Pane profesore, hovoříme spolu poprvé po sněmovních volbách. Co podle vás ukázaly o náladách české veřejnosti?
Zřejmá je touha většiny občanů po změně dosavadního způsobu vládnutí politických reprezentací, které se střídaly u moci a spolupracovaly čtvrt století. Za tu dobu dosáhly velkých úspěchů – vygenerovaly Viktora Koženého, Zdeňka Bakalu a desítky jim podobných. Provedli privatizaci OKD s mnohamiliardovou ztrátou pro české občany, pro některé pak ztrátu dostupného bydlení. Je snad někdo vinen? Ani nápad. I když to věděli Sobotka, Špidla i Gross, že prodávají veřejný majetek s miliardovými ztrátami.
S kým byste nejraději šli na pivo?Anketa
No, z cizího krev neteče, hlavně že jsou to strany demokratické. Přes polostátní firmu ČEZ se filtrovaly do soukromých rukou miliardy a strany, které vládly ve střídavé koalici a v nejbližší době se chystaly privatizovat nejlukrativnější části této firmy jsou momentálně smutné. Úspěchů dosáhli i přední politici obou velkých stran – senátor Alexandr Novák (ODS) odsouzený za úplatek 45 milionů a do dvou let propuštěný na záruku motocyklového klubu (dnes znovu ve vazbě); blízký spolupracovník a přítel expremiéra M. Topolánka, Dalík, za požadavek úplatku se prý chystá nastoupit výkon trestu; hejtman a poslanec Rath s miliony v krabici od vína a poslanec Petr Wolf, skrývající se před nástupem trestu v zahraničí (oba ČSSD); „výhodná“ koupě letadel CASA se zprostředkování Kalouskova přítele Hávy z Omnipolu s marží 800 milionů a více než jedné miliardy za zprostředkování údržby letadel (TOP 09 – Kalousek, Parkanová) atd. Třímiliardová, o několik set milionů předražená investice se proslavila transportem koně Převalského do Asie. Soud s paní ministryní Parkanovou nikdy neskončí. Stejně jako soud s vrchním státním zástupcem Grygárkem, sousedem pana Janouška, řečeno s primátorem Prahy Bémem „mazánka“, který mu oplácel přezdívkou „kolibřík“. Janoušek musel opilý přejet ženu protestující, že ji naboural, aby se dostal před soud. Jinak je čistý jako lilie.
Bylo by možné napsat černou knihu malverzací tohoto spolku, měla by stovky stran a na konci účet stovek miliard, které mohly směřovat do zdravotnictví, školství, kultury, penzijního fondu…
Údiv představitelů uvedených stran nad volebním výsledkem svědčí o naprostém nedostatku sebereflexe. Podle mého názoru se v programu těchto stran měla objevit především omluva za ztráty a defraudace miliard, způsobených České republice a jejím občanům. Místo toho bohorovně pokračoval ministr za ČSSD pár dní před volbami s podpisem kontraktu na těžbu lithia v Čechách společnosti s nejasnou majetkovou strukturou.
Značnou roli hrála opotřebovanost předvolebních slibů, které strany do značné míry po předcházejících volbách nikdy neplnily. Lidé, kteří neztratili paměť, jistě vidí před sebou televizní obrazovku ČT s Mirkem Topolánkem a Vlastimilem Tlustým s půlstránkovým daňovým přiznáním, které se v době jejich vlády rozrostlo o další listy. Někteří jistě slyší předvolební dušování představitelů ČSSD o vyjednávání o restitučních zákonech s církvemi – restituční zákony, které schválila sněmovna vedená panem Kalouskem hlasem odsouzeného poslance ODS, který po skončení mandátu nastoupil za braní úplatků rovnou do vězení.
Kompromitaci politických stran ještě zesílilo zběsilé úsilí nedopustit, aby se do vládních pozic dostalo hnutí ANO. Lidé si uvědomili, že v „tradičních“ stranách panuje úzkost z toho, že by někdo odkryl miliardové malverzace, které způsobily tyto strany českým občanům.
ČSSD nepochybně ublížil zkompromitovaný Sobotka, který byl stažen do pozadí příliš pozdě. Neméně pak programová vyprázdněnost, která byla nahrazena chaotickou změtí slibů, jejichž nekompetentnost a nesourodost byla zřejmá. ČSSD navíc veřejnosti ukázala, že pravomocné rozsudky soudů musejí plnit pouze „obyčejní lidé“, na jejichž preference se strana spoléhala. ČSSD rozsudky soudu plnit nemusí.
