Petr Robejšek pro PL: Překvapilo mě, že na Staroměstské náměstí přišlo málo lidí. Praha je přece metropole. „Občanská společnost“ je asi podstatně menší, než to sugeruje četnost vystoupení jejích vůdců v médiích

4. 11. 2016 12:17

ROZHOVOR Analytik Petr Robejšek obdržel 28.října od prezidenta Miloše Zemana státní vyznamenání a nechtěně se tak jako celoživotní komentátor stal přímým aktérem politické události, neboť z letošního medailového ceremoniálu se stalo téma týdne. V rozhovoru pro ParlamentníListy.cz se pokusil na celou situaci podívat z nadhledu a rozebrat důsledky tohoto střetu.

Petr Robejšek pro PL: Překvapilo mě, že na Staroměstské náměstí přišlo málo lidí. Praha je přece metropole. „Občanská společnost“ je asi podstatně menší, než to sugeruje četnost vystoupení jejích vůdců v médiích
Foto: Hans Štembera
Popisek: Petr Robejšek
reklama

Pane docente, 28. října jste na Hradě z rukou prezidenta republiky převzal státní vyznamenání, medaili Za zásluhy o stát. Ceremoniálu předcházely bouřlivé reakce části politického spektra za podpory mediální a společenské elity. Nerozvažoval jste vy sám, jako někteří jiní ocenění, zda se na Pražský hrad vypravit a ocenění odmítnout či za sebe poslat někoho jiného, aby medaili převzal?

Oceněnění, kterého se mi dostalo, považuji za projev uznání za to, co jsem pro svoji rodnou zemi za čtvrt století udělal. Stejně jako ocenění z rukou prezidenta si cením pozitivních reakcí tisíců „obyčejných“ lidí, kteří mi dlouhodobě a s rostoucí intenzitou po mém vyznamenání dávají najevo svou vděčnost za to, že patřím k těm, kteří jim pomáhají vyvážit kontroverzní kvalitu informací a názorů, které jim vnucuje značná čast medialních a akademických elit. Mám pocit, že jsou mi vděční za to, že přistupuji k věcem realisticky, hovořím srozumitelně a vyslovuji postoje, které se blíží jejich vlastním; prostě za to, že používám zdravý rozum a neideologizuji.

Proto jsem o možnosti oceněnění odmítnout, či jeho převzetíí nějak relativizovat, nikdy neuvažoval. Celý můj život se snažím chovat se tak, že svůj postoj zaujmu a jednoznačně projevím.

Ve zhruba stejný čas se na Staroměstském náměstí konala „alternativní oslava“ 28. října, kam podle ministra vnitra přišlo 15 tisíc lidí. Demonstranti se následně vydali k Hradu, kde pokřikovali na hosty přicházející na hradní recepci. Michal Horáček tvrdil, že tam o Zemanovi nepadlo ani slovo, nicméně transparenty se zaměřovaly především na prezidenta, místy i dosti vulgárně. Jaké z toho máte dojmy?

Každý má právo projevit svůj názor, dokud tak činí v mezích zákona. Trochu mě zaráží, že vzhledem k tomu, jak bouřlivá diskuse se odehrává v médiích, přišlo na Staroměstské náměstí jenom poměrně málo lidí. V metropoli bych očekával daleko větší počet. V této souvislosti přemýšlím o tom, jak vlastně vypadá ona občanská společnost, o které se v souvislosti s demonstrací na Staroměstském náměstí mluví. Na pódiu jsme viděli některé z těch, kteří se považují za její reprezentanty. Vzhledem k počtu všech účastníků mně vytanula na mysli otázka, jestli jsou si ti, kteří hovoří ve jménu občanské společnosti, jisti tím, kolik lidi vlastně reprezentují. Vezmeme-li to pouze „technicky“, tak jsou členy občanské společnosti všichni občané. Ale hovoříme-li o občanské společnosti jako o společenství těch, kteří sdílejí na věci určitý názor, kupříkladu na události okolo státního svátku, tak velikost  této „občanské společnosti“ zřejmě dramaticky klesne.

Dokonce bych šel tak daleko, že bych řekl, že tato názorová „občanská společnost“ se rekrutuje zejména z těch lidí, které označujeme za politickou, mediální, akademickou a kulturní elitu. To není velký rezervoár. Nepočítám-li podnikatelskou elitu, tak bych odhadl, že hovoříme dejme tomu zhruba o dvou stech až dvou stech padesáti tisících lidí v republice. Tyto osobnosti zaujímají pozice, které jsou vybavené prestiží a mocí. Buď mocí politickou nebo mocí v tom smyslu, že mohu snadněji než ostatní občané projevovat a rozšiřovat svoje názory. Tím však dochází k optickému klamu ohledně jejich skutečné síly a podpory ve zbytku společnosti.

