Novým ministrem kultury se stane Lubomír Zaorálek, kterého prezident Miloš Zeman nemá problém jmenovat. Co z celého závěru komplikací kolem změny ministra kultury vyvozovat? Co si máme vzít z krize kolem nejmenování Michala Šmardy ministrem kultury?

Pro mě je závěrem, že jsme byli svědky nerespektování Ústavy, přetahování o vliv a moc – ale o podstatu problému, tedy vybrat kvalitního ministra, vůbec nešlo. Prezident si hraje, premiér je slabý a nebrání kompetence premiérského úřadu a ČSSD tomu dělá stafáž.

Kolem celé situace se objevuje spousta dohadů a teorií. Novinář Erik Best řekl, že ČSSD nominací Šmardy chtěla vyvolat spor, neb věděla, že nebude přijata. Následný rozkol ve vládě pak měl Babiše přinutit jít do svazku s Okamurou a mít mezinárodní ostudu. Pokud by Šmardu Zeman jmenoval, nový ministr by pak Babiše „ostřeloval“ přímo zevnitř vlády. Sociální demokraté ale tento plán vzdali v momentě, kdy vyšlo najevo, že někteří jejich poslanci – například Jaroslav Foldyna – by podpořili i „rekonstruovanou“ vládu. Jiné dohady tvrdí, že tím chtěl prezident vyvolat rozkol mezi ČSSD a hnutím ANO, aby se koalice rozpadla. Co vy na to?

Kolem podobných eskapád se vyrojí vždycky spiklenecké teorie a v uvozovkách zaručené informace. Často se zapomíná na to, že na počátku by musel být plán geniálního stratéga. Při vší úctě ke všem zúčastněným: v této hře takového nevidím. Myslím, že sami aktéři byli často překvapeni zvratem situace. Zkrátka geniální plán bych za tím opravdu nehledal.