939 do Berlína s ideou likvidace české státnosti, doufal v udržení nezávislosti aspoň českých zemí, ale dostal se tam pod brutální nátlak a vyhrožování například leteckým bombardováním českých měst, takže z toho vznikla velmi osekaná autonomie, jež byla dále osekávána. Ani moskevskými protokoly ze srpna 1968 jsme o státnost nepřišli. Ono, kdybychom vzali naše omezení ze sovětské strany de iure i de facto a porovnali je s našimi současnými omezeními z Bruselu a Štrasburku, třeba bychom se nestačili divit. Napadá mne pouze jeden prezident, který snad měl žádat hegemona o likvidaci naší státnosti. Údajně Gottwald prosil Stalina, aby z Československa udělal svazovou republiku, a to někdy počátkem padesátých let, ale věrohodnost těchto údajů nejsem nyní schopen potvrdit.

Pojem Spojené státy evropské rozhodně není termínem novým. Kdo s ním v minulosti operoval?

Mezi prvními hlasateli tohoto pojmu nalezneme vizionáře anarchismu (dnes bychom řekli terorismu) Bakunina, ale také jednoho z praktiků státního terorismu Trockého. A mnoho dalších podobných ptáčků. Ale abych se nedržel pouze temné strany síly, zajímavý nápad na toto téma měl i Churchill. V roce 1946 představil svoji vizi spojené Evropy vedené Francií a Německem, ale bez účasti Velké Británie, Spojených států a Sovětského svazu. Neméně zajímavé však je, že většina serióznějších politických vizionářů na toto téma hovořila v době, kdy byla mimo politické výsluní, třeba po porážce ve volbách a podobně. Chtělo by to podrobnější výzkum, ale nevzpomínám si na žádného seriózního evropského politika ve vládní funkci, který by ony chimérické Spojené státy evropské propagoval. Asi proto, že měl dost jiné práce při řízení vlastního státu. Pokud ze strany prezidenta Pavla nešlo o pouhé rétorické cvičení, které bude – jako obvykle – okolím bagatelizováno, možná naše hlava státu získá prioritu v mabídce ideové destrukce vlastní funkce, samozřejmě včetně cestovatelských a finančních benefitů.