To je jeden aspekt tohoto tématu. Druhý se týká kvality elit. Na zmíněných elitních pozicích jsou jistě mnozí, jejichž odborná kompetence, analytické schopnosti, názorová a osobnostní „dospělost“ a zodpovědnost odpovídají nárokům , které na elity klademe. Ale nezřídka zaujímají elitní pozice i tací, kteří těmto nárokům v některých nebo ve všech ohledech nedostačují. To se pak projevuje v jejich myšlení a chování.

Veškeré spory a hádky začaly tím, že ministr Herman oficiálně na ministerstvu přijal dalajlámu, navzdory doporučením ministra zahraničí i údajné kolektivní dohodě vlády. Obvinil prezidenta z vydírání, nyní obviňuje ze lži i ministra. V minulosti zase tvrdil, že mu prezident schválil účast na sudetoněmeckém srazu a ten to popřel. Jak na základě známých faktů můžeme kauzu Brady zhodnotit?

Známá fakta ještě neznamenají pravdivá fakta. Okolo pana Bradyho se rozpoutalo několik politických her, jejichž všechny  pohnutky a tahy zúčastněných aktérů neznám a tudíž se neodvažuji soudit. Na místě pana Bradyho bych se však z oné záplavy medailí a uznání cítil spíše rozpačitě. Každý se ale rozhoduje sám za sebe.

Pokud jde o věcnou podstatu toho, co se událo: Měl se Daniel Herman setkávat s dalajlámou? Podrazil vládu, když se s ním setkal oficiálně, což nečiní politici žádné ze západních zemí? Byl dopis čtyř ústavních činitelů přehnaný? A jaký postoj vy osobně zaujímáte k otázce Číny a Tibetu?

Podle mého názoru se ministr kultury může sejít s dalajlámou, ale rozumné by bylo, kdyby se s ním sešel mimo ministerstvo. Na tom, že by si vyměnili názory a že by měl ministr možnost  signalizovat svůj postoj k Tibetu, by se tím pranic nezměnilo. Tak, jak proběhlo, však mělo toto setkání zbytečné konotace a přineslo zbytečné komplikace.

Ptám-li se, jaký byl přínos tohoto setkání pro Českou republiku, protože to byl jistě jediný motiv pana ministra, tak je na straně nákladů třeba započítat ztížení spolupráce v koaliční vládě a to, že setkání přimělo čtyři ústavní činitele k tomu, aby čínské straně napsali onen ujišťující dopis. To považuji za přehnanou reakci. Bylo to příliš pokorné gesto, které signalizovalo větší než reálně existující slabost české vlády vůči vládě Číny. To čínská strana  nepochybně  nezapomene a v budoucnosti využije. Podle mého názoru by úplně postačil dopis od ministra zahraničí, ve kterém potvrzuje, že dohody obou zemí platí.

Pokud jde tibetskou otázku, tak vás jistě nepřekvapí, že člověk s mojí povahou a osobním osudem sympatizuje s každým národem, který se nenásilnými prostředky snaží získat a udržet sebeurčení. Jiná věc je, jestli to v případě Tiberu považuji za realistické.

Nyní ještě obecně k prezidentu Zemanovi. Jak vidíte po třech a půl letech jeho působení? Rozhodne-li se objahovat mandát, má to jisté, anebo naopak může uspět jakýsi kompromisní kandidát, za kterého se označuje Michal Horáček či končící šéf Akademie věd Jiří Drahoš? Jak bouřlivé období nás před volbou v roce 2018 čeká?

Zhodnocení působení špičkových politiků, ostatně stejně jako zhodnocení výsledků práce každého z nás, obyčejných občanů, lze učinit pouze s větším časovým odstupem. To, co se považuje za správné dnes, je pouze subjektivně a emocionálně zabarvená domněnka. To, co je správné ve smyslu prospěchu pro zemi, je historický fakt. Dějiny nemilosrdně zvažují a revidují hodnotu našich aktuálních soudů.

Aby nevznikl dojem, že se tak vyhýbám odpovědi, ale u vědomí toho, co jsem právě nastínil, řeknu následující. S některými postoji pana prezidenta zcela souhlasím – migrace, odmítnutí eura –, ale třeba pozici vůči Číně bych nezaložil tak výrazně na ekonomických zájmech. Ale – kritici politiky každého z našich prezidentů dělali jednu věcnou chybu. Přeceňovali možnosti prezidentů a dlouhodobost vlivu, který měly jejich názory kupříkladu na zahraniční politiku naší země.

Rozhodne-li se prezident Zeman svůj mandát obhajovat, tak bych z dnešního hlediska řekl, že má dobré šance jej obhájit. To souvisí také s mými pochybami o tom, jak silná a trvalá je opozice vůči němu mimo určité segmenty společnosti.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

reklama

autor: Radim Panenka

reklama


Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Tajné služby. Neziskovky. Média. ,,Obviněný" Zahradil o aféře v Bruselu

18:14 Tajné služby. Neziskovky. Média. ,,Obviněný" Zahradil o aféře v Bruselu

ROZHOVOR Stejně, jako je právem každého člověka vybrat si, zda se nechá očkovat, je právem každého s…