Divoké parlamentní i mediální výstupy M. Kalouska, které TOP 09 posouvaly do pozice fašizoidní pravice, stranu vcelku logicky odsunuly na okraj politické scény.
Hnutí ANO se podařilo rozkročit do podoby catch-all party a sebralo hlasy pravici a zejména tzv. levici (ČSSD, KSČM), která prokazovala letitou bezzubost a bezprogramovost. KSČM se nedokázala prosadit jako představitel radikální, či alespoň protestní politiky. Téma vystoupení z NATO nemělo žádnou nosnost, protože voliči s členstvím v NATO z části souhlasí a z části jsou si vědomi, že je to předsevzetí zcela nesplnitelné. Veřejnosti se muselo zdát, že hlas pro KSČM je z hlediska programu ztracený a strana se v podstatě chová jako součást mainstreamové politické scény a není schopna v kritických okamžicích zásadně setřást břemeno minulosti. Vznikal dojem, že vedoucím politikům strany šlo především o to, získat dobře placený mandát a reprezentativní funkci v grémiu kooperujících stran sněmovny. To pochopila i značná část tzv. tvrdého jádra tradičních voličů této strany. Pokračování tohoto trendu povede v příštích volbách v pozici mimo parlament. Přestože se KSČM chovala (až na exces poslankyně Semelové) velmi ochočeně, nedokázala vhodným chováním získat ani reálnou a veřejně známou toleranci ČSSD, která si raději skočila s pravicí.
POLITIKA Z NADHLEDU JIŘÍHO SVOBODY
Možná ještě zajímavějším momentem výsledků parlamentních voleb je roztříštěnost spektra stran. Piráti a SPD vyjadřují značně rozporné názory na reprezentované zájmy voličů. V případě Pirátů rozhodovala zřejmě nekonformnost předsedy v mediálních debatách a naděje, že budou blokovat sklony ostatních stran k omezování práv a svobod občanů, které zcela zřejmě signalizovalo ideologické oddělení „jedině správného myšlení“, které zřídila ČSSD na ministerstvu vnitra jako zřejmou reminiscenci na cenzorní tělesa předlistopadového režimu (ČUTI, FUTI). Doufám, že tyto naděje spojené s Piráty budou v nově formované politické scéně splněny. Piráti zároveň představují sílu, která by mohla blokovat tradiční parlamentní pletichy a nemravné zákulisní dohody politiků, kteří na televizních obrazovkách demonstrují vzájemnou nevraživost (svého času Kalousek versus Filip), aby si za kulisami sněmovny popili družně dobrého alkoholu.
Česká veřejnost se zdá být rozpolcená, a to polymorfně. Nemalou zásluhu na tom mají mainstreamová média, která ztratila schopnost i vůli plnit své poslání moderovat různobarevné názory, posilovat společenskou soudržnost (jak se píše v učebnicích) a stala se na jedné straně nástrojem šíření patologického strachu, na straně druhé patologické nenávisti. Šíří strach z Ruska, z laviny muslimských přistěhovalců, z „xenofobů“, kterým se nelíbí cílené mísení ras a zcela neslučitelných kulturních a civilizačních základů, z epidemií, zjevně vyvíjených s tímto cílem firmami spřízněnými s farmaceutickým a vojenským průmyslem. Jaké množství zázračného Tamiflu bylo vylito do kanalizace, protože strašení na chvíli ustalo. A kdopak byl spolumajitelem farmaceutické továrny vyrábějící tento zázračný lék?
Veřejná diskuse v mainstreamových médiích zcela ztratila zábrany a vytratil se rozdíl mezi tzv. seriózními médii a bulvárem bez omezení. Presumpce neviny se stala pro média hloupou větou v ústavě, kterou se není třeba omezovat.
Lidsky odpuzující články, fotografie a televizní reportáže ztratily jakékoli zábrany v úctě vůči lidské integritě, což lze demonstrovat na programovém zaměření na zdravotní stav prezidenta Zemana. Snímky, pořady a články, které by v nedávné minulosti byly odsuzovány všemi slušnými lidmi. Vzpomínám si, jak veřejnost reagovala na bulvárního fotografa, který ze střechy pořídil snímky prezidenta Havla v nemocničním pokoji po operaci plicního rakovinného nádoru. Bylo zřejmé, že prezident bude muset po řadu týdnů a měsíců podstupovat náročnou rekonvalescenci, což jistě omezovalo jeho schopnost vykonávat úřad. Slušný člověk a slušný novinář však toto téma nikdy nezvedl. Je snad představitelné, že by se masová média (s výjimkou nacistických) zaměřovala na fyzickou indispozici prezidenta USA F. D. Roosevelta? Novinář demokratického světa, který by to učinil, by se vyřadil ze společnosti slušných lidí.
