Právě vám vyšla kniha Putinova triáda, týkající se strategických jaderných zbraní Ruské federace. Pokud se dívám na vaši knižní produkci posledního desetiletí, jde o cimrmanovský „úkrok stranou“ v odborném zájmu. Co vás k napsání této knihy vedlo?

Máte pravdu, že téma opravdu navozuje představu „úkroku stranou“ v mé dosavadní produkci. Jde však o můj návrat na začátek, k první publikaci, na níž jsem se autorsky podílel. Ve druhé polovině 80. let jsem působil jako vyučující na jedné ze tří kateder branné výchovy, jež na českých univerzitách existovaly, přičemž jsem přednášel vojenské dějiny. Jedním z klíčových předmětů byla tehdy „ochrana před zbraněmi hromadného ničení“, přičemž přednášejícím byl jediný docent, jehož jsme na katedře měli, doc. ing. Jan Štěrba, CSc. Ten v roce 1988 připravoval malé skriptum s názvem „Otázky jaderné bezpečnosti“ a nabídl mi zhruba pětinu prostoru ke zpracování vojensko-politických prvků tématu.

V té době byla úspěšně uzavírána americko-sovětská jednání ohledně omezení zbraní hromadného ničení, takže téma docela rezonovalo. Měl jsem možnost v rámci tehdy působícího jednotného systému branné výchovy obyvatelstva (JSBVO) dostat se do knihovny s jinak utajovanými fondy, nacházejícími se v prostoru pražské Lorety, kde jsem čerpal informace například z ročenek The Military Balance a SIPRI Yearbook, jinak samozřejmě nedostupných.

To vám tehdy prošlo?