Petr Pavel 20. května „naznačil“, že při sestavování vlády a jmenování ministrů bude přihlížet, jak dotyční budou „držet probruselskou linii“. Co tomu, jako ústavní právník, říkáte?
Hlavní je, co říká nadústavní Listina, a to v druhém oddílu hlavy druhé o politických právech. Konkrétně v čl. 21, odst. 1: „Občané mají právo podílet se na správě veřejných věcí přímo nebo svobodnou volbou svých zástupců.“ Takže jsou to občané, kteří svojí volbou určují, koho po volbách prezident „designuje“ za premiéra. Ústava v čl. 62, písm. a) totiž neříká, že má prezident pravomoc určit premiérem, potažmo ministrem toho, kdo jej napadne, resp. jej „vykádruje“. Autoritativní výklad obsahu Ústavy přísluší v souvislosti s posuzováním souladu běžného zákona s jejím obsahem jen Ústavnímu soudu ČR. Nikoli orgánu moci výkonné, jakým je podle hlavy třetí Ústavy prezident republiky. Podle ní není hlava státu ústavně odpovědná, a proto jsou její pravomoci, uvedené jen ve dvou článcích 62 a 63, pouze formální. Dokonce natolik, že pravomoci uvedené v čl.63 nemůže vůbec uplatnit bez souhlasu premiéra, potažmo jím určeného ministra.
Nicméně, Petr Pavel tvrdí, že na cosi takového má právo, jelikož byl zvolen přímo lidem.
I kdyby jej zvolila celá planeta, tak se tím ani o píď nerozšíří rozsah pravomocí uvedených v čl. 62 a 63 Ústavy. Přímá volba prezidenta byla zavedena 14. 11. 2011, aniž by došlo k proporcionálním změnám formy vlády. Neboť se tím mělo pouze zabránit machinacím při volbě prezidenta v parlamentu. Ale tradičně z toho vyšel kuriózní nonsens. Přihlédneme-li k tomu, že při této volbě existuje rovnítko mezi vůlí 50.000 občanů, 20 poslanců a 10 senátorů…
A když si pan Pavel prosadí svou?
Žijeme v Česku, nic se nestane, jako když „tak nějak podobně“ činili Václav Klaus či Miloš Zeman. Aby se to neopakovalo, tak alespoň někteří členové moci zákonodárné by mu mohli připomenout čl. 65, odst. 2 Ústavy, čili možnost ústavní žaloby. Prezident sice podle čl. 54, odst.3 Ústavy není z výkonu své funkce ústavně odpovědný. Avšak podle čl. 59, odst.2 Ústavy se ujal své funkce složením slibu mj. „zachovávat Ústavu“. Projevy hlavy státu, které by svědčily o opaku, by v době, kdy soudy berou vážně uřeknutí kdejaké tetky, by také neměly zůstat bez patřičné odezvy.
Na závěr, co byste jako poradce někdejšího prezidenta poradil tomu současnému?
Když už se pouští do výkladu Ústavy, měl by se zaměřit na čl.22. „Listopad“ neměl být o majetkovém převratu. Jak se s odstupem času ukázalo, o denacionalizaci. Čili o likvidaci makroekonomické báze mj. suverenity státu, založené znárodněním klíčového průmyslu, bank atd. A které proběhlo na základě prezidentských dekretů z roku 1945. Podobně jako tehdy ve Francii. Ale „Listopad“ měl být o zavedení ústavního státu v intencích kultury lidských práv. Založené v roce 1789 francouzskou Deklarací práv a svobod. V jejím ust.16 se praví, že tam, kde nemají dělbu moci, nemají ústavu. Pan Pavel se prý zná s panem Macronem. Ten by mu jistě potvrdil, že v čl.23 jejich ústavy je zákaz kumulace moci výkonné a zákonodárné. Zatímco v Ústavě ČR, ve zmíněném čl.22, nikoli. Tudíž mohou být premiér a s ním 10 ministrů zároveň poslanci. Proto mohli sami sobě vyslovit důvěru, když dvakrát došlo na hlasování o jejich nedůvěryhodné vládě.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Váš názor? (Hlasovalo 5 čtenářů)
Jak hodnotíte obsah rozhovoru?
autor: Karel Šebesta