Slušnost se dnes ovšem nenosí. Příkladem jsou verbální projevy některých poslanců, jaké by se v lepších časech hodily k opilcům hospody IV. kategorie. Hrubost politiků a části mediální scény vnáší zhrubnutí do společnosti a legalizuje je. Úžas novinářů, politiků a politologů nad volbou stran s extremistickým programem je pak jen pokrytectvím. Kopírují jazyk, vztahy a podněcovanou nenávist vlastní politikům a médiím a pouze o nějaký stupínek přidávají na důrazu.
Andrej Babiš dokázal suverénně vyhrát s ještě větším ziskem, než odhadovaly průzkumy. Čím se mu letos povedlo oslovit voliče?
Z důvodů, které jsem z části popsal, jsem naopak očekával volební zisk ANO o 4–5% vyšší. Že předseda ANO A. Babiš v roli ministra financí dosáhl nepopiratelného úspěchu a předčil své předchůdce, mistry jalových řečí, kteří se tvářili jako odborníci na slovo vzatí, a přitom jako pan Kalousek nedokázali predikovat hloubku ekonomické krize v letech 2008 a dalších, když se o tom mohl každý dočíst z kterýchkoli zahraničních seriozních novin, bylo veřejnosti zřejmé. Snaha minimalizovat programové daňové úniky, před kterými minulé vlády velkoryse zavíraly oči v temných zákoutích pod střechou pojmu laissez-faire, jistě získala u části veřejnosti sympatie.
Obdobně pak komplot politických stran, které ve sněmovně přestaly plnit funkci a přeměnily se v moc vyšetřovací, prokurátorskou i soudní, ukazoval jasně, že „kalvínští kazatelé“ nehájí ani pravdu, ani spravedlnost, nýbrž jsou sužováni strachem z odkrytí vlastních kriminálních ekonomických komplotů. Hon na Babiše se ukázal kontraproduktivní. Nakonec pak nasazení policisty Pavla Nevtípila ke kriminalizaci dvou čelných představitelů hnutí ANO zprůhlednilo i těm voličům, kteří byli dosud rezervovaní, že se politická reprezentace vrací k metodám, které byly odsouzeny, a veřejnost věřila, že se nemohou vrátit. Hodnověrnost obvinění podlamovala sama postava policisty Pavla Nevtípila, kompromitovaného spolu s odstavenou státní zástupkyní podjatostí v kause Rittig – Sitta ve prospěch osoby velmi temných vazeb do politického i policejního prostředí Ivo Rittiga.
Andrej Babiš dokázal velmi úspěšně vést kontaktní kampaň s občany, zatímco jiné strany se spoléhaly výhradně na sociální sítě a marketingové agentury. Domnívám se, že hnutí ANO výrazně napomáhaly neskrupulózní „novináři“ typu Václava Moravce, který soustavně porušoval Etický kodex, který v souladu se zákonem 483/1991 Sb. stanoví: „Moderátoři diskusních pořadů jsou povinni zachovávat nestrannost. Divák by neměl z jejich vystupování v pořadu poznat, jaký k diskutovanému problému nebo diskutujícím zaujímají postoj…“ Propagandistická cvičení s neskrývaným postojem k jednotlivým tématům a diskutujícím navíc nemají na veřejnost kýžený účinek a je, myslím, legitimním požadavkem, aby novináři v souladu se zákonem diskusi „moderovali“ a nestylizovali se do role jednoho z diskutujících, a to bez jakékoli legitimity k takovému vystupování.
Panický strach v řadách „tradičních“ politických stran samozřejmě neustává a budou se v následujících týdnech a měsících vší mocí snažit změnit demokraticky dané poměry parlamentními volbami a proměnit demokracii v demokraturu.
Tradičně definovaná demokracie ztrácí své základní principy, umožňuje-li kupř. kandidátům na úřad prezidenta přijímat milionové dary ze zahraničí (byť zákaz takové praxe zákonodárce do Ústavy nevtělil). Nabízí se však otázka, zda takto zahraničními prostředky podporovaný kandidát není kandidátem v cizích službách mimo rámec české občanské společnosti.
Několikrát jsme spolu hovořili o propadu tradiční levice. Ale upřímně – čekal jste, že nejen ČSSD, ale i KSČM klesnou na jednociferný výsledek začínající sedmičkou?
U obou jmenovaných stran jde o nejhorší výsledek v jejich historii. Když vezmeme v úvahu, že v červnových volbách 1990, kdy byla logicky vlna antikomunismu krajně vypjatá, získala KSČM 14 % hlasů, svědčí strmý propad obou stran ztrátu důvěryhodnosti a vyčpělost. ČSSD se podílela na několika vládách, její praktická politika se však zásadně nelišila od politických konceptů stran opačného spektra. Nereálné sliby, co všechno dokáže ČSSD při volebním úspěchu rozdat ze státního rozpočtu, neměly důvěryhodnost. A jiné téma si ČSSD nenašla. Koncept ANO, že je třeba nejprve státní rozpočet naplnit odpovědnou politikou a teprve z existující materiální základny je možné zvyšovat platy, dávky atd., se voličům zdál právem racionálním a splnitelnějším. Nízký stupeň volitelnosti si navíc ČSSD vysloužila koruptivní spoluprací s pravicí, nulovou autoritou v orgánech EU a mezinárodní politice vůbec, kde vynikala konformismem.
KSČM neobohatila ničím tradiční mantru známou voličům již desetiletí, nereflektovala proměnu zájmů občanů a jejich preferencí. Na jedné straně chabá distance od minulosti (justiční vražda Milady Horákové, Heliodora Píky a dalších), na druhé straně kooperující opozice, jejíž radikalita rozhodně není reprezentována tím, že předseda Filip umí obratně řídit schůze sněmovny jako její místopředseda.
Letošní volby znamenaly málem konec pro jednu nepřehlédnutelnou postavu české politiky – pro Miroslava Kalouska a jeho TOP 09. Nakonec se těsně o několik desetin do sněmovny dostal a po volbách se i s tímto výsledkem opět prezentuje jako hlavní osobnost „tábora liberální demokracie“. Jak dlouho se mu podle vás bude dařit tuto roli hrát?
Pan Kalousek je jistě inteligentní člověk, občas je vtipný, hrubý a nepříjemně agresivní, když míra alkoholu v krvi překročí určitou hranici. Domnívám se, že je velmi sebestředný, příliš si váží sám sebe, má ambice, které neodpovídají jeho schopnostem. To se stává mnoha chytrým lidem. Má vnitřní touhu sáhnout si na nějakou nejvyšší horu světa, ale jak stárne, je mu stále zřejmější, že se mu to nikdy nepodaří. Z toho vyplývá ustavičná frustrace a komplex méněcennosti, který se nedá potlačit. Nesnáší lidi, kteří ho intelektuálně převyšují, proto ho v maximální míře uspokojoval premiér Sobotka, který ztratil v posledním roce vůli a schopnost racionálního myšlení a běhal jako myška v kleci, řízen Kalouskovou tyranií. Patří k jedincům, kteří ve vhodných podmínkách přivedli svět do katastrofy. Ideologie je mu zcela cizí. Jakýpak liberální demokrat? Ještě před pár lety jako předseda KDU-ČSL chtěl založit vládní koalici s ČSSD a komunisty. Možná by to psycholog či psychiatr diagnostikovali přesněji. Svou roli vůdce bude „hrát“, jak jste správně napsal v otázce, než se v politice objeví člověk stejného ražení.
Jednou ze zásadních kauz, které zasáhly do kampaně těsně před volbami, byla kauza těžby lithia a memoranda, které podepsal ministr za ČSSD Havlíček. Poučí se podle vás politici v tom smyslu, že nebudou příště provádět takové akce, nebo aspoň ne takto okatě?
Nepoučí, dokud se nezmění systém hodnot. Množství peněz je neobyčejně silné lákadlo, a kdo mu propadne, nikdy mu jeho jmění nebude připadat dostatečné. V podnikání na tom není nic špatného, naopak – lidé mají velké nápady jako Edison nebo Gates a umějí je kapitalizovat. V politice to bývá bohužel jednání na hraně zákona či za jeho hranou. Politici nic nevymyslí, ale jsou úplatní, což lze dokumentovat desítkami příkladů.
Myslím si, že parlamentní volby přestrukturují politické spektrum, že se zmátoží policie z politického područí, že státní zástupci přestanou být úplatní a soudy nad VIP zločinci nekonečné. Ale v tom je ve mně zřejmě kus básnického idealismu. Svět se řítí po daleko nebezpečnější trajektorii.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jakub Vosáhlo
